(pokračuje Kořínková)
Druhý dotaz a druhá informace, která by byla nutná pro Poslaneckou sněmovnu, je, jakým způsobem byly využity prostředky, které Poslanecká sněmovna pro povodně již poskytla právě z tohoto titulu z malé privatizace, a zda doopravdy prostředky, které byly schváleny touto Poslaneckou sněmovnou, jsou nedostačující. My jsme totiž neslyšeli informaci, zda už všechny prostředky byly použity. Pokud se dobře pamatuji, podvýbor pro kontrolu a rozpočtový výbor měl informace, že tyto prostředky do těchto regionů nedošly.
V prvé řadě: byly všechny prostředky již poskytnuty obcím na Moravě? Jsou nedostatečné na základě dalších sledování? Jsou zapotřebí 4 miliardy? Potom budeme muset asi diskutovat o tom, jakým způsobem tyto čtyři miliardy uvolnit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vymětal, připraví se pan kolega Skalický.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v prvé řadě říci několik slov k jednání hospodářského výboru, o kterém hovořil pan předseda Holub. To nebylo řádné jednání výboru. Také jeho termín nebyl schválen předposlední schůzí. To znamená, že tento výbor svolal pan předseda. Přes místopředsedy jsme upozorňovali pana předsedu Holuba, že materiál, který byl předložen Ministerstvem financí, je neúplný, neodpovídá usnesení hospodářského výboru. Z toho důvodu byla žádost, aby jednání hospodářského výboru bylo zrušeno, což pan předseda Holub odmítl. Taková je pravda a tak to nakonec dopadlo. To pokud se týká hospodářského výboru.
Chtěl bych říci k materii, že bychom si měli všichni uvědomit, že projednáváme vládní návrh zákona, nikoliv poslanecký návrh. Návrh nám předložila vláda. Vláda měla samozřejmě možnost v obou výborech předložit pozměňovací návrhy. Pokud je mi známo, ani v jednom nebyl předložen pozměňovací návrh, který by se týkal povodní.
Ještě bych připomenul jednání v televizi, které bylo přenášeno občanům naší republiky. Pan ministr Bursík s panem ministrem Černým informovali občany o tom, že vláda další peníze schválila, že v tuto chvíli jsou na cestě, že se jen čeká, až je schválí sněmovna, že sněmovna zřejmě má jiné, důležitější problémy než problém povodní. Táži se, když to vláda všechno věděla, měla to schváleno, proč nepředložila do orgánů sněmovny tento návrh. Vlastně návrh byl zmíněn - zatím pořád nebyl ale předložen - ve vystoupeních obou pánů ministrů, Bursíka a Černého. Já to považuji za naprosto nesolidní jednání vlády nejen vůči sněmovně, ale vůči všem občanům a obcím, kterých se týkají důsledky loňských povodní. Trvám na svém návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Holub.
Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající, musím zde prohlásit, že není pravdou, že by mě některý z místopředsedů o něčem informoval a o něco žádal, jak zde na začátku svého vystoupení řekl pan poslanec Vymětal. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Skalický. Jiné přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Jiří Skalický: Vážený pane předsedající, k tomu, abych se přihlásil do rozpravy, mě přiměly dvě okolnosti. Především vystoupení pana poslance Dostála, neboť i já jsem byl v letech 1990 - 1992 poslancem Federálního shromáždění. Chtěl bych říci, že se vůbec nedomnívám, že by Federální shromáždění tehdy při schvalování zákona o tzv. malých restitucích udělalo chybu, kterou dnes musíme napravovat.
