Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo pan poslanec Rostislav Čevela, připraví se pan poslanec Ivan Langer.
Poslanec Rostislav Čevela: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, po emocionálnějších projevech svých předřečníků bych se rád pokusil vrátit k úvodní řeči zpravodaje tohoto sněmovního tisku, neboť emocionální projevy našemu zdravotnictví jen stěží pomohou.
Navrhovaná opatření, která jsou obsažena v předkládaném návrhu zákona, mají za cíl vytvořit podmínky pro zlepšení výběru pojistného a omezit jeho úmyslné neplacení. Jedná se o obdobnou úpravu, kterou jsme přijali při novele zákona č. 589/1992, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tj. zákonem č. 306/1997 Sb.
Usnesením č. 124 z letošního roku výboru pro sociální politiku a zdravotnictví z 28. schůze, konané dne 4. března t.r., se navrhuje kromě změn v předloženém vládním návrhu provést i některé zpřesňující změny. Rozšířením je v podstatě pouze článek II, navržený bod týkající se rozsahu úhrad státu, a to za mladistvé umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Tato úprava nepřinese znatelné zatížení státu. Z hlediska příslušných ústavů však vyřeší řadu pro ně neřešitelných problémů.
Nezbytná je však navržená úprava prodloužení účinnosti zákona - k tomu bychom se asi měli zaměřit - tj. zákona č. 48/1997 Sb. Tím, že jsme sněmovní tisky 333 a 334, tedy návrh zákona o zdravotní péči a návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění, zamítli na jednání 20. schůze sněmovny, je zcela nezbytné, abychom ještě v tomto volebním období prodloužili účinnost zákona č. 48.
V této souvislosti bych jen připomenul termíny projednávání tisku 315. Vláda předložila sněmovně návrh zákona 24. října minulého roku, organizační výbor projednávání zákona doporučil 5. listopadu minulého roku, první čtení proběhlo 10. 2. jako projednání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, na plénu tedy dnes.
Podle zveřejněného časového harmonogramu akcí Poslanecké sněmovny Parlamentu máme jednu z posledních možností uzavřít projednání tohoto parlamentního tisku. Přikláním se proto k faktické diskusi, a nikoli k předvolebním kampaním některých svých předřečníků, které na půdu sněmovny v této situaci zcela jistě nepatří. České zdravotnictví si zaslouží právě tento faktický přístup.
Přesto bych dnes ještě rád nad rámec usnesení našeho výboru předložil návrh, který vyplynul z diskusí minulých dnů či týdnů, a to na odblokování plateb státu za státní pojištěnce do systému zdravotního pojištění od vazby na minimální mzdu. Tento záměr je - jak jsem zjistil - nejen záměrem sociální demokracie, ale i dalších politických stran. Přednost vzhledem ke kolegiálnímu jednání a chování poslance Krásy má právě on. V každém případě se přimlouvám za podrobnou úvahu a za schválení jednoho z předložených pozměňovacích návrhů, aby mohlo dojít k narovnání vazby minimální mzdy a životního minima. Není odůvodnitelné, aby minimální mzda byla nižší než sazby životního minima. Více v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Ivan Langer, připraví se pan poslanec Vladimír Špidla.
Poslanec Ivan Langer: Vážená paní ministryně, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se i já zapojil do diskuse, která je místy věcná, místy hodně vzrušená, místy padají velká silná, neřku-li přímo patetická slova. Trochu se nám vytrácí podstata problému, který zde zmínil kolega Zvěřina.
Mám možná oproti ostatním kolegům výhodu, že zde vystoupím ve dvojjediné roli. Jako poslanec, který snad má nějaké informace o tom, jaký je stav našeho zdravotnictví, který má vzdělání, které by ho snad mohlo opravňovat k tomu, aby tušil, o čem problémy ve zdravotnictví jsou, a současně také jako poměrně čerstvý představitel statutárního orgánu právnické osoby, která má jako předmět podnikání provozování nestátního zdravotnického zařízení. Myslím si, že tato kombinace může u někoho vzbudit úsměv a vést k závěru, že všechno, co zde řeknu, bude ovlivněno tou druhou rolí, o které jsem zde otevřeně zmínil. Nicméně osobně jsem přesvědčen, že moje stanovisko bude hodně obecné a hodně objektivní. V žádném případě nebude dvojjedinost mého vystoupení zde znamenat nějaké zkreslení mého výsledného postoje, který je k problému, který se nazývá výběrová řízení v podobě, jak jsme svědkem, veskrze negativní. A to hned z několika důvodů.
Rozumím tomu, že stát má zájem a snahu zmapovat síť akutních lůžek. Myslím, že budeme-li hodnotit klady výběrových řízení z tohoto úhlu pohledu, je nesporným kladem, že konečně stát získává přehled o tom, v jaké podobě, v jaké šíři, jakého druhu zdravotní péče na akutních lůžkách je poskytována.
Rozumím také snaze státu zefektivnit tuto část zdravotnického systému u nás a přizpůsobit ji reálné skutečnosti, reálným možnostem, které tato ekonomika a tato společnost má.
Rozumím i tomu, že jako důsledek takovéhoto procesu budou některé kapacity některých zdravotnických zařízení omezeny, některá zařízení mohou skončit tím, že budou zrušena. To jsou všechno věci, kterým se dá rozumět, které se dají pochopit, o kterých nemusíme ani příliš spekulovat.
Co ovšem stojí za úvahu a čemu já osobně nerozumím, je, když proces, kterého jsme svědkem, vede k tomu, že namísto gigantických zdravotnických molochů, které jsou skutečnou prapříčinou ekonomických problémů našeho zdravotnictví, neboť představují skutečnou černou díru financí a základ mnohamiliardových ztrát a vnitřního deficitu systému ve zdravotnictví, jsou rušeny a postihovány malé okresní nemocnice.
Myslím si, že stojí za zváženou a pozvednutí hlasu, když namísto zásadního řezu např. v počtu zdravotnických zařízení na území Prahy jsou zavírána ta zdravotnická zařízení, jejichž ekonomika - a troufám si to říci - je mnohonásobně efektivnější, než je tomu například v Praze. Můžeme si položit otázku, co je pro naše zdravotnictví lepší a výhodnější a ekonomicky přijatelnější, zda např. zrušení okresní nemocnice v Bruntále, nebo zrušení Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Pokud bychom postavili vedle sebe ekonomiku tohoto problému a všechny souvislosti a návaznosti, které jsou na Bruntále a v Praze, myslím, že odpověď je naprosto jednoznačná.
Dávám také na zvážení a můžeme si položit otázku, nakolik je efektivnější pro systém zdravotní péče zrušení malé nemocnice, zatímco například - a teď prosím, aby to paní ministryně nebrala příliš osobně, ale z čísel, která jsem si vzal k dispozici vyplývá postih Vinohradské nemocnice z počtu 1231 lůžek na počet 1200. Nevím, jestli toto snížení o 2,5 % odpovídá a je vykompenzováno tím, co se děje na venkově. Berte mě upřímně jako člověka, který si v tuto chvíli myslí, že problém našeho zdravotnictví a nemocnic je zakopán především v takových velkých městech, jako je Praha, Brno a Ostrava.
***