(pokračuje Filip)
Já s tím nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že počet bude mnohem vyšší.
Výhrady, které mám k navrženému zákonu i po změnách, které proběhly ve výboru pro obranu a bezpečnost, bych shrnul v několik základních bodů. Odpusťte mi, že budu tentokrát poměrně podrobný, protože jsem přesvědčen o tom, že tato norma, a myslím, že i kolega Kužílek, ale i řada z vás tady mluvila o tom, jaký to má dosah.
Zpracovatel hodnotí ve svém návrhu zákona, včetně důvodové zprávy, řadu věcí, ale současný stav ochrany utajovaných skutečností není zhodnocen. Je to trochu v rozporu s analytickým přístupem ke zpracování takové problematiky, protože z hodnocení bychom viděli potřebu konkrétní úpravy a nasměrování úpravy do tohoto směru tak, aby to vyhovovalo právě potřebě utajování některých skutečností, a naopak přístupnost veřejnosti k jiným věcem, které se zdály být důležité a utajované a vzhledem ke změně společenských a politických poměrů takový stupeň utajení ani mít nemají nebo dokonce nemohou.
Například v části páté se dozvídáme, že působnost a pravomoci Ministerstva vnitra stanovené zákonem neumožňují účinně působit. Podotýkám - neumožňují účinně působit. To znamená, že Ministerstvo vnitra by mělo jinak účinně působit na to, aby utajovalo určité skutečnosti před občany, zabraňovalo jim, veřejnému projednání některých věcí, a dokonce snad by mělo bránit tomu, aby občané měli přístup k informacím. Myslím si, že tento rozpor je třeba řešit.
Potom bych se ale ptal, kdybych vzal za vděk touto důvodovou zprávou, jestli má ministerstvo již tak málo pravomocí nebo tak malý rozpočet. Jsem přesvědčen o opaku, že tímto zákonem Ministerstvo vnitra, ač jsme se shodli na Národním bezpečnostním úřadu, má i tak velký počet pravomocí a rozpočet jistě není malý.
Pokud jde o záměr zákona, zpracovatel hovoří o přínosu nového systému ochrany utajovaných skutečností pro minimalizaci počtu skutečností utajovaných ve veřejném zájmu. Tato minimalizace ovšem bude stát více finančních prostředků ze státního rozpočtu, tzn. z kapes daňových poplatníků, protože bude znamenat větší pracnost a tím bude vyžadovat i více pracovníků než doposud. Já to potom rozeberu na konkrétních číslech. Považuji tuto část zákona za nesprávnou a hodnou přepracování.
Pokud to ovšem chceme hodnotit z pohledu politiky zaměstnanosti, chceme-li nezaměstnanost řešit tím, že přijmeme více pracovníků na Ministerstvo vnitra a jiné úřady, tak samozřejmě pak se omlouvám ministrovi práce a sociálních věcí, že jsem nepochopil záměr.
Vzhledem k tomu, že budeme v souladu s návrhem tohoto zákona, a já věřím, že takový zákon bude přijat, a věřím tomu, že do dubna roku 1999 jistě projde touto sněmovnou, tak se bude organizovat tzv. výměna utajovaných skutečností v rámci mezinárodních styků. Pro jistotu není ovšem v zákoně nijak počítáno se zainteresovaností Ministerstva zahraničních věcí. Považuji to za jednu ze základních chyb předlohy.
Z důvodové zprávy pak není patrné, jak bude ovlivněno naplňování obsahu platných mezinárodních úmluv, ale i platných dvoustranných smluv a dohod se zeměmi, které nejsou členy Evropské unie a Severoatlantického paktu. Navíc není ani pamatováno na to, jak se nová úprava odrazí ve vztazích s těmito státy. Nepodařilo se to ani dořešit v projednání ve výboru pro obranu. Trochu mne to mrzí, nevěnovali jsme tomu patřičnou pozornost. Já sám se ale necítím tak velkým odborníkem, abych uměl hned vysypat z rukávu pozitivní řešení, ač se o to v podrobné rozpravě pokusím.