Federální shromáždění tehdy rozhodlo, že má být vrácena alespoň část majetku, který komunistický režim našim občanům znárodnil. Byli jsme si velmi dobře vědomi toho, že může způsobit vážný problém, jestliže bychom vraceli takové objekty, které momentálně slouží pro sociální, zdravotní nebo školské účely. Na druhé straně jsme si ale museli klást otázku, jak nespravedlivé řešení bychom zvolili v případě, že by těm občanům, kterým komunistický režim znárodnil jejich majetek, ale posléze tento majetek byl užíván k nějakým obyčejným účelům, byl tento majetek vrácen, a jiným občanům, jejichž majetek shodou okolností později začal sloužit těmto sociálním, zdravotním a jiným účelům, by se vracet neměl. To by bylo velmi špatné řešení. Proto se domnívám, že řešení, které zvolilo tehdy Federální shromáždění, že vrátilo všechen tento nemovitý majetek, ale zároveň na majetek, ve kterém byly vykonávány tyto typy služeb, uvalilo Federální shromáždění ono desetileté moratorium, onu desetiletou povinnost zachovat vykonávání těchto služeb, bylo správným a rozumným řešením.
Chci připomenout, že jsme samozřejmě neměli v té době ani tušení, jakého objemu majetku se tento problém bude týkat, a nemohli jsme tudíž tehdy předvídat, jaké rozpočtové náklady v budoucnosti vzniknou.
Dnes je situace taková, že tyto objekty byly vydávány v letech 1990 až 1992, a tudíž v roce 2000 až 2002 tyto desetileté lhůty vyprší. Ve významné části těchto objektů lze předpokládat, že budou i nadále sloužit těmto účelům. Ovšem samozřejmě, co se týče druhé části těchto objektů, zde je nutno v dostatečném předstihu - a já rok 1997 až 1998 považuji za dostatečný předstih před okamžikem, kdy tento problém reálně nastane - uvažovat o tom, jak vybudovat náhradní objekty, náhradní prostory pro poskytování těchto služeb.
Vidím jediný problém v tom, že ona částka 15 mld. korun, která má být pro tento účel vyčleněna, je v této chvíli dána velmi hrubým odhadem. V tuto chvíli Poslanecká sněmovna nemá přesnou představu o tom, zda tyto prostředky budou skutečně hospodárně vynaloženy, a to pouze v těch případech, kdy bude skutečně zapotřebí budovat nová náhradní sociální, zdravotní nebo školská zařízení. Sněmovna by měla najít nástroj k tomu, aby efektivně použití těchto prostředků kontrolovala. Ale jejich přesun do státních finančních aktiv doporučuji.
K druhé poznámce mne nutí okolnost, že jsem svého času odpovídal jakožto vládní zmocněnec za odstraňování následků povodní. Chtěl bych zdůraznit, že až v závěru loňského roku se nám podařilo dojít k určitému finálnímu zhodnocení všech škod, které loňské katastrofální povodně přinesly. To, že se nám to podařilo až v závěru roku, bylo dáno především tím, že zvláště škody v oblasti bydlení, ale také v oblasti nezbytných sanací z důvodů sesuvů půdy a v oblasti potřebných nápravných opatření na vodních tocích se nemohly dříve definitivně vyčíslit a stanovit, jaká opatření budou muset být ze státních prostředků hrazena. Finální vyčíslení všech škod nás přivedlo k názoru, že kromě 5 miliard, které již Poslanecká sněmovna z účtu malé privatizace uvolnila, by vláda nezbytně potřebovala pro rok 1998 ještě další čtyři miliardy korun.
Je smutnou shodou okolností, že k tomuto názoru vláda dospěla až několik týdnů poté, co předložila do Poslanecké sněmovny onen původní vládní návrh novely zákona 500. Proto mi připadá docela pochopitelné, že vláda až nyní při projednávání tohoto návrhu ve druhém čtení přichází s úmyslem předložit pozměňovací návrh. Doporučuji vám i já, abyste tento návrh propustili do třetího čtení a schválili ho. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Pane místopředsedo, já bych vás poprosil, abych mohl kolegovi Skalickému vysvětlit, že spor ve Federálním shromáždění vůbec nebyl politický. Nevím, proč s ním přichází nyní. Spor byl věcný. Je to tak, jak říkal pan poslanec Vymětal. Tehdy tam určitá skupina poslanců navrhovala restituce vyřídit finančně. Já jsem chtěl svým příspěvkem říci, že kdybychom tehdy řešili problém tak, jak byl navrhován např. panem poslancem Fišerou, nebyl by tento problém dnes takovým politickým tématem, kterým se stává. Děkuji.
***