(pokračuje Novák F.)
Návrh na doplnění zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků družstev, o ustanovení pojednávajícím o rozdělení tzv. restituční rezervy, kterou si družstva vytvářela v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a 2 tohoto zákona, nikterak neporuší ustanovení § 29 tzv. blokačního paragrafu majetku církví, a to z následujících důvodů:
1. V době, když si družstva vytvářela tzv. restituční rezervu v průběhu jejich transformace, nebyl v platnosti a účinnosti zákon, který by upravoval disponibilitu s majetkem, jehož původním vlastníkem byly církve a náboženské řády a kongregace. Družstva mohla do tzv. restituční rezervy zahrnout eventuální restituční nároky podle tehdy platných právních předpisů, tzn. zákona č. 403/1991 Sb., zákona č. 97/1991 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb. Za tímto účelem družstva požadovala předložení dokladu do 28.4.1992, kterým případný restituent měl doložit, že jeho majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti tohoto zákona, tzn. zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.
Obvykle si družstva stanovila tuto restituční rezervu vyšší, ale v žádném případě ne z důvodu, že by se rozšířil okruh oprávněných osob v průběhu transformace nebo po transformaci, než jak je stanovily výše uvedené tři restituční zákony. Pokud by si družstva takto počínala, tak protiprávně zkrátila na majetkových podílech oprávněné osoby z transformace, protože náš právní řád nepřipouští zpětnou působnost právních norem.
2. Ustanovení § 29 se týká pouze majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, které nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákona o tomto majetku, tudíž se musí jednat o majetek, který v době nabytí účinnosti zákona č. 229 Sb. fyzicky existoval. Proto se na tento majetek nevztahuje ani ustanovení § 7 odst. 2 zákona 42/1992 Sb., ale připadá v úvahu pouze ustanovení § 7 odst. 1 věta druhá. Ovšem za předpokladu, že na tento majetek byl uplatněn nárok, což nepřipadá v úvahu, protože nebyl v té době přijat zákon ve smyslu § 29 zákona č. 229/1991 Sb.
Pane předsedající, vy mě dobře slyšíte?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vás slyším dobře.
Poslanec František Novák: Tak je to výborné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, jen chci vysvětlit těm poslancům, kteří tonou v rozpacích, zdali to, co přednášíte, patří do třetího čtení, protože vidím signály. Podle mého názoru to do třetího čtení patří, protože ve třetím čtení je samozřejmě omezena možnost podávat jiné návrhy než ty, které stanovuje jednací řád, ale rozprava je k věci. A vy k věci hovoříte, takže tolik na vysvětlení těm, kteří určitými posunky mi dávají najevo, že bych vás měl přerušit.
Poslanec František Novák: Děkuji, pane předsedající.
Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení tzv. restituční rezervy se nemohlo v žádném případě týkat majetku církví. Taktéž jakékoliv úvahy o tom, že se měly do této rezervy zahrnout případné nároky církví, vyplývající ze zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám, a to náhrady za znehodnocené stavby a trvalé porosty, jakož i za odňatý mrtvý a živý inventář, jakož i zásoby, jsou naprostým nesmyslem, a to z následujících důvodů:
1. Zákon č. 229/1991 se týká pouze oprávněných fyzických osob, zatímco církve jsou právnickými osobami. Jakákoliv novela tohoto zákona vzhledem k nepřípustnosti retroaktivity právních norem by na tom nic nezměnila.
2. Vzhledem k nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 24. května 1994 ve věci návrhu skupiny 41 poslanců Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších zákonů, tento nález byl vyhlášen pod č.j. 131/1994 Sb., bylo zrušeno ustanovení vyjádřené v § 20 odst. 2 ve větách třetí a čtvrté slovy: "poskytne náhradu podle odst. 1 právnická osoba, která ke dni 24. června 1991 užívala pozemky oprávněné osoby". Nelze-li takto určit povinnou osobu, nehrozí, že by družstva, jež se transformovala, byla povinnou osobou k poskytnutí těchto náhrad, neboť v době, kdy byl zabírán majetek subjektů z ustanovení § 29 zákona č. 229/1991, tato družstva neexistovala a nejsou ani právními nástupci těch, na které tento majetek přešel.
Vážená sněmovno, považuji tento problém za velmi podstatný, a proto jsem takto důkladně zdůvodnil svůj pozměňovací návrh, aby nebyly jakékoliv pochybnosti při rozhodování o přijetí či nepřijetí tohoto návrhu.
Nyní mi dovolte přednést legislativně technickou úpravu tohoto návrhu, neboť by zřejmě přijetí tohoto návrhu dělalo problém zařazení textu do zákona. Navrhuji tedy, aby v souladu s jednacím řádem ve třetím čtení se rozhodlo o tom, že se vloží nový § 13f) ve znění, jak je máte před sebou.
Znamená to, že v návaznosti na to by odst. 2 pozměňovacích návrhů zněl: "Dodatečný majetkový podíl se stanoví všem oprávněným osobám podle § 14."
Nedošlo by tedy k předpokládanému přečíslování následujících paragrafů, jak je uvedeno v mém návrhu.
Dámy a pánové, nebudu opakovat důvody, které zde přednesl kolega Tyl, důvody, kterými odmítl možnost zařazení textu předneseného kolegou Kováčikem. Myslím si, že věc je naprosto jasná. Říkali jsme od začátku, že není možné ze zákona upřednostnit dlužníka před věřitelem. Myslím si, že toto bylo společné i pro vládní návrh novely zákona č. 42/1992.
Teď se vrátím k té malé poznámce, kterou udělal pan ministr Lux ve svém závěrečném slově k zákonu, protože si myslím, že je třeba se k tomu vrátit, neboť on se podivil nad tím, že právě poslanec bývalé koaliční strany dává návrh na zamítnutí vládního návrhu.
***