Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je vidět, že mě pan kolega Benda vůbec neposlouchal, protože kdyby mne poslouchal, tak já jsem rozbor článku 6 říkal. Mluvil jsem o tom, komu je právo svěřeno a že jsou omezena všechna práva a že předseda vlády respektive vláda oznámí která, a že já takovou blanketovou normu v takové podobě nemohu přijmout. Jenom říkám, že by tam mohlo být alespoň to, že nebude omezeno právo na život - a to si myslím, že bylo zcela legitimní, že na tom nebylo nic nekorektního a že si dokonce myslím, že tyto věci je třeba říci nahlas.
Nevím, jakým způsobem bude projednáno druhé čtení a jakým způsobem dopadne hlasování v druhém čtení. Bohužel, takovou jistotu nemám. Podotýkám také, že znám dobře jednací řád, stejně dobře jako pan Benda. Jsme v obecné rozpravě ve druhém čtení, a až bude podrobná rozprava, jistě omezím své vystoupení jenom na konkrétní připomínky.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou připomínkou se hlásí pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych připomenout, že můj předřečník ve svém vystoupení upozorňoval na to, že po zkušenostech, které máme, nemůžeme se spoléhat na ujištění vlády, že bude předložen ten či onen zákon. Zde pan kolega správně citoval, že vláda ho stanoví ve zvláštním zákoně, kde bude určité ustanovení. Takové případy jsme zde měli a dodnes těm dírám není konec. Neustále před námi jsou legislativní díry, které měly být podle legislativních návrhů, které jsme zde projednávali, dávno zaplněny.
Chtěl bych ještě říci jednu poznámku, která není od věci. I v tak zavedené pluralitní demokracii, jako je demokracie britská, jsme se setkali v 80. letech v době stávky horníků s velikou vynalézavostí vlády, což ukazuje, že je třeba vždycky mít pevné garance a zabránit možnému zneužití. Tehdy, aby vláda paní Thatcherové, kterou tady mnozí ještě donedávna vzývali jako svůj vzor, mohla potlačit stávku, tak sáhla k zákonu, který se jmenuje Ordinance of Labourers z roku 1349. Čili vynalézavosti vlády je vždycky třeba věnovat příslušnou pozornost a příslušný prostor pokud možno zmenšit.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jsem tolerance sama. Cituji odstavec 1 § 60. Ve faktické poznámce nelze uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Prosím, upozorňuji vás na to.
S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Benda.
Poslanec Marek Benda: Teď nevím, jestli je to věcné stanovisko, nebo není, ale znova zopakuji co jsem řekl, protože nevím, zdali mě pan kolega Filip slyšel.
Článek 6 ve znění všech výborů mluví o tom, že tento zvláštní zákon musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod, která, jak dobře víme ze všech mezinárodních aktů, ze kterých je také napsána, u některých základních práv připouští jejich omezení ve výjimečných situacích. U některých základních práv samozřejmě nepřipouští takové omezení. A zde citované právo na život je jedním z takových práv, když už tady bylo třikrát zmíněno, kde taková možnost omezení vůbec není.
Prosím proto, abychom si byli vědomi toho, že i tento zvláštní zákon bude muset být v souladu s Listinou základních práv a svobod.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zneužití faktické poznámky je totiž tím, že se vyjadřuje k věcné záležitosti, diskriminací toho, kdo je řádně přihlášen k rozpravě. To považuji za nekorektní. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji za udělení slova. Já jsem regulérně přihlášen do rozpravy a nechci se zaplétat do filozofických debat o předpověditelnosti či nepředpověditelnosti budoucnosti. My opravdu nevíme, co nám vláda předloží. Pouze snad v totalitních zemích se dá předvídat budoucnost a s jakousi zárukou se dá očekávat, co vláda udělá. Tato budoucnost se dá předvídat, ale bohužel, budoucnost temná.
