(pokračuje Vrcha)
Jelikož byly oba tyto republikánské návrhy sněmovnou přijaty, pokládám svoji interpelaci za bezpředmětnou.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Interpelace č. 16 - kolega Jan Vik interpeluje ministra Michala Lobkowicze ve věci vojenské účasti České republiky v zahraničí. Slovo má pan poslanec Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane ministře, dovoluji si vás interpelovat ve věci vojenské účasti České republiky v zahraničí. V posledních letech se stalo nedobrým zvykem, že se Česká republika účastní různých, vesměs pochybných vojenských dobrodružství. Za zmínku jistě stojí účast naší vojenské jednotky na území bývalé Jugoslávie, kde funguje za jednu miliardu Kč ročně, kterou zaplatí - kdo jiný než daňový poplatník?
Nedávno se v souvislosti s událostmi v Kosovu začala dokonce vést na popud Václava Havla debata o naší vojenské účasti tentokráte v Kosovu, kde kosovští albánští teroristé svými teroristickými útoky narušují celistvost Svazové republiky Jugoslávie, a Česká republika místo toho, aby tyto teroristy odsoudila, zvažuje svou vojenskou akci na území tohoto suverénního státu.
Pane ministře, je opravdu nezbytně nutné, aby Česká republika hrála roli světového četníka a zaplétala se do mezinárodních konfliktů? Máme opravdu zbytečné miliardy na hraní si na vojáky a vměšování se do záležitostí jiných zemí?
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slovo má pan ministr obrany Michal Lobkowicz.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, samozřejmě odpovědí na otázku pana poslance Vika, zda je nutné, aby Česká republika vysílala své vojáky do zahraničí, je, že to nutné není. Je pochopitelné, že vysílání našich vojáků do zahraničí se děje na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tak jak to nakonec říká ústava. Následně toto rozhodnutí musí být ještě schváleno Senátem, tzn., že musí být vždy zachován ústavní mechanismus, který je podmínkou pro vyslání našich vojáků.
Na druhé straně Česká republika se od svého vzniku v roce 1993 (a mimochodem v tom navazovala i na zahraniční politiku Československa) hlásila k principům spoluodpovědnosti za bezpečnost ve střední Evropě a v Evropě obecně, hlásila se k tomu, že je ochotna, připravena, rozhodnuta svoji bezpečnost nejen přijímat, ale také se na ní spolupodílet. V intencích této své politiky se Česká republika v rámci svých možností spolupodílí na akcích mezinárodního společenství, které jsou vždy v souladu s mezinárodním právem a se zásadami mezinárodních organizací, kterých je Česká republika členem a účastní se v poměru k ekonomickým možnostem našeho státu, a samozřejmě také v poměru k možnostem našich ozbrojených sil a obecně naší země.
Chtěl bych v této souvislosti vzpomenout, že právě včera Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR udělala významný krok směrem k ratifikaci našeho vstupu do NATO, přičemž samozřejmě budou následovat kroky další, zejména schválení Senátem, podpis prezidentem republiky, nicméně i u příležitosti tohoto projednávání našeho vstupu do NATO bylo opakovaně diskutováno o tom, že Česká republika jako suverénní stát je odhodlána přijmout část závazků za bezpečnost regionu, za bezpečnost střední Evropy a obecně za bezpečnost v Evropě.
Jsem přesvědčen, že v intencích tohoto odhodlání, tohoto přesvědčení, je také spoluúčast našich vojáků, přičemž podotýkám, že v souladu s našimi zákony účast našich vojáků v těchto misích je vždy na základě dobrovolnosti. Jsem tedy přesvědčen, že je to v intencích tohoto odhodlání naší země. Chtěl bych informovat pana poslance a ostatní paní poslankyně a pány poslance, že vláda v nedávné době se rozhodla navrhnout Poslanecké sněmovně prodloužení pokračování naší mise v Bosně a Hercegovině. Já myslím, že je dnes již nepopiratelným faktem, že po několika letech působení našich vojáků v bývalé Jugoslávii a v posledních dvou letech právě v Bosně a Hercegovině lze tuto účast označit nejen za velmi úspěšnou, ale také za mezinárodně velmi vysoce hodnocenou, a že lze bez nadsázky říci, že účast našich jednotek v Bosně nejenom napomohla k vyřešení velmi složitého politického a vojenského konfliktu v tomto nám poměrně blízkém regionu, napomohla snížit utrpení civilního obyvatelstva, které bylo nepochybně zejména v předchozích letech nezměrné, ale napomohla také (což samozřejmě není klíčové pro rozhodování o naší účasti) k obrazu České republiky jako země, která je ochotna a odhodlána spolupodílet se na obraně hodnot, které zastává, na bezpečnosti regionu.
Abych shrnul své vystoupení - já jsem osobně přesvědčen, že účast našich vojáků v zahraničí, odpovídající možnostem naší ekonomiky, odpovídající možnostem našeho státu, odpovídající velikosti armády, je k prospěchu naší bezpečnosti, a tím také k prospěchu naší země.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane ministře. Přeje si kolega Vik položit doplňující otázku? Přeje. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Vik: Pane ministře, děkuji za odpověď. Ve své odpovědi jste asi pozapomněl na problematiku Kosova, kdo a jak tuto věc zvažoval, za jakých okolností probíhala tato debata na Ministerstvu obrany, zda vůbec probíhala apod.
Samozřejmě bych ještě rád slyšel odpověď na moji otázku týkající se finančních prostředků, protože bych se vás rád zeptal, zda by nebylo skutečně vhodnější využít ty miliardy korun, které se takto investují, například na zlepšení sociální situace našich důchodců.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slovo má pan ministr.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Co se týče první otázky, omlouvám se, že jsem ji v prvním vystoupení pana poslance nevnímal jako otázku. Je to moje chyba, že jsem ji přeslechl.
Zatím - jak známo - mezinárodní společenství se znepokojením sleduje situaci v Kosovu a snaží se vyvíjet diplomatické úsilí k tomu, aby se složitá situace v oblasti Kosova vyřešila smírným způsobem, aby nedošlo ke vzniku válečného konfliktu. Zatím nejsou žádné příznaky ani náznaky toho, že by mezinárodní společenství rozhodovalo o nějakém vojenském nasazení v oblasti Kosova.
Na druhé straně bych řekl, že platí - tím teď vyjadřuji svůj názor, který není názorem, o kterém by diskutovala, nebo dokonce rozhodla vláda - v případě Kosova stejně jako v případě celé bývalé Jugoslávie, že je to oblast nám velmi blízká geograficky, jazykově i historicky. Celou bývalou Jugoslávii tvořily státy, ke kterým má drtivá část našich občanů velmi blízký a vřelý vztah. Proto, myslím, s tím větším znepokojením a o to s větší lítostí sledujeme to, co se na území bývalé Jugoslávie děje, a o to s větší ochotou jsme my, ale také občané České republiky, připraveni spolupodílet se na mírovém řešení problému na území bývalé Jugoslávie. Jsme připraveni také podpořit akce, které povedou např. ke zmírnění utrpení civilního obyvatelstva.
Vědom si tohoto faktu, jsem ve chvíli, kdy se začala diskutovat situace v Kosovu, prezentoval svůj názor, který bych tady rád zopakoval. Myslím, že je správný, ačkoli podotýkám, že je to můj názor, že to není názor, který by byl výsledkem diskuse nebo rozhodnutí vlády.
***