(pokračuje Recman)
Současný přístup Západu k Rusku je možno považovat za určitý klíč k pochopení nezájmu a neochoty o celoevropskou bezpečnost, k důslednému pokračování helsinského procesu, k odsouvání OBSE na vedlejší kolej.
Komunistická strana Čech a Moravy podporuje druhou variantu řešení bezpečnosti naší země a požaduje rozpuštění paktu NATO nebo alespoň zastavení jeho expanze na východ, zabránění rozšíření o další země, především o Českou republiku.
Domnívám se, že budoucnost Evropy pro 21. století spočívá ve vzájemně propojené spolupráci všech existujících celoevropských struktur. Proto i česká diplomacie by měla podpořit rozsáhlou diskusi o společném komplexním modelu bezpečnosti, která se uskutečňuje v rámci struktur OBSE. Jedná se o přípravu tzv. Evropské bezpečnostní charty. Je skutečností, že o tomto procesu rovněž i česká média zatím mlčí. Základy pro skutečnou evropskou bezpečnost, pro bezpečnost České republiky byly v minulosti již vytvořeny a není potřeba hledat nic nového. Závěrečný akt Helsinské konference z roku 1975 a tři jeho základní koše - bezpečnost, ekonomika a lidská práva - postihuje vše podstatné. K jeho realizaci není potřeba zapojení České republiky do NATO.
Další summity, které na to navazovaly - v Bělehradě, Madridu, Stockholmu a Vídni - potvrdily potřebu celoevropské spolupráce. V Paříži v roce 1990 byla podepsána smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a přijaty Charta pro novou Evropu a Prohlášení o konci studené války.
Vrcholná schůzka KBSE v Helsinkách v roce 1992 se konala za účasti 52 států a bylo zřízeno fórum pro spolupráci v oblasti bezpečnosti. Summit v Budapešti v roce 1994 rozhodl o posílení regionálních úkolů KBSE a přejmenoval konferenci na "Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě". Rozhodl rovněž o posílení institucionalizace OBSE a přijal dohodu o výměně vojenských informací.
Dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení jsem uváděl, že se budu rovněž věnovat i ekonomické dimenzi, že budu hovořit o ekonomických nákladech vstupu České republiky do NATO. Této problematice bych věnoval druhou část mého vystoupení.
V úvodu této části chci potvrdit, že jsem si vědom, že ekonomickou dimenzi i své ekonomické náklady by měla i celoevropská bezpečnost organizovaná prostřednictvím OBSE nebo jiné organizace. To jistě bezesporu všichni chápeme.
Předpokládaný vstup České republiky do NATO přinese podle informací, které jsem získal, dva druhy nákladů:
První z nich představují náklady vstupu. Dosavadní odhady nákladů na rozšíření NATO jsou velmi vysoké a různí se. Podle informací publikovaných v českém tisku je americký Kongres odhaduje od 60 do 120 mld. USD v průběhu následujících 13 let. Rand Corporation rovněž publikoval údaj - je skromnější, předpokládá těch miliard jen 40. Jiné zahraniční expertní prameny uvádějí náklady vstupu do vojenského seskupení NATO pro přizvané země na úroveň 10 až 13 mld. USD za 12 následujících let.
Pro Českou republiku z toho plyne, že bude muset posílit celkové výdaje na armádu, zejména však výdaje investiční. Přestože se údaje zahraničních expertů řádově liší, dávají přibližnou odpověď na danou otázku o výši nákladů vstupu.
Za druhé, od nákladů vstupu je potřebné rozlišovat podílové náklady České republiky na integrované obraně, tzn. náklady, které bude Česká republika nést jako budoucí člen aliance. V této souvislosti se předpokládá, že od současného rozpočtového roku, tzn. od roku 1998, v souladu s usnesením vlády č. 478 ze dne 18. září 1997 v návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1997 a zákonu č. 348 z roku 1997 o státním rozpočtu České republiky na rok 1998, je postupně zvyšován podíl vojenských výdajů na hrubém domácím produktu přibližně o 0,1 % ročně tak, aby v roce 2000 dosáhl tento podíl zhruba dvou procentních bodů.
V letošním roce měl nejvyšší nárůst oproti předcházejícímu roku právě resort Ministerstva obrany, a to ve výši 22,1 %. Absolutně to představuje částku ve výši 6,6 mld. Kč. Přitom reálné celkové výdaje státního rozpočtu České republiky poklesly - a v té době ještě inflace byla očekávána ve výši 9 % - podstatně, ostatní resorty se samozřejmě musely uskrovnit.
Chtěl bych zde zároveň reagovat i na vystoupení pana poslance Holáně, který hovořil o tom, že nelze všechny ekonomické údaje na naši bezpečnost, na naši armádu přímo spojovat se vstupem České republiky do NATO.
Souhlasím s tím, ale zároveň musím říci, že vláda nepředložila žádnou ekonomickou rozvahu, která by hovořila o tom, kolik bude stát vstup České republiky do NATO, a nepředložila rovněž ani svou vlastní analýzu, kolik by stálo zabezpečení obranyschopnosti České republiky, pokud bychom nebyli členy této organizace.
Nevím, jak ostatní poslanci, ale já jsem ekonomické propočty z české strany ohledně vstupu České republiky do NATO, ani pokud bychom zůstali mimo tuto organizaci, neviděl.
Údaje a informace, které i v další části mého vystoupení budu používat, jsou překlady údajů aliance publikované v zahraničním nebo částečně i domácím tisku. Mám za to, že tyto údaje na české straně buď neexistují, nebo s nimi nebyla veřejnost ani poslanci seznámeni.
Pokud chceme vést korektní diskusi na dané téma, bylo by záhodno, aby se komplexní nebo alespoň širší ekonomické propočty zpracované českou vládou co nejdříve objevily na stolech poslanců a aby s nimi rovněž byla seznámena i co nejširší veřejnost.
Předseda PSP Miloš Zeman (zvoní): Promiňte, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, abych vás trochu uklidnil, sděluji vám, že od 19.00 hodin vyhlásím hodinovou přestávku do 20.00 hodin. Prosím vás, vydržte to a poslouchejme se vzájemně. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Myslím si, že moje vystoupení akorát tak vyjde do vámi avizované přestávky.
Považuji za nutné uvést v této chvíli alespoň některé finanční údaje. Celkový rozpočet aliance činí v současnosti asi 1,8 mld. USD. Civilní složka se na něm podílí asi 188 miliony USD, vojenská 825 miliony USD a tzv. program bezpečnostních investic, čili infrastruktura, 803 miliony USD.
Český podíl by měl představovat 0,9 % rozpočtu, což v přepočtu činí 16,2 mil. USD. Pokud bychom použili platný kurs přepočtu deviz v současném období, který představuje přes 34 Kč za americký dolar, představovalo by to ročně náklady ve výši 560 milionů Kč.
***