(pokračuje Recman)
Já se chci teď zeptat, protože jsem na vážkách - my jsme projednali a schválili státní rozpočet České republiky na rok 1998, a v tomto rozpočtu se s částkou 150 milionů korun pro tento účel vůbec neuvažovalo. Čili jak mám chápat tuto situaci: jestli v případě, že vyšleme polní nemocnici, bude tato částka uhrazena z rozpočtu Armády České republiky, či z rozpočtu Ministerstva národní obrany, nebo bude hrazena z rozpočtu Ministerstva financí, popřípadě z jiné položky.
Požaduji tuto specifikaci z jednoho prostého důvodu - aby sněmovna v následujícím období nemohla být vydírána, protože může jí být řečeno v následujících měsících: "Ano, vy jste projednali vyslání polní nemocnice, vy jste schválili rozpočet do výše 150 milionů korun," protože v tomto pohledu je litera zákona naplněna, v předkládané zprávě je tato částka uvedena, ale není blíže specifikováno, ze které skutečné rozpočtové kapitolky by to bylo placeno.
Z toho důvodu chci požádat ještě jednou pana ministra, aby specifikoval, ze které rozpočtové kapitoly bude, nebo případně by byla, hrazena tato částka 150 milionů korun. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slovo má nyní pan kolega Kroupa, připraví se kolega Maštálka.
Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedající, pane ministře, paní poslankyně a páni poslanci, v této záležitosti mám jistý osobní prvek, o kterém bych se rád zmínil.
Je to zajímavý doklad, jak člověk neuteče své minulosti či svým minulým skutkům.
Byl jsem to totiž já, kdo na jednání federálního parlamentu navrhl zařazení bodu týkajícího se vyslání našich vojenských jednotek do tehdejší Saúdské Arábie do války v Zálivu. Byl jsem potom jedním ze tří poslanců, kteří těsně před vypuknutím války tuto oblast navštívili, navštívili naše vojáky v poušti na jejich pozicích, a měli proto příležitost vidět válečnou situaci, válečnou atmosféru zblízka. Byl jsem tam 15. ledna, tedy v den, kdy vypršelo ultimátum vůči Iráku.
Zjištění, které jsem tehdy učinil, bylo velmi zajímavé. Naše vyslání jednotek znamenalo skutečný průlom do politické situace, která celou tuto atmosféru provázela. Jestliže si vzpomenete, tehdejší svět se dělil na tři světy a Československo bylo vnímáno jako součást onoho druhého světa.
(Předsedající: Promiňte pane poslanče, prosím o klid, dámy a pánové.)
Ve chvíli, kdy mezinárodní společenství vyslalo své jednotky na pomoc Saúdské Arábii, bylo to v arabském světě částečně vnímáno jako zásah onoho prvního světa, totiž Spojených států amerických a jejich spojenců. Účast tehdejšího Československa znamenala průlom v tom smyslu, že se tento obraz zásadním způsobem změnil. Proti tehdejšímu Iráku a Saddámu Husajnovi stáli takříkajíc reprezentanti celého zbytku světa. A tento symbolický význam byl také jedním z rozhodujících činitelů této války a pomohl zabránit jejímu rozšíření a její eskalaci.
Jak všichni víte, válka nebyla dovedena do důsledků. Nevedla k porážce režimu Saddáma Husajna. Důvodem, proč byla zastavena v jistém okamžiku, bylo, že hrozilo narušení rovnováhy sil na Středním východě, narušení rovnováhy sil mezi Íránem a Irákem, a obava, že po zhroucení režimu Saddáma Husajna by vzniklo určité vakuum, které by bylo okamžitě vyplněno jinými silami.
Já tyto události připomínám zejména proto, že uniká možná naší pozornosti důležitý fakt, že účast naší republiky na podobné mezinárodní operaci, která je operací mezinárodní, pomáhá vytvářet obraz, že zde jde skutečně o více než o střetnutí dvou antagonistických táborů, např. arabského světa a Západu, nebo jiných antagonismů.Tato symbolická účast má tedy daleko větší význam, než by příslušelo naší republice z hlediska její velikosti.
Naše účast na podobných operacích přispívá k obrazu naší republiky na mezinárodní scéně jako státu, kterému záleží na obraně hodnot, jež zakládají mírovou spolupráci mezi národy. Proto si myslím, že je důležité věnovat těmto otázkám pozornost a že je důležité při rozhodování o vyslání či o naší účasti na podobné mezinárodní operaci sledovat i tento zájem.
Myslím si, že jako suverénní stát Česká republika musí vycházet z vlastního hodnocení situace, že nemá vyčkávat na to, jak budou hodnotit situaci ostatní státy.
Byli jsme zemí, která předsedala po určité období Radě bezpečnosti a již tím se stala účastníkem těchto světových událostí. Myslím si, že bychom měli na to navázat a vycházet z vlastního hodnocení situace a dát naší vládě možnost, aby se zúčastnily naše jednotky podobných operací.
V této souvislosti bych chtěl zmínit ještě jednu věc, na kterou bychom měli myslet, a to je spíše určitá otázka či určité upozornění naší vládě.
Když jsme tehdy vysílali naše jednotky do mezinárodních armád, hovořili jsme povýtce o účasti symbolické a o účasti spíše humanitární povahy. Šlo o to, že ze strany Saddáma Husajna hrozilo použití chemických zbraní, a byla to právě naše republika, která se na výrobě a dodávkách těchto zbraní za komunistického režimu podílela. Měla tedy znalost těchto zbraní a také prostředků, jak těmto zbraním čelit.
Když jsme navštívili naše vojáky na saúdsko-irácké hranici, zjistili jsme, že jsou to sice vojáci, kteří byli vybaveni řadou prostředků pro humanitární záležitosti, ale že leží na frontové linii bez dostatečného vojenského vybavení. Naše snaha zabránit jakékoli vojenské účasti, naše snaha zaručit pouze humanitární účast našich jednotek vedla k tomu, že tyto jednotky tam byly bezbranné a vystaveny přímému útoku protivníka bez možností efektivní obrany.
Chtěl bych upozornit zejména pana ministra a ty kolegy poslance, kteří se touto otázkou zabývají podrobně, aby měli na paměti bezpečnost našich vojáků, kteří budou součástí těchto jednotek, a aby o jejich zabezpečení informovali příslušný výbor.
Je tristní zjištění, když přijdete na místo a zjistíte, že tam stojí vyděšení, bezbranní lidé, kteří se obávají útoku a nemají se čím bránit. Naštěstí k útoku na naše jednotky nedošlo. Konflikt měl čistě technický charakter, který se oblastí, kde byli naši vojáci, příliš nedotkl. Ale poučit bychom se z této situace měli.
Chci požádat sněmovnu, aby sama zhodnotila situaci, a věřím, že dospěje k podpoře návrhu na vyslání této nemocnice. Děkuji.
***