(pokračuje Grégr)
Mám k tomu řadu závažných věcných důvodů, vyplývajících z výhrad k některým důležitým ustanovením - podtrhuji - vládního návrhu, kde už zazněly pozměňovací návrhy. Jedná se zejména o toto:
Je účelné tímto zákonem dále rozšiřovat úkoly a oprávnění Ministerstva vnitra, jak tady pan ministr zdůrazňoval, čímž by vznikla instituce až s nebezpečně velkým soustředěním pravomocí a možností zásahu do života občanů? Věřím, že sněmovna podpoří návrhy obou výborů, aby Národní bezpečnostní Úřad byl nezávislým Úřadem, podléhajícím svou činností vládě ČR, a ne jen jednomu ministru, tzn. v tomto případě vnitra.
Neměla by tzv. bezpečnostní rizika - § 59 a další - místo zcela obecného vyjádření typu "závažné neplnění finančních povinností vůči státu" být přesně specifikována, například tak, jak je v § 2 definován zájem České republiky a poškození zájmu České republiky, aby nemohlo při rozhodování o bezpečnostní spolehlivosti organizace docházet ke svévoli? Vládní návrh zákona v tomto podle mého mínění není důsledný. Například co je to ekonomicky stabilní organizace, říká § 58, ale co je to finanční stabilita nebo co jsou to nežádoucí zahraniční vazby podle § 59 odst. d), resp. c), to už je ponecháno, zdá se, na libovolném uvážení. Nebudou tak za nežádoucí zahraniční vazby nakonec posuzovány např. vcelku běžné obchodní vazby organizací s ruskými partnery?
Podobně jsem nenašel, jak vykládat tzv. personální nestabilitu, resp. nikoli takzvanou, ale uvedenou personální nestabilitu, jakých funkcí v organizaci a jaké frekvence výměn se týká. Podle § 36 odst. 3 vládního návrhu může Ministerstvo vnitra odejmout osobě osvědčení o tom, že splňuje podmínky tohoto zákona. Bylo by možné považovat ještě za demokratický stát, kde se připouští, aby Ministerstvo vnitra nevydalo osvědčení některé osobě, zamezilo jí tím vykonávat nadále povolání, a to nemyslím pouze povolání vztahující se k bezpečnostním složkám, mluvím tady o civilních povoláních, např. šéfkonstruktéra v letecké fabrice apod., to znamená, aby jí zamezilo vykonávat nadále i povolání a existenčně ji tím postihlo, a přitom nebylo povinno sdělit důvody a proti rozhodnutí nebylo odvolání? Nepřipadá vám to jako situace důvěrně známá z minulého režimu?
Ustanovení § 22 odst. 3 stanovuje způsob a postup ověřování bezpečnostní spolehlivosti pomocí vyhlášky Ministerstva vnitra ČR. Jsem spolu s některými právními experty přesvědčen, že definování způsobu a postupu ověřování bezpečnostní spolehlivosti občanů vyhláškou a ne zákonem může znamenat zásah do ústavou garantovaných práv a svobod občanů a právem chráněných zájmů osob a podnikání. Tyto problémy považuji za naprosto zásadní a jejich řešení či neřešení ovlivní můj celkový postoj při hlasování o zákonu.
Za příznivou okolnost považuji to, že na většinu zmíněných problémů reaguje svými návrhy usnesení výboru pro obranu a bezpečnost a usnesení hospodářského výboru. Neřešenými problémy však podle mého mínění zůstává nesdělení důvodu negativního výsledku bezpečnostní prověrky podle § 36 a definování způsobu a postupu ověřování bezpečnostní spolehlivosti vyhláškou a ne zákonem podle ustanovení § 22 odst. 3, jak jsem se již o tom zmínil. Jsem přesvědčen, že demokratických a lidských práv dbalý stát by se měl s těmito otázkami vypořádat jinak, než je předkládáno sněmovně, a proto přicházím s dvěma vlastními pozměňovacími návrhy.
1. V otázce práva znát výsledky bezpečnostní prověrky se opírám o norskou úpravu, tedy člena NATO, a v § 36 ve znění výboru pro obranu a bezpečnost navrhuji nové znění odst. 3.