K tomuto návrhu: Musím říci, že když byla psána ústava, tak jsme věděli, že ustanovení o řešení těchto výjimečných situací není zahrnuto do textu ústavy integrálním způsobem. Věděli jsme to a vědomě jsme odkládali tento problém na řešení samostatným ústavním zákonem. Protože v této věci byl absolutní konsenzus, tak jsme nepovažovali za nezbytné zahrnovat toto do textu ústavy, ale implicitně jsme předpokládali, že v této věci je shoda a že přistoupíme k úpravě této problematiky samostatným ústavním zákonem.
Myslím, že toto je třeba říci, jestliže zanedlouho začneme podrobnou rozpravu k této věci. Co mně připadá daleko vážnější, je, že tento zákon svým způsobem provádí nepřímou novelizaci ústavy na několika místech. My jsme si již zvykli u obyčejných zákonů, že provádíme nepřímou novelizaci, ale u ústavního zákona mi to připadá jako záležitost, která je na pováženou. Z těchto důvodů budu navrhovat v podrobné rozpravě zvláštní ustanovení, které by z tohoto zákona učinilo ústavní doplněk. Tento ústavní zákon - v případě, že jej schválíme - se liší od všech ostatních ústavních zákonů, protože zasahuje do vztahů mezi mocí výkonnou a zákonodárnou a svým způsobem i do moci soudní. Tento zákon má tedy skutečně charakter ústavy, na rozdíl od ústavních zákonů o hranici se Slovenskou republikou, to je kvalitativně jiná záležitost.
Z toho důvodu si myslím, že bychom měli tento zákon označit - a já to budu navrhovat - za ústavní doplněk číslo 1, který by měl být integrální součástí našeho ústavního pořádku a měl by být i nadále publikován vždy spolu s ústavou, protože zasahuje do ústavních vztahů, které jsou jinak v ústavě definovány.
Tolik tedy na otázky, které zde vznesl profesor Jičínský. Musím říci, že jeho podněty byly z ústavně právního hlediska skutečně na místě.
Zároveň musím říci, což bychom měli sledovat v podrobné rozpravě, že ve všech třech bezpečnostních stavech ve kterých se Česká republika může nacházet, je velmi třeba dbát, aby byla dodržena rovnováha ústavních mocí a aby byly stanoveny mechanismy, jak můžeme z jednoho do druhého stavu přecházet. To si myslím, že doposud bylo v rozpravách, navzdory podrobnosti rozprav ve výborech, opomenuto, alespoň na některých místech.
Další záležitost, která mě poněkud trápí, je, že nebyly projednány aspekty mezinárodního dopadu tohoto zákona. Mnoho z problematiky válečné je dnes integrováno do tzv. mezinárodního práva válečného. A souvislost tohoto ústavního zákona s mezinárodním právem nebyla dostatečně projednána. Musím konstatovat, že mne velice mrzí, že zahraniční výbor odmítl o těchto věcech jednat. Pokusil jsem se provést konzultace s některými renomovanými právníky na mezinárodní právo a budu muset předložit několik pozměňovacích návrhů k této věci, protože zde mám pocit, že zahraniční výbor nesplnil svůj úkol, že nedostatečně zohlednil dopad mezinárodního práva na tento zákon, nebo obráceně, tohoto zákona ve světle mezinárodního práva. Proč tedy zahraniční výbor je zřizován v této sněmovně?
Tolik k té obecné rozpravě, která, jak mám pocit, by neměla nyní směřovat tolik k ideologii, ale měla by se spíš věnovat ústavnímu právo jako takovému.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má pan kolega Filip. Připraví se pan kolega Jičínský.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Musím podotknout, že stále ještě umím číst a že vím, co je napsáno v článku 6 a na co upozorňuje kolega Benda. Já ale upozorňuji na to, že skutečně je ten článek blanketovou normou a že odkazuje na vydání zákona, na vydání obyčejného zákona. Já jsem zde možná příliš dlouhou dobu věnoval tomu, abych dokázal, že tato sněmovna přijala řadu blanketových norem a nikdy je nerozpracovala.
***