(pokračuje Filip)
Byla to otázka volby hlavy státu a byla to otázka vyslání vojsk na cizí území, resp. přijetí cizích vojsk na území České republiky. To je totiž rigorózní vysvětlení článku 39 Ústavy České republiky, tzn., kdy je třeba zcela jednoznačně shodného rozhodnutí obou komor českého parlamentu.
Vím, že existuje druhý výklad, přel jsem se o něj s teoretiky ústavního práva. Tato věc není jednoznačně vykládána ani na českých vysokých školách a právnických fakultách v České republice. Já jsem ale zastáncem tohoto názoru, řekl bych velmi rigorózního a tvrdého, protože si myslím, že otázka války a míru nemůže mít dvojí nebo řekl bych flexibilní výklad. Musí to být otázka zcela jednoznačná, řekl bych dokonce nezaměnitelná.
A znovu podotýkám - nemám nic proti tomu, aby tato sněmovna se rozhodla v případě krize k vyslání vojenské polní nemocnice na území Iráku, resp. Kuvajtu nebo do Saúdské Arábie. Podotýkám, že jsem byl jediným poslancem této sněmovny, který měl zájem pracovat ve speciální komisi, která se zabývala naším prvním vysláním vojáků na území Saúdské Arábie. Poslanci bývalého Federálního shromáždění si pamatují tehdejší souhlas obou komor Federálního shromáždění s vysláním naší jednotky tehdy československé armády na území Saúdské Arábie. Bylo to jasné pozvání Království Saúdské Arábie, jasné finanční prostředky, které plynuly do České republiky a které byly z devíti desetin spotřebovány českou armádou za to, že jsme tam bojovali, že jsme byli součástí mezinárodních sil. Bylo to jasné rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN a nikdo nepochyboval o tom, že šlo o vyslání legitimní, které mělo své opodstatnění a že nepochybila tehdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, když svůj souhlas dala. Ústavně byly prostě naplněny všechny kroky, které k tomu byly potřebné.
Můj osobní názor na naši účast tady jde stranou. Já jen podotýkám, že tehdejší platná ústava byla naplněna. Českoslovenští vojáci pracovali v rámci našich ústavních pravidel, a také svůj úkol splnili. Myslím, že to tady řekl předkladatel, pan ministr Lobkowicz, že naše jednotka svůj úkol splnila, dokonce část té jednotky byla pozvána na prověrku zjištění, která tam byla učiněna. Shodou okolností, nebo možná záměrně, tam byli vysláni jiní odborníci než ti, kteří zjišťovali konkrétní věci na území Saúdské Arábie.
Já v tuto chvíli ale musím říci, že nám pro rozhodnutí této sněmovny stejně tak jako pro předchozí rozhodnutí Senátu chybí ten jasný krok. Chybí nám onen požadavek mezinárodního společenství, tedy žádost, kterou by směřovalo mezinárodní společenství vůči české vládě, abychom takový krok učinili. Musím tedy říci, že je to iniciativa české vlády, nikoliv mezinárodního společenství, která je činěna bez požadavku na takovýto krok, a je to tedy krok, který by mohl být hodnocen úplně jinak, než byl hodnocen krok tehdejšího mezinárodního společenství v roce 1991.
Já vnímám upřený pohled kolegy Kroupy, protože jsme se již tehdy v roce 1991 přeli o to, jakým způsobem má být vyřešena tehdejší irácká krize, jestli evropským, nebo americkým způsobem. Ten spor tehdy probíhal myslím přes polední pauzu. Podotýkám, že tehdy existoval jak požadavek, tak rozhodnutí. Dnes neexistuje požadavek, je to iniciativa české vlády, a tato iniciativa není podložena mezinárodní potřebou. Naopak může tu mezinárodní iniciativu, onu snahu generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, dokonce ohrozit. Může znamenat i jiné kroky státu, vůči kterému má být směrováno naše vyslání vojsk, může mít dokonce podtext, kterým bude celý konflikt eskalován a může dostat jiné rozměry, než má v tuto chvíli, tzn. že rozměr uklidňující se může změnit v rozměr expanzivní.
Z pohledu tohoto mezinárodního kontextu jsem přesvědčen, že je třeba, aby Poslanecká sněmovna v tuto chvíli vládní návrh odmítla, abychom nevyvolávali konflikt. Pokud sněmovna nebude mít vůli odmítnout tento návrh, tak by měla projednávání tohoto bodu alespoň přerušit do případného rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Já jsem přesvědčen, že to je správný postup, který je v souladu s mezinárodním právem. Všechny ostatní postupy považuji za velmi rizikové, za postupy, které ohrožují mezinárodněprávní postavení České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dalším přihlášeným do diskuse je kolega Ullmann. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych několika poznámkami navázal na svého předřečníka. Jeho projev zněl velmi přesvědčivě a skutečně s některými aspekty, které zmiňoval, se osobně rovněž ztotožňuji. Zcela jistě v bezpečnostních otázkách v mezinárodním právu je lépe předcházet konfliktům než konflikty řešit. Až potud dávám zcela za pravdu svému předřečníkovi. Nicméně já z toho vyvozuji něco právě opačného, než co vyvozuje on. Kdo sledoval vývoj celé krize v této oblasti, jistě nepochybuje o tom, že k uklidnění nedošlo na základě toho, že by všichni kolem byli klidní, ale na základě toho, že se dokázala zformovat dostatečná síla, rozhodnutá zasáhnout, pokud k uklidnění nedojde. Já si myslím, že to je zcela nevyvratitelné.
To, co dnes projednáváme, je vlastně projednávání rozhodnutí o tom, být připraveni, nikoliv někde válčit (nakonec hovoříme o nemocnici, nemluvíme o zásahových jednotkách), ale jedná se o rozhodnutí být ochotni se této akce zúčastnit. To podle mého názoru přispívá k uklidnění situace, která by se neuklidnila dříve, kdyby takové jasné rozhodnutí nepadlo z jiných stran než ze strany naší sněmovny.
Já si myslím, že v tom je to produktivní, nikoliv kontraproduktivní krok, a vřele podporuji přijetí tohoto usnesení.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Přeje si ještě někdo vystoupit ve všeobecné rozpravě? Prosím, pane poslanče.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, já se rovněž stavím za slova, která tady přednesl pan poslanec Filip. Přesto moje parketa je trochu jiná. Rád bych požádal o určité vysvětlení nebo zpřesnění, které vyplývá z nákladů nebo z financí na tuto operaci.
V předkládací zprávě se uvádí, že celkové náklady za dobu šesti měsíců se budou blížit 150 milionům Kč. Rovněž je zde uvedeno, že finanční úhrada byla dojednána mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem obrany.
***