Výčet ustanovení, vymezení a úprav vystihuje záměr nově zpracovaného systému ochrany utajovaných skutečností. To v důvodové zprávě zní, jako kdyby se řešily všechny problémy, které zákon řešit má. Já však postrádám vyjádření, jak se do nových vnitřních i vnějších podmínek ochrany utajovaných skutečností promítají změny v přístupu a pojetí odpovědnosti státu. Je tam sice zmínka v § 11, ale vzpomeňte si, že normu, zákon 58 z roku 1969 Sb., jsme tu měnili, máme na to jiný názor, a tato celá část zde není zapracována.
Pokud jde o to, co jsem signalizoval, o finanční náročnost zavedení nové úpravy, ta je evidentně záměrně v důvodové zprávě i v kontextu zákona podceňována, je uvozena několika číselnými údaji a nezlobte se, nechci podsouvat nic špatného vládě, tím méně panu ministrovi Svobodovi, protože návrh zákona vznikl ještě předtím, než se on stal ministrem, ale já velmi distingovaně řeknu, že...
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, žádám levici, pravici i demokratický střed, aby ustaly ve svých diskusích a věnovaly se průběhu jednání.
Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Myslím si, že je potřeba to zklidnit, protože já chci říci, že vláda v tomto okamžiku ve finančním vyjádření se chovala jak naivní školáček, který chce obejít skutečnou finanční potřebu, kterou si to vyžádá. To neměla, myslím si, před touto sněmovnou zkoušet a pan ministr a jeho náměstci potom ve výboru si docela vytrpěli své, když jsme se rozebírali jednotlivými nároky. Resort Ministerstva vnitra požaduje, chtěl bych říci nesobecky, k provedení navrhované úpravy navýšení rozpočtových prostředků v roce 1998 jen o 104 miliony korun.
Teď k tomu, jak budou využity tyto prostředky. 27 milionů korun na pokrytí nárůstu resortu o cca 95 pracovníků v úsecích souvisejících se zaváděním nového zákona, a to již od 1. 7. 1998. Znamenalo by to průměrný hrubý měsíční plat, včetně dalšího platu, 40 600 Kč na pracovníka na ministerstvu, a to má resort Ministerstva vnitra na rok 1998 od Ministerstva financí pro další potřebu vyčleněn limit rezervy ve výši 126 milionů korun. Já bych ty peníze - a víte, co jsem tu navrhoval při jednání o rozpočtu - spíše nabízel do výkonu služby než do této části Ministerstva vnitra. Ať se na mne ministr vnitra nezlobí, myslím si, že jde o to, abychom měli funkční ministerstvo a ne administrativní moloch.
Pokud jde o další část - zde uvedené navýšení počtu pracovních míst Ministerstvo vnitra chápe pouze jako potřebu vytvoření Národního bezpečnostního úřadu a v těchto počtech je zahrnuto i pokrytí ostatních resortních pracovišť, když uvážíme, že v Policii České republiky, jak z textu vyplývá, to zahrnuto není.
Velmi neprůhledná položka ve zdůvodnění, a to si myslím, že je potřeba se tím zabývat, je dalších 25 milionů korun na tzv. potřebné materiálně technické zabezpečení, včetně certifikační činnosti, kde je tzv. nutno přičíst jakési jednorázové náklady na vybudování certifikačního pracoviště, a to nás bude stát 52 milionů korun, což zřejmě budou výdaje na jiné než materiálně technické zabezpečení.
Nechtěl bych tu sahat bývalému ministrovi vnitra do svědomí, ale myslím si, že si tam vytvořil docela slušnou 77milionovou rezervu na řešení jiných problémů na Ministerstvu vnitra. Já bych je novému panu ministrovi s chutí přál, ale myslím si, že bychom si o tom měli vážně popovídat.
***