Úterý 14. dubna 1998

(pokračuje Lux) 

Dámy a pánové, respektuji názory odpůrců našeho připojení k Washingonské smlouvě. Jsem rád, že tyto názory jsou menšinové. Všechny politické strany, které se zasazují o vstup do NATO, měly tuto věc, tuto informaci ve svých volebních programech. To znamená 80 % voličů, kteří volili tyto politické strany, rozhodovalo a volilo také na základě této informace. Tyto politické strany nyní pouze plní slib, který těmto voličům daly.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že není příliš okamžiků v historii naší země, aby se náš český zájem kryl se zájmem mocností. Tento okamžik tímto okamžikem je. Je to velmi významné. Všichni, kteří zpochybňují náš vstup do NATO, zpochybňují úsilí těch, kteří za hodnoty, které tato aliance vyznává, bojovali, ať už to byli ti, kteří zakládali první republiku, či ti, kteří bojovali proti nacismu či proti komunismu.

Dámy a pánové, žádám vás, abyste tuto smlouvu podpořili nejen v zájmu našem, ale i v zájmu této země. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji kolegovi Luxovi. Protože odbilo 17.20 hodin, nechám hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Krejsy. Vzhledem k tomu, že tady většina kolegů nebyla, poprosím kolegu Krejsu, aby ještě jednou svůj návrh přednesl. Mezitím vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Prosím o klid.

 

Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedo, dámy a pánové, podávám procedurální návrh, abychom v tuto chvíli přerušili jednání tohoto bodu tak, aby paní ministryně zdravotnictví, popř. předseda vlády mohli podat poslancům zprávu o zdravotním stavu Václava Havla.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, nejste ale úplný. Navrhoval jste, aby tento bod byl přerušen do zítřka do 9.00 hodin. Vidíte, že vás sleduji, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedo, pohotově jste mě doplnil, děkuji vám za to. Žádám o přerušení do zítřka do 9.00 hodin.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Návrh byl přednesen. O procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 tento návrh nebyl přijat, když ze 179 přítomných bylo 39 pro a 123 proti.

 

Nyní pokračujeme v rozpravě. Slovo má kolega Zaorálek, připraví se kolega Krejsa.

Vidím, že opět někdo rozbíjí parlamentní nábytek s faktickou poznámkou. Faktickou poznámku má kolega Vacek.

 

Poslanec Miroslav Vacek: Pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, chtěl bych navázat na to, co nám tady říkal pan ministr Lux. Chtěl bych na tom ukázat, jak se dovedou různě přizpůsobovat podle potřeb všechny výroky, které kdo kdy pronesl.

Chtěl bych připomenout, že na různých stupních bylo nejprve prohlášeno, že jaderné zbraně se zde rozmístí. Když to vzbudilo určitou nevoli u našich občanů, šlo se do dalšího extrému povolanými orgány ze Severoatlantické aliance, že se řeklo, že se nerozmístí. Pak se zvolilo to prostřední, nejúčelnější, že se řeklo: Rozmístí se zde jaderné zbraně v nových státech jedině v případě kritické situace.

Na to bych vám chtěl říci jednu věc. Jestliže by někdo rozmístil na území naší republiky jaderné zbraně nyní, v podstatě by o nic nešlo, protože nehrozí nebezpečí války. Jestli někdo tyto jaderné zbraně rozmístí, když bude krizová situace a bude se schylovat k ozbrojenému zápasu, pak je to pro Českou republiku i pro každého, kdo to dovolí, velmi riskantní.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, čas pro přednesení faktické poznámky uplynul.

 

Poslanec Miroslav Vacek: Stačí mi to. Kdo chce, ať si to domyslí.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Udílím slovo panu poslanci Lubomíru Zaorálkovi, připraví se pan poslanec Josef Krejsa.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Vážená paní předsedající, vážení poslanci, než začnu mluvit, chtěl bych se obrátit prostřednictvím paní předsedkyně na poslance Vacka kvůli tomu, že dnes cítí obavy nad rozmístěním jaderných zbraní v této zemi. Pokud se nepletu, pan poslanec Vacek byl vysokým důstojníkem a náčelníkem generálního štábu v době, kdy v této zemi byly rozmístěny jaderné zbraně bez vědomí lidí a občanů v ČR. (Potlesk.) Pro mne právě v tom se skrývá jedno z největších ponížení, které tady v minulosti bylo. Byli jsme poníženi tím, že jsme byli určeni jako předpolí, jako potrava pro děla, a ani jsme to nevěděli.

Mrzí mě to, že v této diskusi kolem NATO padá ideologická munice zprava i zleva celou řadu let, co se o NATO mluví. Jsem pořád přesvědčen, že náš vstup do NATO neměl být v prvé řadě věcí ideologické diskuse. Nevím, proč se to tak nemuselo stát v Polsku a v Maďarsku a proč se to tak muselo stát u nás.

Jednu z hlavních příčin vidím v tom, že jsme u nás nedokázali vytvořit a promyslet zahraničněpolitickou koncepci, směřování této země, že jsme nedokázali promyslet její úlohu na sklonku tisíciletí v nové situaci, kdy máme svobodu na to, abychom o své zahraniční politice znovu uvažovali. Jako by nás to nebavilo, jako kdybychom neměli chuť a energii si uvědomit, jak vzrušující je tato historie a jak dramatická je pořád naše úloha na tomto koutu země na konci tohoto tisíciletí.

To, že se nám to nepovedlo, uvolnilo prostor pro zbytečnou ideologizaci tam, kde jsme si měli spíše říci, jaké máme možnosti, jaká jsou bezpečnostní rizika a co můžeme dělat. Pro mne jsou rozhodující argumenty ty, které jsou v moderní české historii. Česká republika vznikla jako důsledek určité rovnováhy v Evropě nebo spíše určité příznivé nerovnováhy v určitém okamžiku na začátku století. Porušení rovnováhy znamenalo ztrátu suverenity a ztrátu nezávislosti.

Druhá hlavní zkušenost, kterou jsme udělali, byla zkušenost izolace a samoty v klíčových krizových letech.

Proto nesouhlasím s argumenty, které tady zazněly a které říkají, že rozšíření NATO znamená výhodu pro Německo, že rozšíření NATO dokonce může přiblížit další konflikt. Není to pravda. Integrace Evropy a instituce, které z integrace vyplývají, ať Evropská unie, nebo NATO, jsou nástrojem stability v Evropě, jsou nástrojem vytvoření rovnováhy, která by chránila Evropu před ní samou.

Jsem přesvědčen, že opačný vývoj než tato integrační uskupení je ten, který je pro nás nebezpečný a mohl by nám znovu přinést samotu a izolaci. Není pravda, že je tento vývoj výhodný pro Německo. Naopak NATO představuje takovou platformu, na níž budeme schopni být partnery Německa daleko snáze a lépe než dosud.

Jsem také přesvědčen, že není pravda to, že by NATO dnes mělo znamenat denacionalizaci naší armády. Vstup do NATO neznamená, že nebudeme muset budovat suverénní armádu. Chápu členství v NATO jen jako synergický prvek, který přichází až potom, co jsme schopni se sami bránit.

Jestli mě něco mrzí, je to to, že se nepodařilo sociální demokracii a těm, kteří se nám snažili pomoci, prosadit princip referenda v této věci.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP