(pokračuje Payne)
Prostě budeme muset brát ohled na zájmy našich aliančních spojenců. Sami totiž nemáme rádi, když někdo rozhoduje ve věcech, které se nás bezprostředně dotýkají, aniž by nám to předem řekl.
Třetí důsledek. Jako člen NATO budeme mít zastoupení v Severoatlantické radě. Tento nejvyšší politický orgán NATO jedná o všech nejpodstatnějších záležitostech našeho kontinentu i celého světa. To znamená, že nám nebude hrozit opakování podobné situace jako v roce 1938 v Mnichově, že by náš nejvyšší představitel musel zůstat za dveřmi, když se jedná o nás. Získáme příležitost překonat naše hlavní riziko, totiž když někdo jedná o nás bez nás. To ovšem neplatí automaticky. Pokud nebudeme schopni v Severoatlantické radě své zájmy prosadit, stejně nám členství v NATO vůbec nic nepomůže. Abychom dovedli obhájit naše zájmy, je první podmínkou, abychom si je sami pro sebe identifikovali, mimo jiné aby o nich probíhala debata v parlamentu, abychom byli zajedno při obhajobě našich zájmů, a to také ale znamená, že musíme skoncovat s netransparentní kabinetní zahraniční politikou, v níž Ministerstvo zahraničních věcí může cokoli projednávat, aniž by o tom věděla vláda nebo parlament. A máme takové případy z minulého volebního období a i z počátku tohoto volebního období.
Čtvrtý důsledek. Budeme také v situacích, kdy bude nutné asertivně hájit naše zájmy a dostaneme se do střetu s našimi aliančními partnery. Řekněme - a teď se nechci dotknout žádného státu, proto volím smyšlený příklad, možná, že není tím nejlepším - např. v nějaké situaci budou mít spojenci názor, že nějaký "Miloševič" je kořenem všeho zla. Prosím za prominutí pana Miloševiče. Zatímco my budeme mít dojem, že Srbsko je pro nás zajímavým partnerem a my nebudeme vidět situaci tak černobíle jako někteří jiní alianční spojenci a bude nutné naše zájmy vysvětlovat a obhajovat. Je to abstraktní případ, ale situace tohoto typu budou v Severoatlantické radě nastávat. Jen doufám, že vláda bude pohotovější při formulaci našich zájmů a že bude mít čas, aby o těchto zájmech pohovořila také se zahraničním výborem.
Určitým problémem pro nás také bude pokračování účasti v Partnerství pro mír. Musíme si u stolu obrazně řečeno přesednout na druhou stranu. My totiž dosud sedíme na straně nečlenů aliance a spolupracujeme se státy NATO. V dubnu 1999 si jakoby přesedneme na druhou stranu, ale ve skutečnosti budeme mít sami ještě problémy podobného charakteru jako státy, které na členství teprve čekají. V této situaci bude hrozit riziko, že naše vztahy s těmito čekajícími státy se díky našemu přesedání svým způsobem zhorší. Zejména bude klíčové, jak se vyvine náš vztah s Ruskou federací po vstupu do NATO. Myslím, že to je také oblast, o které by zde měla být vedena debata, a to dnes.
Za šesté. Je pravděpodobné, že po vstupu do NATO se zhorší naše vztahy s Polskem. Je to veřejné tajemství a bylo to publikováno už v řadě časopisů, které se zabývají zahraniční politikou. Pomine totiž náš společný zájem dosáhnout vstupu do NATO a o to více se projeví odlišnosti v národních zájmech Polska a České republiky. Opět by bylo dobré, kdybychom dnes debatovali o tom, jak budeme v té věci postupovat a jakou cenu chceme zaplatit - říkám to obrazně, politicky - kolik chceme do tohoto vztahu investovat.
Pro Českou republiku jsou samozřejmě důležité vztahy se sousedy. Rakousko je prozatím neutrální zemí, Slovensko na základě rozhodnutí v referendu přestalo usilovat o vstup do NATO. Myslím, že bychom si měli velmi přesně ujasnit naši bezpečnostní politiku vůči těmto dvěma sousedům, zejména po vstupu do NATO.
