(pokračuje Filip)
O tomto sporu jsem zde mluvil mnohokrát. Nemůžete odejmout vlastníkům těchto zařízení dojem, že je zestátňujete. Již exministrovi Stráskému jsem prezentoval to, že skutečně dochází k tomu, že státní zdravotnické zařízení, záchranná služba, která organizuje územní středisko záchranné služby, se brání uzavřít se soukromým subjektem smlouvu do té doby, než soukromý subjekt přijde o své číslo. V Českých Budějovicích je to zrušení čísla 188 napojením na 155. Přestože jedenapůl roku se o tom jedná, tak přes snahu okresního zdravotního rady není do dnešního dne sepsána smlouva a v podstatě je tím vyřazen soukromý subjekt ze sítě zdravotnických zařízení. Souhlasím s principem státní zdravotnické záchranné služby. Je to jasné i z pohledu mé politické příslušnosti, ale s takovým postupem, to znamená administrativním postupem vůči privátnímu subjektu obcházet zákon a v podstatě mu znemožnit jeho podnikání, je podle mého soudu minimálně nefér. V tomto ohledu se musím zastat názoru, který řekl pan místopředseda Zvěřina, protože skutečně to nemůže subjekt vnímat jinak než jako zestátnění. On je odkázán na státní zdravotní záchrannou službu a jeho úvěry jsou pouze tak, že ten, kdo za ně ručil, je pravděpodobně jednou zaplatí, protože dlužník musí zkrachovat, protože bude závislý na někom jiném, kdo mu bude dávat výjezdy. Protože odeberete-li záchranné službě telefon, tak jí odeberete jediný komunikační zdroj pro její činnost.
Říkám to nahlas v této sněmovně, protože jsem o tom přesvědčen, že to není správné, že samotná vyhláška o zdravotnické záchranné službě a její telekomunikační řád odporuje minimálně zákonu o zdravotní péči a minimálně zákonu o telekomunikacích. Podotýkám, že většinou se namítá, že to jsou zákony z doby socialismu, ale vyhláška je ještě víc socializující než oba dva zákony z 60. let.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní ministryně Roithová, připraví se pan poslanec Ševela.
Ministryně zdravotnictví ČR Zuzana Roithová: Dámy a pánové, využila bych příležitosti k tomu, i když se jedná o trochu jiné téma, než jakým je vlastně projednávaný tisk 315, abych reagovala na pana poslance Filipa. Chtěla bych říci, že téměř se vším, co zde řekl, souhlasím za určitých podmínek.
V případě zdravotních pojišťoven, které prodlužují platby zdravotnickým zařízením, se jedná o nemravný jev, který tady byl nastartován již před několika lety, a díky tomuto nemravnému jevu, díky tomu, že ani zdravotnická zařízení nebyla schopna penalizovat zdravotní pojišťovny za to, že jim platí se zpožděním ze strachu před tím, že s nimi rozvážou smlouvy, došlo k nabalení dluhu uvnitř zdravotnického systému, který je dnes brzdou reálného financování pro rok 1998. To znamená, ačkoliv existují určité finanční prostředky pro rok 1998 a při velmi výrazných - upozorňuji více než výrazných - úsporných opatřeních na straně zdravotnických zařízení lze dosáhnout ještě jakési dobré péče pro pacienty v tomto roce, tak jsme tady zatíženi dluhem zdravotních pojišťoven z minulých let, který přesně vznikl jevem, který tady pan poslanec velmi správně označil. Zároveň bych chtěla říci, že dluh let minulých, např. zdravotních pojišťoven, nelze řešit na úkor fungování letošního roku za těchto všech minimálních a omezujících podmínek, které zde jsou, ale právě částečně dluh let minulých lze odstranit - říkám jenom částečně - právě tím, když tato novela vejde včas v platnost a bude od 1. 7. účinnost této novely a bude umožňovat zlepšení výběru pojistného, protože nedovýběr pojistného dělá 5 600 000 korun.
Například kdyby jenom jedna dvacetina tohoto nedovýběru byla vytěžena díky této novele, potom vytvoříme určité předpoklady pro to, že se alespoň část dluhů let minulých může právě smazat, a to z prostředků těch, kteří je dodnes dluží. Troufám si ovšem říci, že nejsem přesvědčena, že všechny dluhy let minulých uvnitř zdravotního pojištění lze takto jednoznačně a snadno touto novelou smazat. Měli bychom všichni přispět svou trochou do mlýna. Proto bych chtěla tady upozornit na to, že tato novela je klíčem k částečnému řešení problému financování ve zdravotnictví.
