Poslankyně Hana Škorpilová: Pane předsedo, vládo, dámy a pánové.
Předseda PSP Miloš Zeman: (zvoní): Kolegové, prosím vás o klid, buďte gentlemani a poslouchejte paní poslankyni.
Poslankyně Hana Škorpilová: Scházíme se dnes na mimořádné schůzi, abychom narychlo, ještě před předčasnými volbami, zpečetili poslaneckými hlasy velice závažný krok našeho státu, na jehož vhodnost či nevhodnost se nikdo občanů neptá. To, že si tuto těžkou odpovědnost berou na sebe poslanci pravicových stran, nikoho neudivuje, neboť oni se občanů nikdy na nic neptají. NATO je totiž pro ně pojistkou nejvyšší nikoliv k demokracii, ale k zachování jejich moci. Proto tolik spěchu, proto zdvižené ruce pro pravici zcela nevyhovující ústavní zákon o zkrácení volebního období současné sněmovny. Byl to výměnný obchod mezi pravicí a českou sociální demokracií: vy budete pro volby, my pro NATO. Je to špatný obchod nejen pro ČSSD, ale i pro tuto zemi.
Do poslední chvíle sociální demokracie tvrdila občanům, že podmiňuje náš vstup do této aliance přijetím zákona o referendu. Jako vždy svůj slib nedodržela. I ona se tedy bude jednou odpovídat z případných následků.
Ostatně slib referenda neporušila ČSSD až nyní, ale už při loňském projednávání vstupu České republiky do NATO v zahraničním výboru, kde její poslanci už v dubnu loňského roku ustoupili od požadavku referenda. Bylo to řadu měsíců předtím, než sněmovna zamítla ústavní zákon o všelidovém hlasování. Pokud prý bude pro vstup do NATO podle průzkumu veřejného mínění 60 % občanů, nebude sociální demokracie trvat na referendu, říkali její poslanci v zahraničním výboru. Výzkumy veřejného mínění se sice činí, avšak ani přes masivní, i když hloupou televizní propagandu pro NATO se podpora občanů nijak pronikavě nezvýšila. A to už tyto výzkumy do počtu kladných hlasů zahrnují i vlažné zastánce, kteří říkají, že jsou "spíše pro".
Současný součet všech rozhodnutých a vlažných podpůrců NATO jen mírně přesahuje 50 % a nezaručil by výsledek referenda. Sociální demokracii to však nevadí.
Stejného názoru, že občanů netřeba se ptát, je zřejmě i petiční výbor Poslanecké sněmovny, který teprve na návrh poslanců za KSČM se laskavě uvolil připomenout v usnesení k projednávanému návrhu, že ke vstupu do NATO přišly do sněmovny nesouhlasné petice. Když poslanci KSČM žádali, aby v usnesení byl uveden počet podpisů k této záležitosti, ostatní členové petičního výboru včetně sociálních demokratů jejich žádost nepodpořili. Není divu, téměř 100 tisíc podpisů není žádná maličkost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, paní poslankyně, prosil bych kolegy živě diskutující u ministerské lavice, aby tak nečinili, není tady slyšet vlastního slova. Pokračujte, paní poslankyně.
Poslankyně Hana Škorpilová: Petiční výbor má ve své hlavní pracovní náplni střežit dodržování lidských práv a zprostředkovávat kontakt mezi vůlí občanů a Poslaneckou sněmovnou. V tomto případě petiční výbor naprosto propadl.
Já jako členka petičního výboru této sněmovny i jako členka KSČM se nechci podílet na důsledcích našeho vstupu do vojenské aliance, která není zdaleka tak spravedlivá, mírumilovná a demokratická, jak se o ní mluví a jak se tváří, a proto nebudu hlasovat pro přistoupení České republiky k Washingtonské dohodě. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Kolegyně a kolegové, znovu opakuji, že nechám hlasovat přibližně v 17.20 hodin, jak jsem slíbil, o procedurálním návrhu pana poslance Krejsy. Protože do tohoto termínu zbývá sedm minut, uděluji slovo panu ministru Luxovi, který požádal o své vystoupení a má přednostní právo jako člen vlády.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, dámy a pánové.
Chtěl bych říci, že tato diskuse o vstupu České republiky do NATO svým významem je srovnatelná svým přesahem s událostmi v listopadu 1989. A mám za to, že existují minimálně tři dobré důvody, proč bychom měli vstoupit do NATO, proč bychom se měli stát členy Severoatlantické aliance. Je to důvod bezpečnostní, důvod ekonomický a důvod respektování určitých hodnot.
Co se týká onoho důvodu bezpečnostního, bylo tady již zdůrazněno - jenom opakuji - že otázka národní bezpečnosti již dnes není otázkou pouze vojenskou, ale je to otázka, která řeší otázky, jak čelit případné atomové hrozbě, jak čelit otázkám mezinárodního terorismu, jak čelit otázkám nekontrolované migrace atd.
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane ministře. Kolegové, opravdu nerad používám tohoto zvonce. (Zvoní.) Ale prosím vás znovu o gentlemanský klid. Pokračujte.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Děkuji, pane předsedo.
Co se týká důvodu ekonomického, je nepochybné, že zahraniční investoři budou mít o několik otazníků méně v případě, že budeme členy NATO, ve vztahu ke svému investování a ve vztahu k jistotě těchto investic v České republice.
A za třetí a nejdůležitější považuji otázku hodnot. V preambuli Washingtonské smlouvy je napsáno před 14 články, že členské země věří v hodnoty, které obsahuje Charta Spojených národů, že vyjadřují svoji touhu žít se všemi národy světa v míru a že vyjadřují svoji připravenost hájit hodnoty, jako je svoboda, kultura a dědictví svých národů založených na demokracii, na svobodě jednotlivce a na respektu právního řádu. A právě tyto hodnoty, které tady prostředkovali naši otcové a dědové, jsou dle mého názoru tím největším důvodem, proč bychom se měli stát členy této společnosti, tohoto uskupení.
A v neposlední řadě si dovolím vyjádřit se k několika citlivým otázkám, které bych chtěl podtrhnout.
Dne 10. prosince minulého roku Severoatlantická rada rozhodla o tom, že se nebude měnit jaderný statut NATO, tzn., že tato rada konstatovala, že nevidí žádný důvod ani nemá žádný projekt ani plán, který by uvažoval s rozmístěním jaderných zbraní na území nových členských zemí. A česká vláda konstatovala, že ani ona nemá žádný plán, ani nevidí žádný důvod, aby se tomu tak stalo.
A v této souvislosti je třeba ještě říci, že 15. března minulého roku tatáž Severoatlantická rada konstatovala, že nehodlá rozmisťovat své vojenské jednotky na území nových členských států. Ani česká vláda nemá tento úmysl.
Co se týká oněch 1,5 mld. dolarů, které budou věnovány především na rozvoj infrastruktury nových členských států, to je skutečně otázka budování nové infrastruktury a nového zázemí.
Chtěl bych zdůraznit ještě jednu věc, a to je otázka vztahu této smlouvy k právnímu pořádku České republiky. Touto smlouvou není zpochybněno právo parlamentu rozhodovat o tom, jestli na území České republiky budou umístěni cizí vojáci, či o tom, jestli naši vojáci budou vysláni do cizí země. Tato svrchovanost patří skutečně pouze českému parlamentu.
***