Osmý důsledek. Po vstupu do NATO se ocitneme ve skupině států, které jsou v NATO, ale nejsou v Evropské unii. Evropská unie, jak známo, na základě spolupráce ZEU usiluje o evropskou bezpečnostní a obrannou identitu. Když bude ZEU podnikat nějaké bezpečnostní mise, bude využívat evropskou infrastrukturu NATO, ale to se bude v té době už dotýkat i nás, to bude už i naše infrastruktura. Mezi NATO a ZEU sice existuje dohoda, že ZEU v takových případech bude přizvávat k jednání i ty členy NATO, kteří dosud nejsou členem Evropské unie, přesto tím pro nás budou vznikat složité situace, protože ZEU bude využívat naši vojenskou infrastrukturu ke svým zájmům, aniž bychom my měli ponětí o tom, k čemu to slouží.
Ve stejné skupině států se nachází také Norsko a Turecko. Je pravděpodobné, že díky těmto situacím se prohloubí naše vztahy zejména s těmito dvěma státy. Proto bude především záležet na tom, jak budeme utvářet náš další vztah s jiným spojencem, a totiž s Řeckem, které je v jistém napětí vůči Turecku.
Devátý důsledek. Říká se, že Spojené státy americké mají v NATO 51 % akcií. Vedoucí úloha USA, chcete-li, je všeobecně respektovaným faktem uvnitř NATO. Jsme připraveni tuto skutečnost akceptovat? Myslím, že naše veřejnost by o tom měla vědět více.
Desátý důsledek. Předpokládáme, že Česká republika se plně zapojí do struktur NATO. Víme však, že Francie má poněkud jiný názor. Francie je významným státem evropské politiky, a i když si ji nezvolíme jako náš vzor pro fungování v NATO, bude důležité, jak budeme utvářet naše alianční vztahy s Francií. Nezapomeňme, že Francie byla naším spojencem v období před druhou světovou válkou a tehdy dokonce byla vzorem pro budování československé armády.
Jedenáctý důsledek. Jako člen NATO na sebe budeme přejímat větší díl odpovědnosti za všeobecnou bezpečnost. Povinností člena je pečlivě sledovat významné události v celém světě. K tomu patří nejen to, že události sleduje naše diplomacie, ale je důležité, aby o nich byla informována i veřejnost. Pokud by totiž bylo nutné na situaci nějak reagovat, musí veřejnost včas vědět, oč jde, aby mohla podpořit nasazení našich jednotek v takové akci. Jeden pražský diplomat mi před několika lety prozradil, že když se ve světě stane nějaká významná událost, spustí na ambasádě stopky a sledují, za jak dlouho se objeví na veřejnosti v té které reformní zemi. U nás v Praze prý stopky běží někdy až tři dny.
Je důležité, aby zpravodajství pokrývalo všechny významné události, aby dokázalo vyhodnocovat jejich důležitost. Charakteristické pro málo rozvinuté země, pro rozvojové země, je, že ve zpravodajství si vybírají jen některé atraktivní události, zpravidla senzační zprávy, ale zpravodajství jako takové není vyvážené a nepokrývá celou šíři událostí. Národ, který bude informován jen takto povrchně, nedokáže včas reagovat na změny mezinárodní situace.
Dvanáctý důsledek. V NATO získáme přístup ke zpravodajským informacím, k nimž bychom se jinak žádným způsobem nedostali, které si opatřit nedovedeme. Otázkou bude, jak je dokážeme využít. Myslím, že i o tom bychom měli diskutovat, možná ne zde ve sněmovně, ale na jednáních výborů. Zároveň je nezbytné informace utajit a také s nimi pracovat. Víme, že dosud se u nás neutajilo téměř nic.
Druhá kapitola, druhá oblast důsledků vstupu do NATO, a tedy druhá část veřejné debaty by měla být o ekonomických a hospodářských důsledcích vstupu do NATO. Ponechávám záměrně stranou tzv. náklady, protože to je téma, které už bylo tolikrát omíláno, že je zbytečné se k tomu vyjadřovat, a byl by to hlavně zjednodušený pohled na hospodářské a ekonomické důsledky. Navíc v té věci už vyšla řada publikací.
První ekonomický a hospodářský důsledek. Vstupem do NATO dojde definitivně k určitým změnám v našich exportních trzích. Zejména se bude jednat o trhy zbrojní výroby. Nebude možné dělat kompromisy, některé trhy definitivně po vstupu do NATO opustíme. Mohou se nám případně otevřít jiné trhy, budeme ovšem vystaveni tvrdé konkurenci. Rovněž na našich trzích se budou uplatňovat cizí producenti. Bylo by dobré nejen pasivně čekat, ale stimulovat a diplomaticky podporovat naše zájmy. Členského postavení v NATO musíme umět asertivně využít.
***