Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Jsou ještě další návrhy? Pan kolega Vymětal, prosím, pane kolego.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedo, chtěl bych se zeptat, aby bylo také zcela jasno, zda budeme hlasovat o tom, že se bude dnes jednat i po 21. hodině, tzn., aby potom nebyly spory, do 24. hodiny, protože po 24. hodině už je jiný den. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane kolego, předložil jsem návrh, který zněl naprosto jasně, ale pro vaši potřebu ho velice rád opět zopakuji. Návrh zněl, aby rozprava, a to bez hlasování, pokračovala až do svého ukončení. Nebyla tam tedy uvedena lhůta 24. hodiny středoevropského času.
Přeje si ještě někdo vystoupit? Nepřeje. Považuji za korektní nechat nejdříve hlasovat o pozměňujícím návrhu pana poslance Filipa, tj. aby dnešní jednání bylo ukončeno v 19.00 hodin. Pokud tento návrh neprojde, nechám hlasovat o svém návrhu, který, doufám, nebudu muset opakovat potřetí.
Nyní tedy hlasujeme o návrhu pana kolegy Filipa, aby naše jednání bylo dnes ukončeno 19. hodinou.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 ze 184 přítomných se pro návrh vyslovilo 41, proti bylo 119. Pro pořádek dodávám, že 24 nehlasovalo. Návrh tedy nebyl přijat.
Vzhledem k tomu, že jiný návrh nebyl předložen, předkládám vám nyní k rozhodnutí hlasováním svůj návrh, abychom v této rozpravě bez hlasování pokračovali až do jejího ukončení.
Zahájil jsem hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 byl tento návrh přijat, protože se pro něj ze 185 přítomných vyslovilo 142, proti bylo 39 poslankyň a poslanců.
Kolegyně a kolegové, tím jsme jednak schválili program, jednak jsme se dohodli o proceduře.
A nyní můžeme přistoupit k projednávání bodu
1.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
přístup České republiky k Severoatlantické smlouvě,
sjednané ve Washingtonu dne 4. dubna 1949
/sněmovní tisk 384/ - druhé čtení
Prosím, aby úvodní slovo přednesl místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Jaroslav Šedivý. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Jaroslav Šedivý: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Budete dnes projednávat ve druhém čtení návrh na přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě.
Vstup do aliance je krokem, který spočívá na neoddělitelné odpovědnosti vlády a zákonodárného sboru za osud země. Vláda úspěšně završila loňská jednání o vstupu do NATO a pokračuje v přípravách na členství. Dnes je to sněmovna, která by měla stvrdit, a doufám, že stvrdí, mnohaleté úsilí o spolehlivé zajištění obrany a bezpečnosti českého státu, k němuž otevřel cestu listopad 1989.
Dnešní schůzi sněmovny předcházelo podrobné projednávání vládního návrhu na přístup k Washingtonské smlouvě v šesti výborech. To umožnilo posoudit základní aspekty členství v NATO. Doufám, že jste od představitelů exekutivy získali v průběhu tohoto projednávání dostatečné informace, které vám umožní rozhodnout kvalifikovaně a odpovědně.
Chci nyní jenom krátce zmínit, že ratifikační proces v členských zemích aliance úspěšně odstartoval. Kanada, Dánsko, Norsko a Německo již ratifikovaly protokoly o přistoupení tří nových členů k Washingtonské smlouvě. V řadě dalších zemí, jako je Británie, Nizozemí, Francie či Belgie, probíhá diskuse v příslušných zastupitelských sborech. K hlasování v Senátu Spojených států, které bude jedním z klíčových momentů celého procesu, by mělo dojít v nejbližších dnech.
Lze předpokládat, že ke konci tohoto roku bude završen proces projednání našeho vstupu v parlamentech členských zemí NATO. Okamžik našeho vstupu do organizace pak bude záviset na uložení ratifikačních listin stávajících šestnácti členů u depozitáře smlouvy. Poté budou vyzváni k uložení listin noví členové. S Polskem a Maďarskem tak hodláme učinit společně ve stejný den. Věřím, že se tak stane nejpozději do washingtonského summitu aliance v dubnu příštího roku.
Zdůrazňuji, že úspěšné projednání našeho vstupu do NATO v českém parlamentu bude dobrým signálem o naší připravenosti ke členství, a to jak na straně vlády, tak i zákonodárného sboru reprezentujícího vůli občanů.
Aliance za téměř půlstoletí své existence potvrdila schopnost ubránit svobodu a bezpečnost svých členů, ubránit hodnoty, na nichž je založena. To je důvod přetrvávající existence NATO, který se nemění s časem. Společná obrana před vnějším napadením opírající se o integrovanou vojenskou strukturu zůstává základním úkolem organizace. To jsou fundamentální důvody, proč do NATO vstupujeme. Jsou však ještě i další, rovněž významné, které bych rád uvedl.
Aliance se vedle zmíněného neměnného obranného poslání v euroatlantickém prostoru stává stále zřetelnějším základním pilířem tvořícího se systému evropské kooperativní bezpečnosti. Rozpad bloků přinesl změnu mezinárodních rizik, a tím přiblížil perspektivu nerozděleného kontinentu, jehož bezpečnostní pořádek bude založen na spolupráci. Aliance má v tomto ohledu stále významnější roli. Známe již některé konkrétní příklady.
Bez zapojení NATO by nenastal pozitivní obrat v zatím nejvážnější evropské krizi v Bosně a Hercegovině. Pokrok v plnění daytonské mírové dohody je přitom nesporný, zatím však nikoliv nezvratný. Mezinárodní stabilizační síly budou muset ve svém působení v Bosně pokračovat i po červnu t.r., a jsem přesvědčen, že Česká republika bude mezi účastníky nové operace.
***