(pokračuje Payne)
Přitom rizika, která identifikuje NATO, jsou publikována ve veřejných časopisech, není to vůbec nic tajného a jsou předmětem veřejné debaty. Je to násobilka, kterou by měl umět počínaje ministrem každý úředník na ministerstvu obrany a zahraničí. To je přece důvod, proč vůbec máme nějakou armádu. Dokonce si myslím, že každý důstojník, každý velitel by měl umět identifikovat bezpečnostní rizika státu.
Na závěr uvedu ještě jeden historický kontext naší současné bezpečnostní situace. Myslím, že je dost přesvědčivým důvodem pro rozšíření NATO.
Jak jsem řekl, střední Evropa je citlivým prostorem evropského kontinentu z hlediska bezpečnosti. Po několik staletí zajišťovala stabilitu rakouská monarchie. Byla součásti evropské rovnováhy, byla vymezením Evropy vzhledem k Rusku a byla vymezením i vůči Balkánu. Po první světové válce vzniklo na území bývalého Rakousko-Uherska a na území přilehlých států mimo jiné Československo a Jugoslávie. To byl celý systém versailleského mírového zajištění Evropy. Ve střední Evropě tak vznikly nové, menší státy, ale nebyl pro ně vytvořen žádný dostačující bezpečnostní systém.
Československá diplomacie se ve 20. a 30. letech pokoušela bezpečnostní systém vytvořit - na základě koncepce malé dohody a bilaterálních smluv s Francií. Tento koncept ovšem totálně zklamal.
Prosperující a bezpečnostně nezajištěný prostor ze střední Evropy byl svým způsobem pozvánkou k útoku pro ambiciózní sousedy, a to za jakýchkoliv okolností. Není tedy divu, že této situace využil Hitler v rámci Německa, které k takové agresi povstávalo. Když Hitler prohrál válku, byl tentýž prostor pozvánkou pro jiného diktátora - pro Stalina. Střední Evropa byla téměř po pět desetiletí následně devastována totalitním komunistickým režimem a tzv. studená válka, která byla ideologicky prezentovaná místnímu obyvatelstvu jako "boj za mír", se projevovala koncentračními tábory, zneužíváním psychiatrických léčeben k likvidaci politických odpůrců, potlačováním možná všech svobod, které existují, potlačováním lidských práv, pronásledováním odpůrců doslova až na konec světa a v některých případech dokonce až za hrob. Takzvaný mír rozdělil evropský kontinent ostnatým drátem, a přesto tento koncept bezpečnosti totálně selhal a nikdo si dnes nepřeje jeho obnovení. Dokonce by bylo možno dokázat, že obnovení blokového uspořádání je ve střednědobé perspektivě v Evropě nemožné. V dosavadní diskusi zaznělo několik takových argumentů a právě v tom se tyto argumenty mýlí. Protože blokové uspořádání evropské bezpečnosti v současné době nehrozí, ani v dohledné době si jej nikdo nedovede představit. Většina argumentů, které uvádějí odpůrci vstupu do NATO, vycházejí právě z této mylné představy blokového rozdělení Evropy, které již nepřichází v úvahu.
Po roce 1989 se rozpadl nejen systém bipolárního rozdělení světa, ale dnes utváříme zcela novou bezpečnostní architekturu v Evropě. Změnila se definice míru, změnila se bezpečnostní rizika, změnily se principy plánování obrany. Od bezpečnostních zájmů jednotlivých států se dostáváme ke kooperativnímu modelu evropské bezpečnosti. Vztahy mezi státy jsou regulovány smlouvami, které určují slušné chování států k sobě navzájem, a zároveň další smlouvy regulují vztahy státu vůči jednotlivému občanovi. Jsou to smlouvy o lidských právech a svobodách. Většina těchto mezinárodních smluv je dnes už mezinárodně vymáhatelná. To je zásadní změna oproti době studené války, to je zásadní změna oproti celé dosavadní evropské historii.