Znění odst. 3: "V případě, že Úřad bezpečnostní prověrkou ověří, že navrhovaná osoba nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 18, osvědčení nevydá. Osoby, u kterých se provedla bezpečnostní prověrka, mají právo znát její výsledky. Úřad musí sám informovat prověřované osoby o negativním rozhodnutí a současně také seznámit s jejich právem podat stížnost proti rozhodnutí a právem na sdělení důvodů, které k negativnímu rozhodnutí vedly. Důvody mohou být Úřadem zamlčeny pouze v případě, že by vedly ke zjištění jejich zdroje nebo ke zveřejnění osobních údajů či informací zasluhujících ochrany." Konec návrhu.
2. Trvám na názoru, aby byl základní způsob a postup ověřování bezpečnostní spolehlivosti definován zákonem a ne vyhláškou, a proto navrhuji ve znění výboru pro obranu a bezpečnost § 22 odst. 4 vypustit, zařadit nový § 23, ostatní přečíslovat. Protože tam není vůbec definováno, jaký bude postup, a nevím, jestli dotyčná osoba bude předvedena na detektor lži nebo co si tam kdo vymyslí. Čili nový § 23 navrhuji v tomto znění:
"§ 23 Posuzování osobnostní spolehlivosti
Odst. 1. Posudek o osobní způsobilosti, který je součástí personální bezpečnosti, se vydává na základě výsledku psychologického vyšetření provedeného pracovištěm akreditovaným Úřadem. Toto vyšetření musí být provedeno zkušeným diagnostickým psychologem a musí obsahovat v přiměřené míře výkonové testy, osobnostní dotazníky, projektivní techniky a závěrečný pohovor s psychologem.
Odst. 2. Vyšetření provádí pro zaměstnance státní správy Úřad, vyjma osob příslušných ke zpravodajským službám a Policii ČR. Pro ostatní fyzické osoby provádí vyšetření pracoviště akreditované Úřadem."
Ve všech případech jsem citoval Úřad, čili s velkým U, tak jak je v zákoně.
"Odst. 3.- Jednotné provádění a úroveň vyšetření, užívání a vývoj diagnostických metod a technik a celkovou supervizi garantuje odborné pracoviště Úřadu.
Odst. 4. Při vyšetření budou vždy sledovány tyto oblasti:
a) intelekt,
b) osobnostní skladba,
c) postoje a hodnoty,
d) motivace.
Odst. 5. Na základě výsledku vyšetření zpracuje vyšetřující psycholog posudek. Posudek obsahuje popis osobnosti vyšetřovaného a celkový závěr. Celkový závěr vždy musí být jednoznačný z hlediska určení schopnosti zachovávat tajnost.
Odst. 6. Úřad stanoví vyhláškou metody a techniky provádění vyšetření osobní způsobilosti, podmínky metodického pohledu a akreditace pracovišť."
To jsou moje pozměňovací návrhy, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grégrovi. O slovo se přihlásil pan ministr Cyril Svoboda. Dále je v rozpravě přihlášen pan poslanec Vymětal.
Ministr vnitra ČR Cyril Svoboda: Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, já budu reagovat na tento návrh, až ho dostanu v písemné podobě a prostuduji si ho. Já jenom dopředu trochu varuji před tímto návrhem, až ho budeme číst, abychom věci zvažovali. Mám tady několik poznámek.
Za prvé - v tomto zákoně se nerozšiřuje, resp. já souhlasím s tím, aby se nerozšiřovala pravomoc Ministerstva vnitra. Já si jenom myslím, že je správné, aby tento Národní bezpečnostní úřad byl zavěšen tak, že jeho šéf bude podřízen některému členovi vlády. Je to správné i ve vazbě na Poslaneckou sněmovnu, aby tady někdo nesl konkrétní odpovědnost za fungování tohoto úřadu. Takže myšlenky, že to bude podřízeno vládě jako celku, znamenají, že se rozmělňuje odpovědnost a pro Poslaneckou sněmovnu se ta věc stává komplikovanější. Zřejmě o tom ale povedeme ještě debatu.
***