(pokračuje Recman)
Podle publikovaného rozhovoru s náměstkem ministra zahraničních věcí panem Karlem Kovandou nebude naše členství zadarmo. Mimo výše zmíněného podílu 0,9 % z celkových nákladů aliance to budou rovněž náklady na českou misi v Bruselu, které jsou odhadovány na 100 až 150 milionů korun, a výdaje spojené s plněním armádních cílů interoperability, které do roku 2000 představují částku v celkovém objemu 9,2 mld korun.
Rozhodujeme o vstupu do NATO zrovna v okamžiku, kdy státní měšec je prázdný. Zatím jsme dávali na resort Ministerstva obrany kolem 30 miliard korun, v letošním roce je to 36,8 mld korun. Současná vojenská organizace však vyžaduje dodržet limit 3 % hrubého domácího produktu, tedy je to téměř o polovinu více finančních prostředků než v současné době. Podle informací, které dnes publikovalo Právo, v r. 1997 byl tento podíl vojenských výdajů na hrubém domácím produktu v ČR ve výši 1,66 %. Domnívám se, že i z ekonomického hlediska na to v současné době nemáme. Ekonomika je v krizi, nezaměstnanost stoupá a rovněž stoupá i nespokojenost občanů se současným stavem ve společnosti. Průzkumy veřejného mínění to jednoznačně dokladují. V žádném případě mezi priority obyčejných lidí nepatří vstup ČR do NATO, a to ani přes narůstající kampaň ve sdělovacích prostředcích, které jsou, bohužel vedeny velice jednostranně a v zájmu jen vstupu do aliance.
Na základě informací a faktů si v této souvislosti může každý položit řadu otázek o integrované obraně ČR a výši jejích nákladů. Oficiální fundované odpovědi by ve smyslu naznačených souvislostí měli poslanci i široká veřejnost obdržet co nejdříve od příslušných zodpovědných politických činitelů.
Co z toho vyplývá a o čem to svědčí? Evropa jako celek má reálné povědomí existenční nutnosti vzájemné spolupráce i toho, že civilizační problémy je třeba řešit společným úsilím všech, tedy kolektivním způsobem. To je dlouhodobá a správná tendence, je to proces působící objektivně a nepřetržitě. Vstup ČR a dalších států do NATO lze v tomto smyslu také chápat jako snahu o recidivu studené války, ke znovurozdělení Evropy v zájmu strategických cílů některých mocností.
Bohužel dobře víme, že v bezpečnostní politice se nedělají dobrá nebo špatná rozhodnutí, ale obvykle špatná nebo méně špatná rozhodnutí. Jinak by historie nebyla historií tisíců válek. Udělejme nyní méně špatné rozhodnutí a odmítněme přístup k Washingtonské smlouvě sjednané dne 4. dubna 1949. Já přistoupení k Severoatlantické smlouvě nepodpořím.
Chtěl bych se z tohoto místa obrátit na předkladatele - pana ministra zahraničních věcí. Jsem si vědom, že součástí předkládaných zákonů a mezinárodních smluv jsou údaje o finančním dopadu příslušného tisku, tzn. buď zákona, nebo smlouvy, do státního rozpočtu v případě jeho schválení Poslaneckou sněmovnou. Všichni víme, že tento krok - vstup ČR do NATO - bude mít značný a dlouhodobý vliv zejména na výdajovou stránku státního rozpočtu. Předpokládám, že se v tom jistě všichni poslanci shodneme. Důvodová zpráva však finanční nároky na státní rozpočet blíže nespecifikuje.
Chtěl bych proto požádat předkladatele, pana ministra nebo vládu ČR, aby dřív než sněmovna rozhodne o přistoupení k Washingtonské dohodě, byla ekonomická analýza projednána ve vládě a předložena i poslancům Poslanecké sněmovny.
