(pokračuje Maixner)
Švýcarsko řeší následující zákonné normy tímto způsobem. Podle informací švýcarského parlamentu neexistují zatím ve Švýcarsku zvláštní pravidla pro regulaci soužití partnerů stejného pohlaví. V lednu 1995 byla parlamentu předána petice požadující rovná práva pro stejnopohlavní páry s 85 tisíci podpisy. Petice za přirozenou rodinu a proti rovným právům pro homosexuální páry čítající 90 000 podpisů byla parlamentu předána v říjnu 1995.
Švýcarská národní rada, parlament, se otázkou rovných práv homosexuálních párů zabývala a konstatovala, že nelze ospravedlnit nerovný přístup vůči partnerstvím homosexuálních občanů a že situace homosexuálních partnerů a partnerek musí být hlouběji zkoumána. Zkoumáním možností právního řešení stejnopohlavních párů byla pověřena komise spolkového ministerstva spravedlnosti, jež by měla ještě v tomto roce či začátkem roku příštího předložit zprávu spolkové vládě.
Dne 13. června 1996 přijala švýcarská národní rada, parlament, rezoluci vyzývající vládu, aby připravila projekt zákona o partnerství homosexuálů. Konzervativními silami navržená rezoluce proti přijetí zákona o stejnopohlavním partnerství byla odmítnuta. Očekává se, že by k předložení vládního návrhu legislativního řešení situace homosexuálních párů a k jeho projednání parlamentem mělo dojít během 12 až 24 měsíců.
V září 1996 se v ženevském kantonu mělo konat referendum o návrhu kantonálního zákona o registrovaném partnerství. Otázka zlepšení právního postavení stejnopohlavních životních společenství je diskutována zejména v zájmových sdruženích gayů, např. ve výboru Rovná práva pro homosexuální páry.
Ve Spojených státech neexistuje jednotný zákon o rovnoprávnosti homosexuálních partnerství. Této problematiky se částečně týkají zákony, a to Wisconsin v roce 1982 - zákon o občanských právech homosexuálů, Massachusetts v roce 1989 - zákon o občanských právech homosexuálů, v roce 1993 - zákon o statutu partnerství osob žijících ve společné domácnosti.
Kromě toho na stejnopohlavní partnerství pamatují četné firmy, města, oblasti a univerzitní zařízení, zejména tím, že tato partnerství uznávají jako partnerství osob žijících ve společné domácnosti a umožňují jejich registraci. Kromě toho existují v těchto městech a větších správních obvodech směrnice pro partnerství osob žijících ve společné domácnosti, např. tarifní úmluvy, které vymezují pravidla registrace.
S registrací partnerství je spojena řada zvýhodnění, např. uvolnění ze služby při úmrtí partnera, právo navštěvovat partnera v nemocnici a konzultovat jeho zdravotní stav s ošetřujícím lékařem. Někde rovněž zdravotní pojištění a daňové výhody.
Dne 14. srpna 1996 vstoupil zákon o partnerství osob žijících ve společné domácnosti ve správním obvodu Santa Clar v Kalifornii, který zahrnuje 15 měst a má 1 600 000 obyvatel.
Také soudy se zabývají často otázkami uznání homosexuálního partnerství. V případu Bresh versus Stahl odvolací soud ve státě New York potvrdil práva stejnopohlavního partnera pokračovat v ubytování a v nájmu i po smrti partnera, kterému byl dotyčný byt pronajat.
Ve věci opatrovnictví Sheron - Kavalský odvolací soud ve státě Minnesota rozhodl o právu její partnerky stát se jejich opatrovnicí poté, co při automobilové nehodě utrpěla rozsáhlé poškození mozku a další zranění.
Dne 9. srpna 1996 soud v Portlandu ve státě Oregon rozhodl, že komise pro zaměstnanecké výhody porušila ústavu státu Oregon, jelikož odmítla přiznat výhody pro rodinné příslušníky zaměstnanců, přístup k životnímu pojištění, zdravotnímu pojištění a pojištění péče o chrup partnerkám tří zaměstnankyň zdejší státní univerzity. Prohlásil, že neschopnost zajistit přístup ke stejným výhodám je heterosexuálním párům a stejnopohlavním párům založen na dlouhodobém s manželstvím identickém angažovaném vztahu - se rovná diskriminaci. Toto rozhodnutí vytvořilo precedens v oblasti přístupů homosexuálních partnerů žijících ve společné domácnosti se státním zaměstnancem k výhodám pro rodinné příslušníky.
Dne 20. května 1996 Nejvyšší soud v případě Romer versus Evens rozhodl, že tzv. dodatek II k ústavě státu Colorado, schválený v roce 1992 53 % voliči v referendu, je neústavní. Tento dodatek byl přijat poté, co několik měst ve státě Colorado vydalo směrnici zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace - v bydlení, zaměstnání, vzdělání, veřejném ubytování a ve zdravotních a sociálních službách. Schválení dodatku II znamenalo zákaz veškerých zákonů ochraňujících gaye-občany před diskriminací. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval: Musíme dojít k závěru, že dodatek II nekvalifikuje homosexuály za účelem řádného konání práva, nýbrž proto, aby je ve vztahu ke komukoli jinému znerovnoprávnil. To stát Colorado nemůže činit. Stát tedy nemůže vyjmout skupinu osob z ochrany svých zákonů. Takto se nařizuje. Ve svém rozhodnutí se Nejvyšší soud Spojených států odvolal na klauzuli o rovných právech obsaženou ve IV. dodatku americké ústavy, podle které nemůže být žádné osobě upřena rovná ochrana ze zákona, a potvrdil dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu Colorado, který označil dodatek II za neústavní.
Na Havaji se tři homosexuální páry ucházely o povolení uzavřít sňatek. Poté, co byla jejich žádost ministerstvem zdravotnictví, jež vydává povolení k sňatku, zamítnuta, se odvolaly a v květnu 1993 Nejvyšší soud státu Havaj rozhodl, že odepření práva na uzavření sňatku stejnopohlavních párů je diskriminační na základě pohlaví a tím v rozporu s ústavou státu Havaj, poskytující všem občanům rovná práva.
***