Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, původně jsem při projednávání druhého čtení smlouvy Severoatlantické aliance nechtěla vystupovat. Pouze diskusní příspěvky, které zde odezněly, mne trochu vyburcovaly k tomu, abych se velmi stručně také vyjádřila.
Za prvé bych chtěla konstatovat, že většina poslanců měla své právo dozvědět se všechny informace a také klást otázky ve výborech. Výbory projednaly pozitivně přistoupení České republiky k této smlouvě. Není asi vinou druhé části Poslanecké sněmovny, že řada těch, kteří dnes hodně kritizují, se těchto jednání výborů ne vždy aktivně zúčastňovala.
Další, o čem musíme diskutovat, je skutečnost, že byly učiněny chyby v přípravě a seznamování naší veřejnosti s tím, co členství v NATO bude znamenat. Velmi dlouho jsme na zahraničním výboru diskutovali o veřejné informovanosti, která by přispěla k tomu, že i v případném referendu se odpovědně naši občané mohou vyjádřit. Bohužel návrhy ústavních zákonů o referendu, které byly předkládány v tomto volebním období a v předchozím volebním období, nebyly z důvodů nám asi známých zde odsouhlaseny, to znamená, že nebyla politická vůle takový zákon přijmout a došlo tak do určitého konfliktního bodu rozhodování mezi ústavním zákonem o referendu a přistoupením k této mezinárodní smlouvě. Myslím si, že bylo nutné poté zvažovat, jak situace vypadá, jaké podmínky existují do ukončení činnosti této Poslanecké sněmovny, a potom se rozhodnout.
Chtěla bych znovu konstatovat, že nebylo vinou opozice, že existují mimořádné parlamentní volby a že tato sněmovna končí dva roky předtím, než byly řádné parlamentní volby ohlášeny, to znamená v roce 2000. Myslím si, že časem by přece jenom tato Poslanecká sněmovna měla odvahu přijmout ústavní zákon o referendu.
Je o mně známo, že nejsem přívržencem referenda pro projednávání členství v NATO. Nemusím se za to stydět, já jsem tyto své názory předkládala našim voličům již v roce 1990, 1991, 1992 ve volbách a na svých principech jsem setrvala do dnešní doby. Musím ovšem konstatovat, že tak, jak probíhala informovanost našich voličů, i když přiznávám, že v posledním roce byla podstatně lepší než v uplynulém období předtím, je nutno vzít na vědomí, že občané nemají dostatek informací o tom (v průměru všechny struktury a všechny skupiny občanů), co členství v NATO znamená, a že mohou být potom dezinformováni i diskusí, která zde probíhá, to znamená, že někteří politici setrvávají na svých stanoviscích dávno již přijatých před rokem 1989, a já jim to nemám za zlé. Ani oni ať potom nemají za zlé mně, jestliže jsem byla v celém svém životě povinována smiřovat se s rozhodováním jiných tak, jak bude můj život v tomto státě vypadat, že chci teď, abychom se mohli alespoň v této Poslanecké sněmovně svobodně vyjadřovat.
Proto jsem také teď v tomto okamžiku vystoupila, abych mohla říci následující: Členství České republiky v NATO znamená, že jsme začleněni do skupiny zemí, které mají společný zájem nejen v Evropě, ale v dalších kontinentech o uchování a udržení míru. Není to tedy o válce, ale je to o míru. Potom také, pokud budeme tímto způsobem vysvětlovat naše členství v NATO, budeme daleko lépe reagovat na příslušné petiční archy, které zde byly zmíněny.
Nemluvilo se o tom, že členství v NATO také znamená právě z těchto důvodů společnou snahu o odstranění všech ekologických a průmyslových havárií a že členství v NATO by nám pravděpodobně bývalo daleko více pomohlo již při povodních v loňském roce. Nemluvilo se o tom, že členství v NATO také znamená spolupráci v oblasti civilní ochrany, která v tomto smyslu nabývá na vysokém významu, a myslím si, že právě diskuse o tom, zda budeme, či nebudeme členy v NATO, přispěla k tomu, že původní záměry zrušení civilní ochrany byly ve skutečnosti zamítnuty. Že to nebylo lehké, o tom svědčí vlastně i naše diskuse k ústavnímu zákonu o bezpečnosti státu a neexistence stávajícího nového zákona o civilní ochraně, která po roce 1989 nebyla dosud projednána.
Dovolte mi tedy proto, abych na závěr řekla. 1. Podporuji naše členství v NATO a z důvodů, které jsem již zmínila, to znamená, že v této sněmovně nebyla politická vůle přijmout ústavní zákon o referendu, ho podporuji i bez referenda. 2. Představuji si ovšem, že informovanost občanů by měla být daleko objektivnější, než je diskuse v této Poslanecké sněmovně a než probíhají některé televizní šoty jak na televizi Nova, tak i někdy na ČT 1. Není to objektivní informace o tom, co nás s tímto členstvím čeká.
Za třetí bych chtěla konstatovat, že hrozba, že bude znovu obnovena studená válka a že znova bude blízko našich hranic rozmezí mezi jedním a druhým táborem, je neadekvátní a je asi zbytečné některým kolegům zde ve sněmovně vysvětlovat, že smlouvy, které byly uzavřeny mezi NATO a Ruskem a mezi NATO a Ukrajinou, nám dávají záruky, dávají i možnost vysvětlit našim občanům, že nic takového nám nehrozí.
Za čtvrté bych chtěla konstatovat, že spolupráce v rámci OBSE není žádným způsobem narušena. Má ovšem trochu jiný charakter než ta spolupráce, kterou budeme organizovat a kterou budeme realizovat v rámci našeho členství v Severoatlantické alianci. Doufejme, že postupným vysvětlováním svých názorů dojdeme i ke společnému cíli, to znamená, že nebudeme vzájemně naše občany dezinformovat nepravdivými informacemi o tragédiích, které vzniknou, pokud se staneme členy NATO.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kořínkové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Exner. Připraví se pan poslanec Petr Vrzáň.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, diskuse o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě je jednou z příležitostí, aby se vedla rozprava o širších aspektech branné a bezpečnostní politiky našeho státu. V té souvislosti je potřeba připomenout některé věci a případně zdůraznit a vyjádřit se i prostřednictvím Poslanecké sněmovny k této problematice, ať už sám přístup k Severoatlantické smlouvě bude schválen, či nebude.
Sám nejsem zastáncem vstupu do vojenských bloků po zkušenostech ze studené války. Domnívám se však, že při této příležitosti by Poslanecká sněmovna měla zároveň zdůraznit některé zásadní věci.
***