Pořád chci říci znovu něco ke znárodnění. Opravdu nerozumím tomu, proč se někdo domnívá, že proto, že zdravotnické zařízení by mělo podnikat v takovém spektru práce, na které má personální a technické vybavení, že to znamená znárodňování. Tomu prostě nerozumím, opravdu nerozumím. Ale na druhou stranu, např. pokud tady pan poslanec hovořil o konkrétním případu nějakých nevyjasněných, zřejmě smluvních, vztahů mezi územní záchrankou, kterou dnes řídí Ministerstvo zdravotnictví, a nějakým soukromým subjektem, potom se domnívám, že by bylo potřeba podat stížnost, kterou by Ministerstvo zdravotnictví muselo přešetřit, a tuto situaci případně napravit.
Závěrem mi, dámy a pánové, dovolte říci jednu věc. Mám takový pocit, že by bylo skutečně potřeba říci si jednoznačně, jestli chceme vytvořit uvnitř zdravotnického systému hladovou zeď pro případné méně zaměstnané nebo nezaměstnané zdravotníky - zeď by byla samozřejmě financovaná z veřejného zdravotního pojištění - nebo zda chceme vytvořit otevřený systém ve zdravotnictví, který by umožnil právě spíše pro tyto privátní sektory poskytovat takový sektor služeb, který dnes státní poskytovat nemohou a neumí proto, že jsme nevytvořili jasné hranice mezi tím, kolik a co chceme ze zdravotního pojištění financovat, aby zbytek mohl být např. cestou připojištění hrazen z jiných zdrojů, a tím by tvořil prostor právě pro privátní sektor.
Dále mi dovolte říci jednu věc. Tak jak se zabývám analýzou důvodů a vůbec fungováním privátních zařízení s ohledem na kampaň, která se dnes vytvořila v naší zemi a připravuje se také na vystoupení dnes večer v Aréně, tak jsem zjistila, že v podstatě je tu jedna skupina privátních soukromých nemocnic, které se skutečně uměly se svým managementem přizpůsobit dané situaci, šly do výběrových řízení s návrhem dokonalé restrukturalizace, ať už na následnou péči, nebo na snížení lůžkového fondu, šly dokonce se svou jasnou představou toho, že některé obory, které předtím jako státní zařízení tvrdošíjně chtěly provozovat, nyní již provozovat nechtějí a nalézají si své místo na trhu zdravotních služeb tam, které jim skutečně náleží, aby uspěly. Pak je tu skupina zařízení, jejichž managementy, přestože jsou privátní, tak v podstatě zatím nebyly schopny zvýšit svou kvalitu k tomu, aby šly do výběrového řízení s reálnou nabídkou, aby si udělaly marketingové studie a zjistily, jak vypadají služby v jejich kraji, v jejich území a kde jsou slabiny a výhody jejich zařízení a kde jsou slabiny a výhody zařízení vedlejších.
Dámy a pánové, dovolte mi říci ještě jednu věc. Čtyři roky jsem studovala anglickou školu, která měla učit management právě v privátní sféře. Jsem překvapena, jak někteří poskytovatelé, kteří dnes jsou privátní, nemají základní povědomí o tom, co je to vůbec řízení. Neznají představu o tom, že si musejí zmapovat terén, že musejí vědět, do čeho jdou, že si musejí udělat reálné úvěrové smlouvy. Teď škemrají na státu, aby jim zákonem umožnil to, že ony nebudou ve stejném rovnocenném vztahu s ostatními zdravotnickými zařízeními, to znamená, že ony nebudou mít stejné podmínky pro poskytování kvalitní péče. Výběrová řízení jasně definovala určité mantinely, za kterých je vyšší pravděpodobnost kvalitní péče, to znamená za určitých technických, personálních podmínek a zároveň za zajištění komplementu a komplexní péče parametry, které nastavují na jakousi úroveň okresního formátu nemocnice, které mají obecně nižší komplikace a nižší úmrtnost.
Chtěla bych zde říci toto. Přimlouvám se za to, abyste se dnes rozhodli jednou provždy, zda chcete vytvořit ze zdravotnictví hladovou zeď, anebo zda chcete mít zdravotnictví, které bude prosperovat, abyste se tady rozhodli o tom, zda chcete za prvé zrušit výběrová řízení. Máte k tomu dnes příležitost. Já si jenom oddechnu, když nebudu muset na Ministerstvu zdravotnictví odpovídat na všechny dopisy a pečlivě analyzovat, proč co kdo řekl a kdo co myslel, nebo se rozhodnout, že chcete právě proto, že v této zemi nebyly vytvořeny dobré finanční podmínky, to znamená nadhodnota ve výkonech pro privátní sféru, že nebyly vytvořeny ani dobré úvěrové podmínky pro tato zařízení, zda chcete díky tomu, že jste toto někteří z vás zanedbali v minulých letech, dnes vytvořit prostor třeba na dva, na tři roky, ve kterém právě privátní sektor bude mít více zelenou než státní. Dnes máte příležitost. Ministerstvo zdravotnictví bude konat tak, jak řekne zákon, protože já jsem v roli manažera najatého organizovat věci podle zákona, nebo zda se rozhodnete nehlasovat o této věci a nechat to na příští vládu.
***