(Schůze opět zahájena v 17.00)
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dámy a pánové, 17. hodina právě odbila a dovolte mi, abych zahájil další bod programu, dnes již poslední, a to je
104.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Odhlásit vás samozřejmě mohu, už jsem tak učinil.
Dne 26. března 1998 proběhla první část ústních interpelací podle vylosovaného pořadí, 2. dubna část druhá. Nyní budou v kladení ústních interpelací na členy vlády ČR od 17 do 18.30, tedy v čas pro tyto interpelace vyhrazený, pokračovat paní poslankyně a páni poslanci, kteří se umístili na dalších místech. Odvolávám se přitom na informaci, která zazněla z úst předsedajícího, že ústní interpelace na předsedu vlády odpadají, protože byly vyčerpány všechny přihlášky.
Podíváme-li se do seznamu vylosovaných, vidíme, že dalším, a to na 12. místě, je pan kolega Maštálka Jiří. Přednáší interpelaci na ministryni spravedlnosti paní Vlastu Parkanovou, zahajuje tak blok odpovědí členů vlády ČR na interpelace poslanců. Připraví se paní poslankyně Nývltová.
Poslanec Jiří Maštálka: Pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně, v návalu informací a událostí dnešních dnů, zdá se, mohli bychom zapomenout na minulost. Přesto soudím, že zločin zůstává zločinem a je třeba učinit spravedlnosti zadost. Týká se to zejména zločinů spáchaných na českém obyvatelstvu v průběhu nacistické okupace. Ptám se vás proto, vážená paní ministryně, na následující otázky.
Jak justiční orgány ČR stíhají nacistické válečné zločince? Kdo je za toto stíhání odpovědný? Existuje speciální orgán zabývající se touto problematikou? Pokud ano, jaké jsou výsledky jeho činnosti?
Myslím, že případ válečného zločince Antona Mallotha, bývalého dozorce z terezínské Malé pevnosti, je dokladem, že jde o aktuální téma. Chci vás, kolegyně a kolegové, ubezpečit, že o tomto konkrétním případě jsem chtěl mluvit v době, kdy jsem se k této interpelaci hlásil, tedy před dvěma týdny, dříve než se stal mediálním tématem. Věřím, že paní ministryně tento fakt potvrdí. Válečný zločinec Malloth žije od roku 1988 v Ullachu u Mnichova. Poslanci za Stranu zelených v bavorském Zemském sněmu interpelovali bavorskou vládu v souvislosti s tím, že dosud nebylo zahájeno jeho stíhání. Přestože byla publikována řada informací, chci se zeptat, jaké kroky vyvíjejí české orgány v této souvislosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slovo má paní ministryně Vlasta Parkanová.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážený pane poslanče, úvodem mi dovolte, abych skutečně potvrdila, že váš zájem o případ Antona Mallotha jako jeden z případů stíhání nacistických válečných zločinců vás zajímal ještě dříve, mnohem dříve, než se celá kauza začala více mediálně hrát a začala být větším předmětem zájmu našich médií. Je tomu skutečně tak a nebýt toho, že byla naše schůze přerušena, jistě bychom si o tomto tématu povídali při těchto interpelacích přinejmenším o dva týdny dříve.
Já vám, pane poslanče, velmi ráda odpovím na vaše otázky. Pokud jde o obecné problémy, o právní rámec možného postihu nacistických zločinců, chci vám říci, že Česká republika je smluvním státem Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tato úmluva jednak přejímá definice pojmů válečného zločinu a zločinu proti lidskosti, to jsou pojmy vypracované norimberským mezinárodním vojenským tribunálem v roce 1945, a jednak ukládá členským státům učinit opatření proti promlčení těchto deliktů. Do našeho trestního zákona se ten závazek promítl vložením § 67a), podle kterého u vyjmenovaných trestných činů uplynutím obecné promlčecí doby nezaniká jejich trestnost.
Dále bych chtěla upozornit na to, že hmotně právní podklad pro vnitrostátní postih uvedených deliktů poskytují především ustanovení hlavy 10 zvláštní části trestního zákona, která obsahují skutkové podstaty trestných činů proti lidskosti. Kromě toho platí zvláštní úprava, která je obsažena v zákoně č. 165 z r. 1950 Sb., a to je zákon na ochranu míru.
Ještě bych chtěla uvést v této obecné části, že mezinárodní spolupráce při stíhání pachatelů uvedených deliktů není upravena zvláštní mezinárodní smlouvou, ale probíhá za podmínek stanovených obecnými úmluvami, ať již mnohostrannými, nebo dvoustrannými. Z tohoto pohledu má v prvé řadě význam Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních, ta má číslo 550 a je z r. 1992 Sbírky zákonů, dále je to Evropská úmluva o předávání trestního řízení č. 551/92 Sb., Evropská úmluva o předávání odsouzených osob č. 553 z téhož roku a Evropská úmluva o vydávání č. 549/92 Sb. Právě posledně uvedená úmluva ve svém článku 26 umožňuje, aby každý stát učinil ve vztahu k jakémukoliv ustanovení úmluvy výhrady. Naprostá většina států, a to včetně naší republiky, přijala výhradu v tom směru, že nevydává do ciziny své vlastní občany. S tím souvisí závazek za této situace učinit opatření k jejich případnému stíhání podle vnitrostátního práva.
Nyní dovolte, abych se zmínila konkrétně o případu Antona Mallotha. Anton Malloth se v současné době nachází v SRN a podle sdělení státního zastupitelství v Dortmundu, které nám sdělilo písemně 19. února letošního roku, má Anton Malloth německé státní občanství. Tato skutečnost je překážkou pro to, aby byl Anton Malloth vydán k trestnímu stíhání do České republiky.
Musím uvést, že žádost o trestní stíhání Mallotha byla ze strany bývalého Československa předána SRN již v r. 1971. Od té doby SRN na opakované dotazy reagovala odkazem na to, že není známé místo pobytu Antona Mallotha. Tato námitka ovšem odpadla v r. 1988. V tom roce byl Anton Malloth vypovězen z Itálie a odešel právě do SRN. Nejvyšší státní zastupitelství, do jehož kompetence poskytování právní pomoci v trestním řízení, které vede SRN, náleží, shromáždilo důkazní materiál, který nabídlo příslušnému státnímu zastupitelství v SRN. Jednání o tom, do jaké míry tento důkazní materiál je pro řízení v SRN využitelný a jaké další kroky přicházejí v úvahu, se má uskutečnit v dubnu letošního roku.
***