(pokračuje Šedivý)
Partnerství pro mír, které aliance odstartovala před čtyřmi lety, se stalo nejúspěšnějším projektem kooperativní bezpečnosti od zániku bipolárního rozdělení světa. Umožňuje celé řadě zemí společně se připravovat na zvládání mezinárodních krizí i na vedení mírových operací.
Spolupráce aliance s Ruskem a Ukrajinou je strategickým prvkem euroatlantické architektury. Spolu s Euroatlantickou radou partnerství dotváří vztahy spolupráce a konzultace, jimiž NATO přispívá evropské bezpečnosti.
Nové úkoly aliance jdoucí nad rámec společné obrany vyžadují i posílení odpovědnosti Evropanů. Budeme muset počítat s tím, že ne vždy a ne všude se severoameričtí spojenci budou chtít či moci angažovat přímo v evropských krizích a operacích. Evropská bezpečnostní a ochranná identita v rámci aliance má již své konkrétní institucionální i vojenské kontury. Aliance je politicky připravena poskytnout své prostředky pro operace pod vedením Západoevropské unie. Zbývá upřesnit vojenské procedury, zbývá vyznačit místo pro politické rozhodování v takových situacích v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Do tohoto rámce zapadá též vytvářející se styl preventivní diplomacie Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Česká republika v tomto procesu zná a má své místo.
Úkoly a mise aliance spolu s riziky, kterým čelí, jsou předmětem podrobné revize její strategické koncepce, na které se pracuje v Bruselu. Revidovaná koncepce má být dokončena do summitu ve Washingtonu na jaře příštího roku. Bude velmi významné, a to i z našeho pohledu budoucího člena, jak nová strategická koncepce vymezí poměr mezi starými a novými úkoly, mezi společnou obranou a kolektivní či kooperativní bezpečností.
Úspěch nově budované bezpečnostní architektury kontinentu a role aliance v ní souvisí s úspěchem prvního rozšíření o tři středoevropské demokracie. Česká republika má spoluzodpovědnost nejen za přípravu na vlastní členství. Rozšíření aliance o další země střední a východní Evropy bude záviset i na tom, jak se podaří zvládnout přípravu a vstup tří nových členů - Polska, Maďarska a České republiky. To je to poselství, které citlivě zaznamenáváme nejen ze strany aliance, ale zejména ze strany dalších kandidátů na členství v alianci. Věřím, že i tento rozměr našeho vstupu do NATO vezmete v úvahu ve vašem dnešním rozhodování.
Dámy a pánové, vláda předložila svůj návrh na přistoupení k Severoatlantické smlouvě vedena jistotou, že naše místo je v alianci, která dává nejlepší možné záruky naší bezpečnosti a obraně. Je to jistota vycházející z dějinné zkušenosti země, z bilance téměř padesátiletého trvání organizace, do níž chceme vstoupit, ze znalosti rozsahu našich závazků i přínosů členství i z podpory, kterou si vstup do NATO získává v české veřejnosti.
Dnešní příležitost je svým způsobem neopakovatelná. Historie nezná opravné termíny zkoušek, kterými národy procházejí. Rozhodujeme se pro zásadní systém bezpečnosti naší země pro 21. století. Volba je ve vašich rukou. Věřím, že to bude správná volba. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Šedivému. Konstatuji, že jsme tento vládní návrh přikázali k projednání 6 výborům. Prosím, aby se nejdříve ujal slova zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Vilém Holáň. Připomínám, že usnesení jeho výboru jsme obdrželi jako sněmovní tisk 384/5.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vilém Holáň: Pane předsedo, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, zahraniční výbor na své schůzi dne 12. března přijal usnesení, jímž doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu přístup ČR k Severoatlantické smlouvě sjednané ve Washingtonu.
Zahraniční výbor podrobil předložený návrh velmi podrobnému projednání a zvolil pro projednání následující strukturu:
1. České bezpečnostní zájmy a rizika pro bezpečnost.
2. Místo NATO v celkové bezpečnostní struktuře Evropy.
3. Právní důsledky vstupu ČR do NATO.
4. Finanční důsledky vstupu.
5. Občanské důsledky vstupu.
6. Vedlejší účinky.
1. Česká republika zaujímá významné místo ve středu Evropy. Je nejzápadnějším výběžkem v pásmu menších států střední a východní Evropy, nachází se na rozhraní kulturních vlivů západoevropských a východoevropských. Z velikosti a z geopolitického postavení naší země plyne nutnost intenzivní mezinárodní spolupráce.
Svá bezpečnostní rizika sdílí ČR s celou Evropou. Jsou ovšem také ovlivněna i exponovanou geopolitickou polohou, jak ukázala celá historie a v tomto století dvě světové války i sovětská okupace. Globální rizika jsou menší než v předcházejícím období, na druhé straně jsou dnešní rizika méně předvídatelná. Jsou spojena s nevyřešenými etnickými a náboženskými problémy, s problémy plynoucími z rizikového demografického vývoje v některých částech světa spojenými s extrémní nouzí v dané lokalitě, rizika zastavení demokratických reforem a návratu k totalitě a také k expanzivní politice, rizika renacionalizace bezpečnostního chování, proliferace zbraní, zejména zbraní hromadného ničení, existence nahromaděných zbraní mnohdy bez uspokojivé kontroly, vývoj terorismu s možnými postiženími civilních, ale i vojenských objektů.
Zahraniční výbor se shodl na tom, že tato rizika je potřeba hlouběji studovat a kvantifikovat, a požádal o to vládu. Nicméně i z dílčího posouzení rizik je zřejmá nutnost jak existence vlastní síly schopné těmto rizikům čelit, tak budování spolehlivých spojeneckých svazků.
2. Byla široce diskutována souhrnná bezpečnostní architektura Evropy. V této souvislosti je nezbytné připomenout úlohu budované společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie i úlohu Západoevropské unie. Nicméně tyto instituce nechtějí a ani nemohou zaujmout, resp. nahradit úlohu NATO. Příslušnost k této alianci, uchování transatlantické vazby a uchování americké přítomnosti v Evropě považují samy tyto instituce za základní rámec bezpečnostní politiky.
V evropské bezpečnostní architektuře má své místo i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Základními směry její činnosti je úsilí o odzbrojování, dodržování lidských práv a prosazování preventivní diplomacie. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě však nemá předpoklady k tomu, aby se stala klíčovou zastřešující organizací celoevropského bezpečnostního systému. Nemá pro to potřebné nástroje a bylo by to v rozporu se zájmy některých jejích členů. Má však předpoklady pro to, stát se významným fórem pro diskusi o bezpečnostní architektuře příštího století. NATO tedy představuje nezbytnou dimenzi evropského bezpečnostního systému jako jediná efektivní organizace s integrovanou vojenskou strukturou. Česká republika se vstupem do této organizace stává účastníkem kolektivní smlouvy, ve které si smluvní strany vzájemně zajišťují společnou obranu v případě napadení jednoho z účastníků.
3. Zahraniční výbor se dále zabýval právními důsledky přistoupení k Washingtonské smlouvě. V této souvislosti zejména připomínám, že ústavní rozhodování o vyslání vojáků mimo území ČR i přijetí vojáků spojeneckých sil není přistoupením ke smlouvě nikterak narušeno a podléhá v každém jednotlivém případě souhlasu parlamentu.
***