(pokračuje Tlustý)
Chci prohlásit jako pamětník, že zákon č. 42 nikdy nebyl zákonem technickým, byl to zákon veskrze politický a jeho novela je opět veskrze politickou. A pro ty, kteří trpí ztrátou paměti, bych si dovolil zrekapitulovat, co tento zákon upravil a co následovalo po jeho přijetí. Tento zákon stanovil okruh oprávněných osob, jak zde bylo správně uvedeno, fyzických osob, neboli občanů, osob tvořených na jedné straně vlastníky zemědělského majetku, na druhé straně členy zemědělských družstev, a pro tento okruh oprávněných osob stanovil výši jejich transformačních podílů.
Jinak řečeno - byla to privatizace, při které se rozpočítával majetek jednotných zemědělských družstev mezi tzv. oprávněné osoby. Byla to naprosto výjimečná privatizační metoda, která neměla v jiných privatizačních metodách obdobu, protože žádný jiný privatizační zákon neurčoval výčtem, kdo jsou osoby a v jaké výši získají majetkovou účast na nových podnikatelských subjektech. Na těchto oprávněných osobách bylo ponecháno to, jakým způsobem přemění podnikatelské subjekty, kterých se staly účastníky. Pod vlivem propagandy, která začala v roce 1992, propagandy, která...(Místopředseda Kasal: Promiňte pane poslanče, dámy a pánové, prosím o klid.) ... která hovořila o perspektivnosti kolektivního podnikání na zemědělské půdě a jejímž autorem byl současný ministr zemědělství, došlo v převážné míře k ryze formální transformaci těchto podnikatelských subjektů, česky řečeno - nedošlo k transformaci fakticky žádné. U většiny zemědělských družstev.
Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Nezměnila se podstata těchto podniků, nezměnila se jejich efektivnost, nesnížily se náklady a tyto podniky jsou dnes nekonkurenceschopné vzhledem k podnikatelským subjektům běžným v Evropě, podnikatelským subjektům založeným na individuálním podnikání, na typech podniků, ve kterých je jeden hospodář na jednom dvoře. Neefektivní podnikání těchto subjektů - kromě jiných následků - způsobil jeden doplňkový efekt, a tím je neschopnost těchto podnikatelských subjektů dostát svým závazkům vůči okruhu oprávněných osob, které se stanou splatné v roce 1999.
Tento omyl zemědělské politiky se pokusil přikrýt vládní návrh zákona, který převedl závazky těchto podnikatelských subjektů, nebo pokusil se je převést na stát - něco nevídaného. Stát předkládal návrh zákona, který chtěl převzít za podnikatelské subjekty, které nejsou schopny v roli dlužníků splnit své závazky vůči svým věřitelům, aby se sám stal náhradním dlužníkem. Těžko nalézt lepší důkaz vědomí předkladatele ministra zemědělství o tom, že se cítí spoluodpovědným za tuto situaci, jinak by nenavrhoval, aby státní organizace - to je Pozemkový fond - takové závazky na sebe převzala.
Dochází-li dnes k dramatickému projednávání tohoto zákona, má to ještě jednu významnou politickou dimenzi. Hledá se ten, kdo statisícům oprávněných osob v České republice bude ochoten sdělit, že dlužníci nejsou schopni dostát svým závazkům, a je snaha, aby se touto nepopulární osobou stal stát, aby odložil vypořádání těchto závazků a aby pod dlouhodobým působením inflace byly tyto závazky přeměněny na nulu.
Vládní návrh, ale i iniciativa pánů kolegů poslanců tedy není žádnou bohulibou snahou, aby došlo ke skutečnému vypořádání těchto transformačních podílů, protože všem, kdo se zemědělstvím měli nebo mají něco společného, je jasné, že není z čeho je vypořádat. Jde o zakrytí dnešního stavu, za který je odpovědný ten, kdo transformaci, která v roce 1992 započala v podobě, kterou on tehdy nastolil a která byla pseudotransformací, formální transformací, která pro část českého zemědělství znamenala a znamená, že se nepřiblížilo standardům Evropské unie.
To, že přesto dnes v českém zemědělství je třetina produktivní, je to třetina ryze soukromá, třetina vzešlá z restitucí a privatizací. Bylo jenom silou českých zemědělců a venkovanů, kteří přes formálně probíhající transformaci zemědělských družstev dokázali část majetku z nich vyčlenit, začít soukromě podnikat a obstát v konkurenci přesto, že jejich podpora po roce 1992 byla mizivá.
Považoval jsem za nezbytné tyto vzpomínky na události následující po transformaci po roce 1992 zde uvést, aby bylo naprosto zřejmé, že novelu, kterou schvalujeme, nemůžeme označovat za novelu technickou, ale výlučně politickou. Jde nejenom o to, zda se věřitelé dočkají svých pohledávek, ale zejména o to, zda se od ministerstva zemědělství dočkají pravdy. Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tlustému. Další přihlášku do rozpravy nemám. Vidím pana poslance Palase, takže prosím, ať se ujme slova pan poslanec Palas.
Dámy a pánové, já se domnívám, že je potřeba, abychom respektovali usnesení Poslanecké sněmovny ohledně používání mobilních telefonů. Pro ty z vás, kteří na toto usnesení opomněli, jsem připraven ho odrecitovat, ale věřím, že to nebude potřeba. Prosím, použijte onoho knoflíku na vypnutí mobilního telefonu. Připomínám, není to nějaké zlovůle, je to opatření, které souvisí s tím, aby naše stenografky mohly v klidu pracovat a vyhodnocovat a používat pro svou práci také magnetofonový záznam. Já vám děkuji, že si vážíte práce těch, kteří nám také svou prací pomáhají. Děkuji.
Třetí čtení - pane poslanče. Já jsem se v průběhu vystoupení pana poslance Nováka pokusil vysvětlit svůj postoj ke třetímu čtení. Pokud se týká věci, je možno k tomu hovořit. Pokud se to týká něčeho jiného, já jsem povinen zasáhnout. Tak se to má.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že smyslem tohoto zákona je především jedna jediná věc, a to aby zemědělský majetek, který v současné době na vesnici a v zemědělských podnicích je, aby tento majetek zůstal fyzicky na vesnici. V minulosti v tvorbě legislativního rámce, v tvorbě zákonů, ve kterých se zemědělství pohybuje, došlo k určitému jevu. Došlo k tomu, že postupem doby začal mizet zemědělský majetek, tedy kapitál z vesnice. Ta vesnice postupně chudla. Já bych nesouhlasil s kolegou Tlustým, že za tento proces odpovídá výhradně ministerstvo zemědělství. V průběhu času - od roku 1992 - zde vznikala spousta zákonů a iniciativ poslaneckých, při kterých byl i kolega Tlustý. Podle mého názoru celá řada těchto iniciativ legislativních měla pouze jediný krátkodobý politický efekt, a to, že přivedla řadu voličů z vesnice k ODS. Myslím, že i způsob restitucí, jak byl proveden, vyvolal tento krátkodobý politický efekt, ale z druhé strany vyvolal jev, o kterém jsem už hovořil, a to odliv kapitálu z vesnice. My jsme totiž docílili toho, resp. autoři zákonů docílili toho, že kapitál jako takový se přeměnil ve spotřební peníze, to znamená, restituent - ano - dostal svůj majetek, ale tento majetek nenechal v zemědělské prvovýrobě, přeměnil tento majetek na spotřební peníze, odjel za tyto peníze na dovolenou a byl po krátkou dobu spokojen.
***