(pokračuje Maixner)
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu je diskriminace na základě pohlaví podřízena stejným právním standardům jako diskriminace na základě rasy, etnického původu či náboženského vyznání. Nejvyšší soud v případě "Baer versus stát Havaj" vrátil případ nižší instanci a usnesl se, že stát by musel prokázat závažný zájem, aby diskriminace stejnopohlavních párů v oblasti přístupu k uzavření sňatku byla ospravedlnitelná. Zákonodárci ustanovili komisi ke zkoumání sexuální orientace a práva, jež ve své zprávě konstatovala rozsáhlou diskriminaci homosexuálních párů ve společnosti.
26. dubna 1996 Senát státu Havaj zamítl sněmovnou předložený návrh zákona, zakazující vydání povolení k uzavření sňatku stejnopohlavním párům. V odborné právnické literatuře se očekává, že poté, co se případ "Baer versus stát Havaj" během příštích 12-18 měsíců opět dostane před Nejvyšší soud, bude právo na uzavření sňatku stejnopohlavních párů pravděpodobně přiznáno. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě "Baer versus stát Havaj" představovalo významný precedens, jelikož do května 1993 nikdy nebyla v USA použita argumentace, že diskriminace na základě sexuální orientace je diskriminací na základě pohlaví.
V roce 1994 stejně argumentovala i komise OSN pro lidská práva v případě "Thomas versus Austrálie", viz Austrálie. Jelikož na základě čtvrtého článku Ústavy USA musí každý stát uznat soudní rozhodnutí přijaté ve všech ostatních státech, kladné rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Havaj o právu homosexuálních párů na uzavření sňatku by znamenalo, že všechny ostatní státy USA by musely tyto na Havaji uzavřené sňatky uznat. Proti této možnosti se v Kongresu USA vytvořila silná opozice, jež odpověděla návrhem zákona na ochranu manželství, který dovoluje státům neuznat v jejich státě uzavřené homosexuální sňatky a definuje manželství pouze jako svazek mezi mužem a ženou.
Řada politiků vidí východisko v podobě projektu partnerství osob žijících ve společné domácnosti. Organizace pro občanská práva spolu se zájmovým sdružením homosexuálů zastávají stanovisko, že by federální vláda neměla zasahovat do záležitostí, které se týkají jednotlivých států. V případě, že havajský Nejvyšší soud rozhodne o právu stejnopohlavních partnerů uzavřít manželství, hodlají tyto organizace podat stížnost k Nejvyššímu soudu Spojených států.
Velká Británii. Ve Velké Británii nebyla dosud přijata žádná zvláštní právní úprava regulující partnerství osob stejného pohlaví. Z platných předpisů vyplývá, že zde oproti heterosexuálním partnerům není přímá možnost sňatku pro homosexuální páry a existuje celá řada předpisů, které tomu brání. Ministerstvo životního prostředí však vydalo 14. května 1996 směrnici, ve které instruuje obecní úřady, aby při udělování obecního bytu nabídli ve společné domácnosti trvale žijícím dospělým osobám podle výkladu směrnice, tedy rovněž homosexuálním párům, možnost společného práva na užívání bytu. Tato úprava umožňuje, aby jeden z partnerů mohl po smrti svého partnera nadále užívat obecní byt. Místní úřady v některých městech však tento přístup praktikovaly již před vydáním této směrnice. V červnu 1996 vládní daňový úřad rozšířil výklad kategorií "závislá osoba", který pro příště zahrnuje partnera stejného pohlaví. Po partnerově smrti může pozůstalý partner stejného pohlaví dodržovat část jeho penze, prohlásil mluvčí daňového úřadu.
Od roku 1994 se stále zřetelněji objevuje posun v britské soudní praxi. Na základě nového výkladu zákona o adopci z roku 1978, podle kterého může požádat o adopci pár nebo jednotlivec, adoptovaly v partnerském vztahu žijící lesbické ženy v roce 1994 partnerčiny děti. Dne 26. června 1996 Nejvyšší civilní soud kladně rozhodl o odvolání gaye-ošetřovatele proti rozhodnutí soudu nižší instance nepovolit adopci pětiletého, těžce poškozeného chlapce, o něhož společně se svým partnerem od listopadu 1994 se souhlasem místního odboru sociální péče pečovali. Nejvyšší civilní soud kladné rozhodnutí ve věci žádosti o adopci zdůvodnil následovně: V záležitosti týkající se sexuální orientace, životního stylu, rasy, náboženství nebo jiných charakteristik zúčastněných stran musí být samozřejmě vzaty do úvahy vztahy. Nelze však dopustit, aby tyto převážily nejlepší zájem dítěte.
Rozhodčí pro odvolání v migračních záležitostech již v šestnácti případech kladně rozhodli o odvolání proti rozhodnutí ministerstva vnitra o deportaci cizího státního občana žijícího v dlouhodobém homosexuálním vztahu s britským občanem. Jednotlivá odvolání jsou posuzována případ od případu a je zkoumáno, jestli se na ně vztahuje výklad termínu, závažné důvody obsažené v ustanovení § 164 zákona HC 251.
22. července 1996 se právní soud obrátil na Evropský soudní dvůr v Lucemburku s žádostí o rozhodnutí v případě týkajícím se britské zaměstnankyně v dopravě. Její zaměstnavatel odmítl navzdory svému prohlášení závazku nediskriminovat ji poskytnuté jízdní výhody pro rodinné příslušníky zaměstnanců její partnerce, jelikož není muž. Pracovní soud požádal Evropský soudní dvůr jako odpovědnou instituci za rozhodování v případě sporů vyvolaných interpretací nebo aplikací evropských smluv nebo legitimností na těchto smlouvách založenou, aby rozhodl, zdali se všeobecný zákaz diskriminace na základě pohlaví v zemích Evropské unie vztahuje na diskriminaci partnerů stejného pohlaví stejným způsobem jako ve vztahu na diskriminaci partnerů opačného pohlaví.
***