(pokračuje Exner)
Přitom právě toto slovo jednota, ve kterém kolísaly jednotlivé výbory, se vyskytuje v různých ustanoveních článku 1 nebo článku 2, a to ještě v různých vazbách. Analogicky návrhy kolísají a výbory se neshodly na tak zásadní otázce jako to, jestli má být případně v souvislosti se zákonem o bezpečnosti ČR hovořeno o demokratickém právním státu, nebo o demokratických základech státu, přičemž ani jeden z těchto termínů však není definován. Například není definován tak, že by šlo o ohrožení ústavního pořádku naší republiky. Další takový rozpor je například v tisku, který předkládá ústavně právní výbor v otázce týkající se nouzového stavu. Zatímco za určitých okolností může nouzový stav vyhlásit předseda vlády ČR, tak to, co se vlastně omezuje, může ale vyhlásit jenom vláda ČR. Není také v této věci řešen postup při případném potřebném prodloužení pro dobu nad 15 dnů. V části týkající se stavu ohrožení státu není řešen konec tohoto stavu ohrožení státu. Pokud jde o část týkající se zkráceného jednání o zákonech, musím upozornit, že kromě toho, že v tomto zkráceném jednání není možné jednat o ústavních zákonech, není zde žádné omezení ani u zákonů, u kterých to omezujeme, například v jednacím řádu při zkráceném jednání v jiných situacích, tzn. například daňové zákony nebo rozpočet ČR, který by mohl být v takovémto případě přijat za 72 hodin. Není také v řadě případů ošetřen konec, co se stane, když se věci nebudou vyvíjet podle tohoto zákona. Například co se stane, když se sice Poslanecká sněmovna má do 72 hodin usnést o zákoně, ale ona se neusnese? Nebo co se stane, když sice volební období nemůže být prodlouženo nad 6 měsíců, ale bude dále trvat stav, kdy nebude možné zvolit novou Poslaneckou sněmovnu?
To jsou věci, které ukazují na to, že zákon je sešit horkou jehlou ve snaze vyhovět určitému zadání, ale není zralý na to, aby jako ústavní zákon byl projednáván. Svědčí o tom mimo jiné i to, že máme předloženy čtyři výtisky usnesení výborů a ani dva z nich se neshodují tak, aby bylo možné jako společné je vzít za základ dalšího jednání. Připojuji se k návrhům na zamítnutí zákona a k vrácení k novému projednání do výborů.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Dámy a pánové, odhlásil jsem vás. Znovu prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Vyhlašuji tříminutovou přestávku, v 16.05 hodin budeme o návrzích hlasovat.
(Schůze přerušena v 16.03 hodin.)
(Schůze znovu zahájena v 16.06 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pokračujeme v projednávání tohoto bodu. Dámy a pánové, ještě jednou prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Budeme nyní hlasovat. Dovolte mi, abych vám předložil návrh na usnesení.
Ještě jednou jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Já to slyším. Mně stačí, když mně to řekne někdo jednou, nemusí mně to říkat 200 lidí.
Pan kolega Šnajdauf má náhradní kartu číslo 25. Poprosím pana kolegu, aby se zkusil zaregistrovat, jestli to půjde. V pořádku? Můžeme hlasovat?
Přenesu vám návrh na usnesení:
"Poslanecká sněmovna ve smyslu znění § 93 odst. 2 návrh předloženého zákona zamítá."
Zahájil jsem hlasování číslo 133. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 56 poslanců, proti 112, návrh nebyl přijat.
Nyní budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona výborům k novému projednávání.
Zahájil jsem hlasování číslo 134. Kdo návrh podporuje ? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 70 poslanců, proti 105 z přítomných 184. Návrh nebyl přijat.
Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se zatím přihlásili poslanci Koháček, Payne, Kladívko a Škromach. Prosím, aby se v tomto pořadí ujali slova. Jako první promluví pan kolega Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové (poslanci začínají opouštět jednací sál), já bych si dovolil upozornit, že za chvilinku požádám o hlasování. Jinak bych totiž vaši pozornost nezískal.
***