Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní má slovo pan kolega Vacek s faktickou poznámkou.
Poslanec Miroslav Vacek: Paní poslankyně, páni poslanci, pane předsedající, prosím vás, řekněte panu poslanci Kroupovi, ať všichni uznávají jeho zásluhy o vyslání jednotky v roce 1990 do Saudské Arábie. Tím upírá totiž právo - a všimněte si, že to neříkám hanlivým způsobem - panu prezidentovi Havlovi, který o tom rozhodoval. Já jsem v té době byl ministrem obrany. Kdyby si pan Kroupa našel čas, tak bych mu vysvětlil, jak všechno bylo.
Vám chci jenom říci, že původní požadavek, který se ke mně dostal, byl, vyslat dvě letky stíhacích bombardérů MIG 29. Protože jsem znal situaci, která by se mohla vyvíjet, doporučil jsem panu prezidentovi vyslat chemickou kombinovanou se zdravotnickou jednotkou - to je ta, kterou všichni znáte - která by tam byla vyslána ve prospěch civilního obyvatelstva. Tím by plnila neméně závažný úkol ochrany obyvatelstva před případnými údery chemických zbraní ze strany často vzpomínaného Saddáma Husajna.
Jestliže potom se změnilo to původní, když jsem ke štěstí některých pánů, ale i svému, přestal být ministrem obrany, byla tato jednotka nasměrována do sestavy bojových jednotek, aniž mi je známo, že by to býval někdo projednával.
Položte si, dámy a pánové, jednu otázku. Vy si myslíte, že kontingenty, které se zúčastňují svými silami válek, nemají prostředky k tomu, aby pro své jednotky udělaly své logistické, tedy zdravotnické zabezpečení? Nikoliv. Zde měl pan Kroupa pravdu. Musejí mít. Aby mohly počítat co nejvíce států, pak čekají na takové lidi, kteří se opravdu symbolicky zúčastní tím, že vyšlou třeba zdravotní jednotku.
Proč vysíláme? Protože chceme mít nějaké zásluhy. Posuďte sami, k čemu jsou dobré a jak je využijeme. Když někdo vysílá jednotky na rekognoskaci, je to vůbec zajímavé, protože by se mohl dostat do situace, že nemocnice bude v prvním sledu útočit na Irák. To znamená, že buď zná, jaká bude sestava těch, kteří budou válčit proti Iráku, nebo to nezná a je tam zbytečný a je to pro něho dobrý turistický výlet.
Pokud se týká toho, že jsme se stali reprezentanty celého světa a válka nebyla dovedena do důsledku, zeptal bych se pana Kroupy, kolik padlo Iráčanů a kolik padlo amerických vojáků nebo těch, kteří se zúčastnili. Jistě je to nesouměřitelné. Čím to je? Já zde nebudu ohromovat čísly. Pan Černý tomu rozumí také, kývá hlavou. Je mnoho jiných věcí, kterými vás nebudu zdržovat.
Jestli chcete, mohu vám to plně dokumentovat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní má slovo pan kolega Grulich. Připraví se kolega Maštálka.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, domnívám se, že utíkáme poněkud od věci. Za chvíli budeme schopni zde rozebírat technické detaily vedení války. Myslím, že to není úkol Poslanecké sněmovny.
Chtěl bych předeslat - aby nebylo pochyb o úmyslu toho, co řeknu - že pokud jsem byl u schvalování vyslání našich jednotek kamkoli, ať to byla bývalá Jugoslávie apod., nezaváhal jsem ani vteřinu. Protože to byly akce politicky, humanisticky jasné. Před námi stály všechny argumenty, o kterých zde hovořil např. poslanec Payne a další kolegové.
Mám ovšem dojem, že dnes si pleteme dvě zásadní věci. A to je problém, proč nejsme v stavu se domluvit. Na jedné straně se uvádějí politicko-humanistické důvody, důvody světové bezpečnosti, na druhé straně - byl to bohužel opět pouze kolega Payne a kolega Filip - se hovoří o naší ústavě, o jejím respektování a naplnění.
Zahraniční výbor se pokusil špatně navrženému usnesení vlády dát trochu jasnější kontury. Snažil se o určité přesnější vymezení, které se trochu blíží - bohužel pouze trochu - mandátu, který Poslanecké sněmovně dává ústava. Ale v zásadě jde o zcela jiný problém.
Vláda nám navrhuje, abychom přijali usnesení, kterým jí vlastně dáváme bianco šek, který ona naplní, nebo nenaplní podle svého vlastního uvážení. A to je asi problém, o kterém zde nejvíce bychom měli hovořit.
Nepochybuji, že poslanecký klub, jehož jsem členem, dojde-li k věcnému jednoznačnému usnesení Organizace spojených národů v případě konfliktu vyvolaném Saddámem Husajnem, se jednoznačně postaví po bok ostatních států, které se snaží v tomto světadíle udržet klid, pokoj, mír a zaručit práva. Ale to, o co nás žádá vláda, je bianco šek, o kterém nevíme, za jakých okolností a jak bude naplněn, do jaké míry bude odpovídat naší ústavě.
Pan poslanec Payne zde položil ministru obrany panu Lobkowiczovi několik otázek, které by měl ministr obrany na této schůzi zodpovědět a které jsou velice vážné, ale které dokládají, že tato vláda, která má omezený politický mandát, zřejmě nemůže dostat ještě takový mandát, který daleko přesahuje možnosti ústavnosti tohoto státu.
Nepochybuji, že tato Poslanecká sněmovna - dojde-li ke konkrétní věci a konkrétnímu usnesení orgánů OSN - je schopna se během dvou dnů sejít na mimořádné schůzi a přijmout rozhodnutí, které je jí svěřeno, ve kterém má mandát daný ústavou republiky. Ale dát neomezený mandát, bianco šek, který může být naplněn podobně, jako bylo vyslání rekognoskačních jednotek nebo vojáků, o kterém se zde hovořilo a které samo o sobě je už porušením, nám ústava neumožňuje. Otázka nezní, jestli chceme, nebo nechceme. Za okolností, které budou jasné, nepochybně většina této sněmovny projeví vůli a bude chtít. Ale okolnosti musí být jasné a my se musíme chovat, jak nám ukládá ústava. Domnívám se, že za dané situace - pokud bychom přijali byť opravené usnesení, jak ho formuloval zahraniční výbor - bychom ústavu porušili, překročili bychom své pravomoci a zejména exekutivnímu orgánu, tj. vládě republiky, bychom dali pravomoci, které jí nepřísluší, na které mandát nemá a které by mohly zásadním způsobem porušit parlamentní systém tohoto státu.
To je problém, o kterém bychom se měli bavit. Ne jestli někde jednotka ležela, jestli byli zdraví nebo kdo se víc zasloužil o její vyslání. To už zde dnes nevyřešíme. Není to problém, který před námi stojí.
Z důvodů, které jsem uvedl, nemohu hlasovat pro návrh usnesení. Dokonce ani ne v té vylepšené podobě, i když uznávám, že už je to vylepšená podoba, jak jej navrhuje zahraniční výbor. Děkuji za pozornost.
***