Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní má konečně slovo kolega Maštálka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, na úvod bych si dovolil navázat na kolegu Ullmanna. Nedomnívám se, že to byla jen síla nebo zejména síla, která situaci v Zálivu zklidnila, spíše šlo o velké diplomatické úsilí a myslím si, že více než řinčení zbraněmi, či v daném případě skalpely, by pomohla České republice umná diplomacie.
Má-li pan ministr obrany opravdu na srdci osud některých skupin obyvatel v Iráku, mluví-li o genocidě, očekával bych, že stejně upřímně bude příkrý k Turecku, kde jde o problém obdobný a o stejnou skupinu obyvatel.
Abych se mohl kvalifikovaně rozhodovat, chci se zeptat pana ministra, zda může doložit souhlas Kuvajtu k umístění vojenské nemocnice, a dále se chci zeptat, jak je definován zájem České republiky při této akci. Na rozdíl od roku 1990 se silovým řešením nesouhlasily ani některé státy NATO. Proč tedy Česká republika?
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Vidím ještě zdviženou ruku pana předsedy Filipa. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Velmi nerad bych komentoval některé výroky kolegy Kroupy, protože jinak bych musel v souladu s § 56 jednacího řádu této sněmovny požádat o uzavřené zasedání, abych mohl říci tu pravdu, kterou jsem zjistil ve zvláštní komisi pro naše veterány v Zálivu. Doufám, že pan kolega Kroupa alespoň zčásti ustoupí od některých svých tvrzení, protože jinak mi nic nezbude, abych mohl tyto poznatky říci. Je to velmi vážná věc. Není mi dobře, když to mám připomínat. A podotýkám, že otázka naší chemické jednotky má opravdu dvojí rozměr a dotýká se státního tajemství tohoto státu. A pokud tato debata má pokračovat, tak bych vás o to, pane předsedající, žádal, aby tak sněmovna rozhodla.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, nyní se hlásí pan kolega Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře obrany, domnívám se, že to, co řekl pan kolega Grulich, je hluboká pravda, i to, co říkal kolega Filip. Irák v současné době na nikoho neútočí a není prokázáno, že vlastní a vyvíjí zbraně hromadného ničení v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Padaly tady termíny "mezinárodní operace jako řešení", "donucovací akce jako řešení". Nevím, proč se bojíme termínu skutečného, že vládní návrh svědčí o tom, že se chystá útok na Irák s podporou České republiky. Ta nemocnice samozřejmě nebude sloužit iráckým občanům, zcela určitě ne. Jde o podpůrný útvar, který má sloužit útočným jednotkám proti Iráku.
Já, dámy a pánové, s tímto harašením zbraněmi nesouhlasím… (Předsedající vyzývá ke klidu.) …a navrhuji, aby sněmovna s tímto vládním návrhem vyslovila v tomto okamžiku nesouhlas.
A pokud jde o vás, pane ministře, myslím, že byste měl zvážit přejmenování vašeho úřadu na "ministerstvo útoku". Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Protože se do všeobecné rozpravy již nikdo prokazatelně nehlásí..., přece, pan kolega Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vy jste mě, pane místopředsedo, přehlédl, zřejmě jsem menšího vzrůstu a nenápadný. Dovolím si říci ve všeobecné rozpravě několik svých postřehů a stanovisek, aby těmito stanovisky a osobními postřehy a politickými postoji nebylo zapleveleno mé vystoupení zpravodaje, které by mělo být neutrální.
V prvé řadě musím souhlasit s těmi předřečníky, kteří kladli velký důraz na předcházení a prevenci konfliktů. Mluvil o tom např. pan poslanec Filip. Je pravdou, že nejlepší cestou v tomto směru je dodržování mezinárodně-právních závazků. Ale tady je naprosto logická otázka: Kdo je v této krizi porušuje? Kdo odmítá plnit rezoluce Rady OSN, které ho zavazují ke kontrole určitých druhů zbraní a zbrojních systémů?
Domnívám se, že tady je odpověď jednoznačná, kdo je tím porušujícím, kdo tedy zabraňuje předcházení konfliktů a kdo tímto tento konflikt vyvolává.
S velkým zájmem jsem si vyslechl postoj pana poslance Filipa a jeho detailní rozbor otázky vyslání vojsk nebo ozbrojených sil do zahraničí, především v souvislosti s jeho detailním rozborem čl. 39 ústavy. Jenom mě tam zarazila jedna věc, že v čl. 39 ústavy není o vyslání vojsk ani slovo… (Předsedající vyzývá ke klidu.)…, protože otázka vysílání vojsk se řeší v čl. 43 ústavy, takže tam zřejmě došlo k popletení čísel.
Za další, padla zde velmi závažná slova o porušení ústavy, o porušení práv ze strany exekutivy, o porušení práv tohoto parlamentu. Domnívám se, že bychom se neměli nechat zaslepit těmito obviněními.
V otázce vyslání pěti vojáků Armády ČR jako rekognoskační skupiny na toto území bychom měli zachovat chladný rozum. Naše ústava jednoznačně mluví o vyslání ozbrojených sil. Pokud někdo trvá na tom, že vyslání pěti vojáků formou služební cesty je vyslání ozbrojených sil, a vyžaduje tedy souhlas obou komor Parlamentu ČR, prosím, neberu mu tento názor, ale je to názor, se kterým hluboce nesouhlasím, ale je to názor legitimní. Ale na druhou stranu je potom třeba žádat Ministerstvo obrany, aby nám předkládalo k souhlasu každého vojenského leteckého přidělence, každou služební cestu do Bruselu nebo do jiné země, každého pozorovatele v rámci mise OSN nebo mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a vzhledem k charakteru cimbálového souboru Ondráš, ve kterém se bezpochyby vyskytuje několik vojáků v činné službě, je třeba souhlasu tohoto parlamentu i k vyslání tohoto cimbálového armádního souboru. Takže bych tady vyzýval k velké střízlivosti.
Co se týká příslušných rezolucí OSN a pozadí této operace a operací minulých, bylo zde poukázáno na to, že jsme nebyli vyzváni k tomu, abychom se účastnili této akce. Možná pro někoho s určitou zátěží minulosti je třeba se zúčastnit této akce, pouze je-li někým vyzván, resp. je-li mu to nařízeno. Já jsem přesvědčen, i většina poslanců této Poslanecké sněmovny je hluboce přesvědčena o tom, že jsme suverénní stát, který se suverénně rozhoduje a nepotřebuje počkat na povely někoho jiného, a rozhoduje se tak, aby jednal v souladu se svými zájmy a v souladu s mezinárodními závazky.
Dostáváme se také k poměrně komplikované situaci v otázce přijetí konkrétního usnesení. Máme zde dva rozdílné návrhy na usnesení od dvou našich výborů s tím, že zde je již usnesení Senátu, takže zde skutečně vzniká poměrně zapeklitá otázka, s tím, že kolegové ze sociální demokracie navíc tvrdí, že když už, tak že považují za vhodnější návrh, který předložil zahraniční výbor, kde je odkaz na rezoluci 687.
***