(pokračuje Filip)
A to já považuji za špatné, za nesprávné, a proto bych chtěl, aby v tomto zákoně v čl. 6 bylo, že nikoli vláda, ale tento parlament ústavní většinou řekne, která práva nelze omezit ani za jednoho ze tří popsaných stavů. To je to, k čemu to směřovalo. A není pravda, že to je v jednotlivých návrzích obsaženo, v jednotlivých ustanoveních. Protože jestliže to je věc vlády, jak to má vyhlásit, pak si myslím, že některá práva nemůžeme omezit nikdy.
A tady si musíme například říci, jestli je nebo není pravda to, co tady bylo řečeno. Když jde o kontrolu vyvážení jednotlivých mocí - moci soudní, moci zákonodárné, moci výkonné - tak se ptejme, je-li v této normě, která prošla výbory, určeno, jaký statut má Senát ve věci kontroly vlády, když to v zákoně vůbec není a ústava neplatí, platí tento ústavní zákon. A i kdyby ústava platila, pak přesto vláda neodpovídá ani Senátu a Senát tady bude jediným zákonodárným sborem např. po dobu 9 měsíců. A jestli to zpochybňuje někdo z kolegů, tak ať mi to tam najde v té normě a já budu rád, když to tam najde, a omluvím se celé sněmovně, že jsem si to zapomněl pořádně přečíst. Ale myslím si, že to tam k nalezení není.Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Jičínský, připraví se pan kolega Benda.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, kolega Payne tady reagoval na některé mé podněty a já musím říci, že s ním souhlasím, že skutečně považuji za nesprávné, aby se ústavním zákonem prováděla nepřímá novelizace ústavy, že to, co se stalo běžnou praxí v běžném zákonodárství, by nemělo být v žádném případě běžnou praxí při změně ústavy.
Chci také říci, že po jednání ústavně právního výboru byla předložena odborná ústavně právní expertiza, která umožňuje tuto problematiku včlenit do ústavy tak, že měnila některá konkrétní ustanovení ústavy - nebudu ty detaily teď uvádět - a zároveň že by za čl. 105 byla vložena nová hlava VIIa, kde by byla upravena speciální problematika spojená s těmito mimořádnými stavy a jejich charakteristikou a různými právními důsledky, které každý ten mimořádný stav má pro právní postavení občanů, pro fungování orgánů státní moci apod.
Říkám, že mě velmi mrzí, že tomuto podnětu nebyla věnována pozornost, ne proto, že jsem ho předložil já - protože tu expertizu jsem já nevypracoval - ale proto, že to je vážný problém z hlediska způsobu změn ústavy. Myslím, že Poslanecká sněmovna i ústavně právní výbor by si tuto otázku při projednávání takovéhoto návrhu zákona měly klást. To je jedna věc.
Druhá věc je, o čem hovořil poslanec Filip. Ústava má určitou strukturu ústavních orgánů, stanoví určité vztahy moci zákonodárné a moci výkonné. Má také - a velmi se to zdůrazňovalo - určitou promyšlenou koncepci. Já jsem ji nesdílel, já jsem nebyl stoupencem dvoukomorového parlamentu, ale uznávám ústavní konstrukci. A podle té ústavní konstrukce Poslanecká sněmovna a Senát mají jisté role. Z hlediska ústavní konstrukce Senát nemá přímý vztah k vládě. K vládě má přímý vztah jenom zprostředkovaně ve vztahu k zákonodárství za zvláštních situací, kdy Poslanecká sněmovna je rozpuštěna. A tady skutečně není řešen problém - protože v rámci těchto mimořádných vztahů by Poslanecká sněmovna dlouhou dobu nemusela vůbec působit -, že není řečeno, že se postavení Senátu mění tak, že přejímá funkce Poslanecké sněmovny. On je přejímá jen v té sféře zákonodárné, nikoli ve sféře kontrolní.
Ústavy parlamentních republik, které řeší tyto situace mimořádných stavů, velmi dbají na to, aby pro tyto mimořádné stavy nebyla likvidována působnost parlamentu. Počítají s tím, že ne vždy parlament může působit jako celek. Proto se také tvoří užší výbory parlamentu, ať už složené ze zástupců jedné komory, nebo jako v případě německého dvoukomorového parlamentu ze zástupců obou komor, které plní funkci parlamentu v těchto mimořádných stavech, včetně kontrolní funkce vůči vládě. To je podle mého soudu také vážný problém a obávám se, že navrhovatelé to vůbec nevzali v úvahu. Nepřikládám jim ony úmysly, o kterých se tady hovořilo v předchozí diskusi, spíše to chápu jako doklad toho, že ne všechny závažné problémy byly odpovídajícím způsobem analyzovány a promítnuty do příslušných návrhů ústavních norem. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Benda, připraví se pan kolega Exner.
Poslanec Marek Benda: Snad už naposledy před touto sněmovnou bych chtěl říci k tomu, co říkal pan kolega Filip, že nejen že v tomto zákoně je stanoveno, že je v souladu s Listinou základních práv a svobod, ale to je obecný princip, který jsme přijali v roce 1991 v Listině základních práv a svobod, shodný s principy, které jsou všude ve světě, že některá práva stanovená v této Listině být omezena nemohou - a já je snad tady nemusím předčítat, ale je to například ono právo na život, které zde bylo několikrát citováno - některá práva být omezena mohou, a to zvláštním zákonem a za podmínek, které Listina stanoví. Tím pádem je to samozřejmě pod kontrolou Ústavního soudu, každé takovéto rozhodnutí.
Čili to, co pan kolega Filip zřejmě bude chtít po této sněmovně, je jen buďto omezení, nebo rozšíření Listiny základních práv a svobod, nebo tedy omezení nebo rozšíření moci Ústavního soudu nad tímto parlamentem, ale rozhodně to není nic, co bychom už dávno neudělali, co náš ústavní pořádek dávno obsahuje. A já si prostě myslím, že je špatné, abychom toto dnes měnili, abychom to měnili speciálně v tomto zákoně. Každý zákon, který bude běžným zákonem, který bude upravovat podmínky za výjimečného stavu, bude muset být v souladu s Listinou základních práv a svobod - a tento ústavní zákon tak nepochybně stanoví - pak některá práva nemohou být vůbec omezena a ta další jenom v rozsahu, který připouští tato Listina. A takový zákon je pod přezkumem Ústavního soudu. Podle mého názoru obrácená cesta je daleko nebezpečnější, že tady někdo začne zvažovat, jestli může nebo nemůže být omezeno právo na život. Já si myslím, že Listina to upravila zcela správně a že bychom se Listinu neměli pokoušet dneska začít přepisovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Exner, další přihlášky do obecné rozpravy nemám.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, důvody, které ukazují na špatnou úroveň předloženého návrhu ústavního zákona v té politické a obecně právní rovině, byly předneseny. Dovolte mi, abych ještě uvedl, že i technicko-legislativní úroveň navrhovaného ústavního zákona je velmi nízká.
Povšimněte si, jak už bylo řečeno, že jsou nedefinované jednotlivé termíny, které jsou v návrhu ústavního zákona používány. Já bych se rád zastavil u slova "jednota", které se v různých modifikacích vyskytuje v usneseních všech výborů, které však žádným způsobem není definováno v tomto zákoně, a pokud vím, ani v jiném zákoně.
***