(pokračuje Parkanová)
K tomu mně dovolte ještě velmi aktuální informaci. Zhruba před deseti dny jsem se setkala s vnukem jedné z obětí Antona Mallotha, s panem spisovatelem Petrem Finkelgrünem, jehož dědeček byl údajně právě Antonem Mallothem v terezínském táboře ubit k smrti. Pan Peter Finkelgrün napsal velmi impresivní příběh, napsal román, který vyšel v jazyce německém i v jazyce českém. Dovolte mi, abych řekla svůj subjektivní pocit: Je to knížka, která se čte doslova jedním dechem. Z této knížky vyplývá jedno, že k takovým věcem skutečně vnímavý člověk nemůže být lhostejný. Velmi si vážím toho, že pan Peter Finkelgrün si dal do svého životního směřování ten úkol, že zadal na vlastní náklady právní expertizu u renomované advokátní kanceláře, která byla zpracována v tom smyslu, že právní názor této advokátní kanceláře je takový, že pan Anton Malloth není německým státním příslušníkem. Pokud bychom vycházeli z tohoto tvrzení, tak je samozřejmě naší možností, a já si troufám říci i naší povinností jako českého státu, žádat o vydání Antona Mallotha a znovu ho trestně stíhat na našem území.
Ještě pro obecnou informaci, jakkoliv předpokládám, že tato věc byla již dostatečně medializována, chci zopakovat, že Anton Malloth byl odsouzen v Litoměřicích v roce 1949 k trestu smrti. Tento trest byl poté zrušen, poté bylo neznámé místo pobytu Antona Mallotha, poté údajně má německé státní občanství, což je dosud definitivní a platné oficiální stanovisko německé strany. Musím uvést, že příští týden, 24. dubna, se setkám se zástupci německé strany, předám jim německou verzi stanoviska této advokátní kanceláře, o které jsem mluvila, a budu žádat o to, aby se německá strana oficiálně k tomuto stanovisku vyjádřila. Myslím si, že není možné zůstat lhostejnými k zločinům, ať už to byly zločiny nacistické, nebo zločiny komunistické éry - pane poslanče, promiňte - k tomu nikdo z nás nemůže být lhostejný a skutečnost, že je takový člověk, který napáchal taková zvěrstva již v pokročilém věku, na věci nic nezmění.
Myslím si, že se shodneme na tom, že nám nejde o to, tohoto člověka potrestat výrazným trestem, protože takový trest je již vlastně téměř nerealizovatelný, ale že jde o to, aby vina byla především zřetelně pojmenována a aby byl dán signál k tomu, že zlo nikdy nezůstane nepojmenováno, a já bych si přála, aby nikdy nezůstalo i nepotrestáno. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Přeje si pan poslanec Maštálka položit doplňující otázku? Přeje. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedající. Souhlasím s tím, že skutečné zlo musí být opravdu do důsledku potrestáno. Děkuji za informaci, co se týká konkrétního případu Antona Mallotha. Děkuji i za obecný rozbor právních norem, které upravují tuto problematiku. Nicméně musím trvat na svých otázkách, které jsem položil a na které - troufám si říci - jsem přesnou odpověď nedostal.
Jak justiční orgány České republiky stíhají válečné zločince, kdo je zodpovědný a jaké jsou výsledky?
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Přeje si paní ministryně reagovat? Prosím.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Jak už jsem předtím uvedla, byl to rozsudek mimořádného lidového soudu v Litoměřicích ze dne 24. září 1948, který uznal Antona Mallotha vinným. Jmenovaný uprchl, byl souzen v nepřítomnosti. Poté proběhlo další řízení. Důležité je, že Krajský soud v Ústí nad Labem dne 10. července 1969 vyhověl návrhu okresního prokurátora v Litoměřicích, povolil obnovu řízení. Dále zrušil rozsudek mimořádného soudu v Litoměřicích ze září 1948. Proč to říkám?
Toto je důležité proto, že celá věc, která se týká trestního řízení Antona Mallotha, je ve stadiu v přípravném řízení trestním. V březnu 1971 tehdejší Československá vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců podala žádost do Německa o převzetí trestního řízení. Spolu s tím předala do Německa překlad 140 exemplářů dokumentů. V roce 1976 k dotazu komise v Dortmundu, jak bylo proti Mallothovi postupováno, bylo sděleno, že německé straně není známo místo pobytu Mallotha, jak už jsem dříve uvedla. Nyní se dostávám k tomu, jak je postupováno v současné době. Bylo to Nejvyšší státní zastupitelství, které poskytovalo právní pomoc v této věci německé straně k jejímu požádání, a to v letech 1995, 1996 i v letech předchozích.
Zcela konkrétně k vaší otázce, pane poslanče. Je to Nejvyšší státní zastupitelství a jeho příslušný útvar, který je v neustálém styku se Státním zastupitelstvím v Dortmundu, a jak už jsem uvedla, příští týden, kdy přijedou zástupci z Dortmundu, s kterými mám v úmyslu se setkat a předat jim některé materiály, budou jednat a budou v kontaktu právě s příslušným oddělením Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o odpovědnost, tu si jistě dovodíte. Nejvyšší státní zástupce je jmenován vládou a je podřízen ministryni spravedlnosti. Tudíž veškerá odpovědnost v tuto chvíli leží na mně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Končím projednávání této interpelace.
Konstatuji, že paní ministryně Roithová, která je další interpelovanou členkou vlády, se omlouvá na toto zasedání, neboť se právě setkává na dlouho plánované poradě se zdravotními rady.
Ptám se tedy paní kolegyně Nývltové, přeje-li si přednést na záznam svou interpelaci. Máte slovo, paní kolegyně.
Poslankyně Radomíra Nývltová: Vážená paní ministryně, i přesto, že Poslanecká sněmovna požádala vládu o pozastavení výběrových řízení rušení nemocnic, chtěla bych na vás v této věci apelovat, aby byla zvážena všechna kritéria výběrových řízení a nepostupovalo se podle jakési průměrné tabulky, ale přistupovalo se ke každé nemocnici individuálně. Je jistě rozdíl mezi menší okresní nemocnicí a velkou fakultní nemocnicí. Zdá se mi skandální, když stát některé nemocnice zprivatizoval, donutil je vzít úvěry, zadlužit se a dnes je náhle nechce, aniž by předtím rozhodl o restrukturalizaci lůžkových zařízení. Dnes na základě výběrových řízení stát manipuluje nebo spíše chce manipulovat s cizím majetkem a svým způsobem znárodňovat.
Jak bude ministerstvo dále postupovat a jaká bude další koncepce právě v této problematice? Ptám se vás proto, jelikož se na mne obracejí převážně soukromí lékaři menších nemocnic, jako je Trutnov, Vrchlabí, Broumov a jiné. Mrzí mě, že tu paní ministryně není. Proto prosím o písemnou odpověď.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji paní ministryni. Jistě v souladu s jednacím řádem dodá odpověď do 30 dnů.
Další interpelace je pana kolegy Vrzáně, který interpeluje pana ministra Kühnla ve věci První teploúsporné společnosti.
***