(pokračuje Nečas)
Chtěl bych zde upozornit především na dvě takové instituce. První je Ministerstvo obrany s Armádou ČR a druhou takovou institucí, nikoliv zanedbatelnou z hlediska tohoto zákona, je Bezpečnostní a informační služba, která stojí vlastně mimo jakýkoliv resort. I z tohoto důvodu je opět velmi vhodné, aby orgán, který bude mít na starosti i určité kontrolní pravomoci, který bude mít na starosti i určité správní činnosti, byl postaven mimo jakýkoliv z těchto resortů, mimo jiné proto, aby byla tím více garantována jeho objektivnost a nezaujatost. Z tohoto pohledu jsem hluboce přesvědčen o tom, že názor výboru pro obranu a bezpečnost, který - doufám - potvrdí i tato Poslanecká sněmovna, je názorem správným.
S otázkou postavení Národního bezpečnostního úřadu velice úzce souvisí také problematika postavení a jmenování ředitele tohoto Národního bezpečnostního úřadu. Zde bych chtěl avizovat, že budu navrhovat určitou změnu, i po nepříjemných zkušenostech, které jsme zaznamenali ze strany vlády v uplynulých týdnech. Jsem přesvědčen, že vláda nepostupovala správně, že postupovala zbrkle a v rozporu s tím, aby byl přísně respektován zákon a především duch zákona a v mnoha ohledech také zdravý rozum. V podrobné rozpravě budu navrhovat úpravu původního § 7 odst. 2.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kužílek, připraví se pan poslanec Filip.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, již v prvním čtení jsem zde upozorňoval na jeden aspekt tohoto zákona a s lítostí musím konstatovat, že se zatím nepodařilo ho podle mého názoru odstranit. Považuji za přirozené, že příslušný výbor - teď mě trochu mrzí, že kolega Nečas se zrovna baví, ale obracím se k příslušnému výboru - se zabýval zejména takovými věcmi, jako je institucionální zakotvení úřadu, jako je stanovení, kdo se může seznamovat apod. Obávám se ale, že se příslušný výbor velmi málo zabýval takovou věcí, která pro něj není až tak důležitá, ale pro mne třeba důležitá je: jak se vůbec taková skutečnost stane utajovanou skutečností, kdy dojde k okamžiku, že z oblasti přístupných informací, kterými prvotně jsou podle naší ústavy všechny informace, se najednou stane ta utajovaná informace nebo utajovaná skutečnost, jak dojde k tomuto přesmyknutí. Tomuto přesmyknutí se říká odborně tak, že musí splnit dva znaky - znak řekněme materiální nebo někdy se také říká obsahový a také znak formální.
Já se budu zabývat jenom tím formálním znakem. Tam bych chtěl konstatovat, že se nepodařilo vyladit nebo doplnit jednu velmi důležitou věc, která je např. z hlediska práva na informace nesmírně důležitá, a to, že ta skutečnost, do té chvíle in abstracto veřejně přístupná, se náhle stane tou nepřístupnou utajovanou skutečností, zejména z toho hlediska, aby bylo jasné, kdy je ten okamžik, proč ten okamžik nastal a kdo za něj nese konkrétní odpovědnost.
Já vám nyní budu citovat příslušné ustanovení maďarského zákona, které je v něčem podobné jako předložený návrh, ale sami uvidíte, v čem se zásadně liší. Cituji § 3 maďarského zákona o státním a služebním tajemství, což je odpovídající zákon. Odstavec 1 § 3 zní: "Státním tajemstvím se rozumí údaj, který patří do skupiny údajů vymezených v příloze tohoto zákona (to by odpovídalo zhruba tomu našemu, ale nyní následuje ten důležitý rozdíl) a o kterém klasifikátor (tedy nějaká osoba) po provedení klasifikace nade vši pochybnost konstatoval, že před uplynutím stanovené lhůty by jeho zveřejnění, neoprávněné získání či využití, sdělení neoprávněné osobě atd. ohrozilo zájmy Maďarské republiky."
V některých rysech je to tedy podobné jako náš návrh, ale je to rozdílné v tom, že je tam přesně řečeno, že ta skutečnost se může stát tou odepřenou, tou utajovanou, teprve když nějaký konkrétní člověk v rámci své pracovní povinnosti rozhodl "ano, tato věc je to, co spadá do okruhu, který je popsán v zákoně". Je totiž zcela mylné se domnívat, že v zákoně jsou popsány samotné skutečnosti. Skutečností je třeba nějaká věc, je to třeba nějaký konkrétní spis. Ten není popsán v zákoně. V zákoně je jenom nějaký okruh a někdo konkrétní musí říci, že tato věc, třeba tento spis, je tím, co se míní oním okruhem v zákoně.
V našem předloženém návrhu zákona tato věc kompletně chybí. Neexistuje tam, a její stopu najdeme až ve vyhlášce, která má být vydána k tomuto zákonu, v § 12, kde se říká za velmi nejasných okolností "s přihlédnutím k seznamu utajovaných skutečností", čili nikoliv v souladu, ale třeba s pouhým přihlédnutím je někdo povinen stanovit stupeň utajení, čili vůbec ne říci "toto je utajovaná skutečnost", ale jen stanovit její stupeň. To znamená, že ten samotný velmi podstatný okamžik, že nějaká informace, nějaká skutečnost, se z obecného stavu všeobecné přístupnosti proměnila, přesmykla do stavu utajenosti, vůbec není z tohoto hlediska osobní odpovědnosti a vyjasnění toho okamžiku v tomto zákoně nijak popsána.
V obecné rozpravě jsem vás chtěl upozornit na tento prvek a v podrobné rozpravě přednesu konkrétní návrh, jak to vyřešit. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji pnu poslanci Kužílkovi. Slovo má pan poslanec Filip a připraví se pan poslance Klas.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, paní a pánové, dovolte mi, abych se v obecné rozpravě vyjádřil k předloženému návrhu zákona o utajovaných skutečnostech a změně některých zákonů.
Souhlasil bych s tím, co tady řekl předseda našeho výboru pro obranu a bezpečnost Nečas, že se jím výbor skutečně velmi intenzivně zabýval. Dokonce i diskuse nad tímto zákonem probíhala v této sněmovně poměrně intenzivně a řada věcí byla řečena, takže víme, oč v tomto zákoně jde. Dokonce jsem přesvědčen, že předložený návrh zákona po formální stránce splňuje vysoké nároky na normu předloženou do této sněmovny. Je to věc, která má svým způsobem opodstatnění, protože jde o obrovský zásah do současného systému utajovaných skutečností. Jde totiž proti zákonu, který dodnes platí, č. 102/71 Sb., o podstatné rozšíření rozsahu utajovaných skutečností, a z toho také vyplývá, že návrh zahrnuje i závazek mlčenlivosti, který je součástí různých druhů slibů státních orgánů až po slib prezidentský. Zahrnuje rovněž skutečnosti, jejichž vyzrazení není na újmu zájmů České republiky (to je ten čtvrtý stupeň utajovaných skutečností), ruší sice některé klasifikace, které jsme znali, ale zavádí velmi široký pojem utajovaných skutečností ve stupni "vyhrazené". Tím dochází k enormnímu rozšíření počtu určených osob ve srovnání se současným stavem a stavem před rokem 1990, i když důvodová zpráva uvádí předpokládané snížení tohoto počtu.
***