Proto si dovolím předložit i procedurální návrh v souladu s § 108 odst. 6 jednacího řádu sněmovny, aby Poslanecká sněmovna odročila jednání o tomto bodu programu do doby, než vláda předloží sněmovně ekonomickou rozvahu o vstupu ČR do NATO. Jsem si vědom toho, že tento návrh předložil již pan poslanec Grebeníček, je to totožný návrh. Pokud se bude hlasovat o jeho návrhu, hlasovalo by se zároveň i o mém.
Zároveň bych předložil návrh na doprovodné usnesení v takovémto znění:
Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby zpracovala ekonomickou analýzu a dopad do státního rozpočtu ČR vyplývající z připojení ČR k Severoatlantické smlouvě sjednané ve Washingtonu dne 4. dubna 1949.
Požádal bych zpravodaje, aby o procedurálním návrhu a o návrhu na doprovodné usnesení nechal hlasovat samostatně. O návrhu na doprovodné usnesení žádám, aby se hlasovalo po závěrečném hlasování o přistoupení k Washingtonské smlouvě.
Předseda PSP Miloš Zeman: Skončil jste, pane poslanče, nebo se pouze nakláníte k panu poslanci Holáňovi? Skončil jste, děkuji vám za vystoupení.
O slovo nyní požádal pan ministr Výborný, kterému uděluji slovo přednostně.
Kolegyně a kolegové, je zde návrh, který podporuje většina klubů - jednat bez přestávky, abychom byli o to dříve hotovi. Pokud si někdo bude přát, abychom vyhlásili přestávku, nechám o tomto návrhu jako o procedurálním hlasovat. Pokud takové přání nezazní, vystřídáme se s panem místopředsedou Vlachem a pojedeme nonstop. Má někdo námitky proti tomuto postupu? Námitky nevidím. Uděluji slovo panu ministrovi Výbornému. Připraví se paní poslankyně Kořínková.
Ministr ČR Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, nebudu mluvit dlouho. Jsem si vědom toho, že odpůrce našeho začlenění do Severoatlantické aliance nepřesvědčím. Odpůrci slyšeli mnoho argumentů, ale předstírají, že je nechápou. Odpůrci předkládají mnoho argumentů, nebo spíše kvaziargumentů a domnívají se, že nás zmatou. Z jejich řeči, jak to cítím, dýchá duch minulých let. Slyším tam slovník totality a slyším tam duch studené války.
Proč odpůrci nemluví o tom, že aliance spolupracuje s nečlenskými státy a dobře spolupracuje? Proč nemluví o Partnerství pro mír jako o struktuře nové, solidárního typu zabezpečování míru v Evropě? Proč nemluví o spolupráci v Euroatlantické radě pro spolupráci, kde je shromážděno 27 zemí, proč také nemluví o 37 zemích, které pod velením NATO zabezpečují konec občanské války v Bosně? Proč nemluvíte o tom, že jsou dnes úplně jiné vztahy mezi aliancí a Ruskem a mezi aliancí a Ukrajinou než dříve? Když přijedete dnes do Bruselu, do sídla NATO, potkáváte tam také ruské generály a důstojníky, protože NATO je dynamická organizace. Proč raději strašíte lidi tím, že tady budou jaderné zbraně? Dobře víte, že dávno bylo vyhlášeno, že k tomu není žádný plán, žádný důvod, že k tomu nemá aliance žádný záměr.
Někdy je třeba říci, že náš národ má hořké zkušenosti z roku 1938 a z roku 1968. Tehdy jsme byli velmi zklamáni, tehdy byl náš osud v rukou jiných. Teď máme náš osud v rukou vlastních. Tehdy bylo rozhodováno o nás bez nás, a jinde než u nás. Teď můžeme rozhodovat my, o nás a u nás. Věřím, že rozhodneme dobře.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Výbornému. Slova se ujme paní poslankyně Kořínková. Připraví se pan poslanec Václav Exner.
***