Přes tento pokrok stále zůstává v platnosti historická zkušenost, že střední Evropa je slabým článkem evropské bezpečnosti, čili je pozvánkou k nějaké agresi. Tato agrese již dnes nemusí vycházet z území jednoho státu, ale může být i mezinárodně organizovaná.
Stojíme teprve u základního kamene evropské kolektivní bezpečnosti. Obrovská část úkolů je teprve před námi. Proto zahrnutí střední Evropy do systému západoevropské kolektivní obrany je nejlepším řešením bezpečnostního vakua, jakési dovedeme představit. Pokud zůstane střední Evropa nezajištěna, je dost pravděpodobné, že to může vést k další nestabilitě. Nemusí to být nestabilita celokontinentálního významu, ale může dojít k destabilitám, jaké např. vidíme v současné době na Balkáně.
Existovaly také jiné alternativy vytvoření NATO. Byla to alternativa vytvoření jakoby B-týmu z visegradské trojky, později čtyřky, ale taková aliance by nedokázala být partnerem ani pro Společenství nezávislých států, ani pro NATO a nehrála by v evropské bezpečnostní architektuře v podstatě žádnou roli.
Dalším návrhem byl ukrajinský návrh vytvoření bezpečnostní zóny Balt - Černé moře, s využitím ukrajinských jaderných zbraní. Jsem si jist, že zapojení jaderných zbraní na Ukrajině, u nás nebo kdekoliv jinde v prostoru střední Evropy, v sousedství jaderných velmocí, jako je Ruská federace a sousedství NATO, by nevedlo ke zvýšení stability. Žádný z těchto modelů neřešil problém nedostatků bezpečnostního systému ve střední Evropě.
Dámy a pánové, překvapuje mě poměrně malý zájem o zahraniční politiku naší země, malý zájem o bezpečnost naší země, která byla tolikrát poznamenána vnější vojenskou intervencí, ať to byl Mnichov, ať to byl rok 1968, ať to bylo jaltské rozdělení Evropy. Možná u nás převažuje fatalistický názor, že se stejně nedá nic dělat, že to stejně nemá cenu.
Dámy a pánové, právě tento fatalismus musíme překonat. V tom je problém naší bezpečnosti. Proto říkám, že o své bezpečnosti si rozhodneme sami.
Dámy a pánové, hlasováním o Washingtonské smlouvě můžeme udělat první krok k překonání tohoto fatalismu. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Paynovi. Ještě před paní poslankyní Škorpilovou se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem právě obdržel zprávu ohledně zdravotního stavu Václava Havla, který měl být údajně převezen do nemocnice, podávám tímto procedurální návrh, abychom v této chvíli přerušili projednávání tohoto bodu tak, aby paní ministryně zdravotnictví, popřípadě pan předseda vlády mohli podat poslancům zprávu. Žádám, aby o mém návrhu bylo hlasováno ihned. Přerušení žádám do zítřka do devíti hodin.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pana poslanče, mohu o vašem návrhu nechat hlasovat, nicméně nikoliv ihned, protože buďme k sobě tolerantní. Ti poslanci, jejichž kluby byly přemístěny do Sněmovní ulice, potřebují minimálně deset minut, aby se sem dostavili. Takže si myslím, že z tohoto hlediska zaregistruji váš procedurální návrh, ale nechám proběhnout minimálně ještě jedno vystoupení - není-li námitek.
Tímto gongem za prvé poslance lelkující v kuloárech sezvu do zasedací síně a současně prosím pracovníky Kanceláře, aby poslancům mimo tuto hlavní budovu sdělili, že v 17.20 hodin - nemáte-li námitek - budeme o vašem procedurálním návrhu hlasovat, a to bez rozpravy, jak nám ukládá jednací řád.
Nyní má slovo paní poslankyně Hana Škorpilová.
***