(pokračuje Payne)
Máme před sebou poslanecký návrh, který má upravovat registrované partnerství osob stejného pohlaví. Podstatou tohoto návrhu je, že staví na stejnou právní úroveň registrované partnerství a rodinu. Co je pozoruhodné, že k této právní koncepci - postavit rodinu a registrované partnerství na stejnou úroveň - vláda nevyslovila žádnou připomínku. Připadá mi to velmi zvláštní. Je zarážející, že máme ministra pro legislativu, který v této věci nezvedl prst a neupozornil na problémy, které z této věci vyplývají, nevidíme výsledky jeho práce.
Poukáži ještě na některé právní rozpory, které jsou v tomto návrhu. Ministr pro legislativu k této věci ve vládě nevznesl připomínku, vláda tvrdí, že je všechno v pořádku. Pokusím se ukázat, že návrh má nedostatky v legislativním zpracování i v koncepci zákona.
Předně, a to zdůraznil i kolega Mašek, stát poskytuje určité zvýhodnění pro rodinu. Vychází to z poučky, která se učí v 1. ročníku politických věd, že stát, národ, má zájem na svém přežití. Proto obecně řečeno má zájem na generačním pokračování. Je to v nejvlastnějším zájmu státu. Rodina, rodinná tradice, kořeny, z nichž vyrůstá strom, mají zásadní význam pro stabilitu společnosti. Není náhodou, že totalitní vlády vedly ideologický útok právě směrem ke zničení kořenů rodiny, tohoto zázemí, ze kterého každý člověk může čerpat.
Zároveň si troufám tvrdit, že zejména mladé rodiny s dětmi, matky, které se starají o malé děti, jsou v mnohém horší sociální situaci než případy, které si obvykle představujeme jako sociálně potřebné případy. Stát se zcela logicky snaží těmto mladým rodinám situaci ulehčit. Je to zcela v pořádku. Bylo by možno pokračovat ve výčtu důvodů, proč má stát zájem na tom, podporovat rodinu.
Nyní musím položit otázku: Jsou důvody, abychom stejným způsobem přistupovali k nové právní kategorii registrovaného partnerství, která se vymyká těmto důvodům? Souhlasím s tím, že je potřebné, abychom řešili situaci homosexuální menšiny, ale tvrdím, že je potřeba to řešit z naprosto jiných právních východisek, nikoli jako ekvivalent rodiny, ale jako program v kategorii podpory menšin. Máme různé menšiny, které jsou z různých důvodů v méně výhodné pozici, a stát takovýmto menšinám poskytuje určitou podporu. To je zcela v pořádku.
Myslím si, že kdybychom postupovali z hlediska této filozofie, mohli bychom řešit jednotlivé konkrétní problémy, které jsou s touto menšinou spojeny. Věřím, že bychom pro ně našli přiměřené řešení. Tento přístup, ke kterému vláda nemá výhrady, a to mě šokuje, považuji za špatný.
V § 4 návrhu se říká, že důsledky registrovaného partnerství jsou stejné jako důsledky manželství. To má ovšem dalekosáhlé důsledky. Je překvapivé, že ministr pro legislativu se toho nevšiml.
Přistoupím k zásadnímu legislativnímu omylu, který v zákoně existuje. Podle debat ve sdělovacích prostředcích mám dojem, že si předkladatelé uvědomovali situaci, že může vzbuzovat veřejnou diskusi problematika svěření dětí do péče takovýchto párů. Možná že předkladatelé měli toto na mysli, když v § 4 stanovili, že právní následky registrovaného partnerství neplatí, pokud jde o úpravu právních vztahů k nezletilým dětem. Tady se navrhovatelé zřejmě přehlédli, protože úprava vztahů k nezletilým dětem je záležitostí výsostně rozvodovou. Týká se to pouze situací, kdy se normální rodina rozvádí a soud upravuje vztahy k nezletilým dětem. Mám dojem, že předkladatelé měli na mysli osvojení, což je jiná kategorie. Tam by toto ustanovení mělo smysl. Pokud bychom to takto nechápali, text návrhu nedává v § 4 vůbec žádný význam. Text je tam tak napsán, že jeho výklad není zřetelný. Důvodová zpráva je tak stručná, že k tomu neříká vůbec nic.
Svým způsobem mi připadá zvláštní, že by na základě tohoto zákona bylo zakázáno upravovat vztahy byť třeba homosexuálního rodiče k jeho dětem. To je diskriminace, nemá to žádný důvod. Jestli to má být obráceně, mělo-li jít o to, že nějaký z partnerů má dítě, chce se tím snad říci, že takovéto děti se nesmějí dostat do registrovaného partnerství? Předkladatelé v důvodové zprávě neuvedli žádné vysvětlení § 4, což je samo o sobě trestuhodné.
Uvedu několik důsledků tohoto zákona, s nimiž bychom se setkávali, kdyby byl schválen.
Především si myslím, že snad měli navrhovatelé na mysli osvojení, což je kategorie, o kterou by šlo, kdybychom chtěli zabránit, aby se děti nedostaly do takovýchto partnerských vztahů. Kdybychom toto ustanovení takto schválili, bylo by podle mého názoru v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Zákon o rodině říká, že osvojení je možné i pro jednotlivé osoby nežijící v manželství, nebo dokonce jen pro jednoho z manželů, který žije v manželství. Nevidím, z jakých důvodů by měly být osoby registrované podle tohoto zákona vyloučeny z práva, aby osvojovaly děti? To je diskriminace, která by byla v rozporu s naší Listinou práv a svobod.
Jsem si téměř jist, že takovéto ustanovení by bezprostředně muselo být zrušeno Ústavním soudem. Není totiž důvod diskriminovat homosexuální osoby, které se ke své orientaci přiznaly registrací.
Druhý důvod pro zrušení tohoto ustanovení by byl, že ČR přistoupila k Úmluvě o právech dítěte a k Deklaraci práv dítěte. Právo na osvojení je nikoli právo rodiče, alespoň podle nálezu Ústavního soudu, který byl v té věci učiněn, ale je to právo dítěte mít rodiče, který si je osvojí. Ústavní soud o této věci vydal velmi zajímavý nález pod č. 295/96 Sb. právě ve věci osvojení a na základě tohoto nálezu lze předpokládat, že Ústavní soud by zrušil i v tomto zákoně část § 4.
Zákon o rodině říká, že podmínkou osvojení je, že musí být v zájmu dítěte. To je v pořádku. Pokud například v zájmu dítěte je žít se svým strýcem, dědečkem nebo s jinou osobou, pak by tento zákon dítěti toto právo, které je garantováno Mezinárodní smlouvou o lidských právech, která má větší sílu než obyčejný zákon, odebíral, a proto je v rozporu s dalším mezinárodním dokumentem, který má charakter ústavního práva.
Obávám se, že navrhovatelé ani vláda tuto skutečnost nevzali v úvahu. Podle mého soudu není pravda, co píší navrhovatelé v důvodové zprávě, že navrhovaný zákon neodporuje ústavnímu pořádku, po mém soudu odporuje.
Upozorňuji dále, že návrh tohoto zákona bude mít určitý dopad pro mnoho mezinárodních smluv, protože jsme se v mnoha mezinárodních smlouvách zavázali garantovat určité výhody rodinám. Tím, že bychom jednostranně přistoupili na tuto úpravu, aniž bychom řešili přechodové vztahy vůči státům, které mají jiné rodinné právo, dostali bychom se do velmi zvláštní situace. To také předkladatelé neuvážili, když navrhovali § 4. Není vyloučeno, že bychom některé mezinárodní smlouvy museli renegociovat. S tím jsou ovšem spojeny nemalé náklady. Předkladatelé mimochodem neuvedli náklady, které jsou spojené s uvedením tohoto zákona v život, jak to přikazuje jednací řád, a to samo o sobě by bylo důvodem k neprojednání návrhu zákona, protože nesplňuje formální předpoklady k projednání.
Dalšími právními důsledky tohoto zákona může být nová forma tunelování. Zkusme si přestavit situaci, že osoby v obchodních společnostech se chtějí z nějakých důvodů vzájemně zaměnit. Stačí, aby na 14 dnů uzavřely registrované partnerství, protože jeho zrušení je po 14 dnech velmi snadné provést u notáře, protože vznikem registrovaného partnerství se vytváří bezpodílové vlastnictví, po 14 dnech je možné převést podíl v obchodní společnosti, nezdanitelné převody majetku včetně nemovitostí, vdovský či vdovecký důchod z jedné osoby na druhou.
***