(pokračuje Maixner)
Barcelona a další Španělská města a provincie zahájily registraci stejnopohlavních párů žijících ve společné domácnosti. Tato registrace jim umožňuje přístup k existencím, sociálním službám a zaměstnaneckým výhodám. Katalánský Nejvyšší soud v Barceloně přiznal v červenci 1996 kolumbijskému partnerovi španělského občana právo na udělení trvalého pobytu ve Španělsku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se stalo precedentem v oblasti přístupu migračních úřadů k cizím homosexuálním partnerům španělských občanů. Prioritou španělské organizace za práva homosexuálů a dalších gay-sdružení je v současné době přijetí zákona o registrovaném partnerství.
Dalším státem je Švédsko. Ve Švédsku byl dne 23. června 1994 přijat zákon č. 1117, o registrovaném partnerství podle rodinného práva. První kapitola zákona o registrovaném partnerství upravuje registraci partnerství. Článek 1 umožňuje dvěma osobám stejného pohlaví, aby požádaly registraci svého partnerství. V článcích 2 a 3 jsou vymezeny podmínky, které umožňují uskutečnění registrace. Podle článku 2 se registrace může uskutečnit, jedině pokud alespoň jeden z partnerů je švédský občan a má trvalý pobyt ve Švédsku. Článek 3 vyjmenovává důvody, pro které nemůže být registrace uskutečněna. Těmi jsou věková nepřítomnost minimálně 18 let, příbuzenský vztah, spřízněnost v přímé vzestupné nebo sestupné linii, vlastní sourozenci, dosud trvající manželství nebo registrace. Pokud chtějí uskutečnit registraci nevlastní sourozenci, je k tomu třeba svolení vlády nebo úřadu, jenž je k tomu vládou pověřen. Šetření o tom, zda neexistuje nějaká překážka v registraci, je stanoveno článkem 4.
V článku 5 jsou uvedena ustanovení manželského zákona, která se užívají pro postup šetření překážek sňatku a jsou odpovídajícím způsobem uplatněna na toto šetření. Články 6, 7 a 8 se vztahují k samotné proceduře registrace. Článek 6 říká, že registrace proběhne za přítomnosti svědků. V článku 7 se vyžaduje, aby se partneři dostavili k registraci současně. Každý z nich přitom odděleně vysloví souhlas s registrací jako odpověď na otázku položenou mu osobou provádějící registraci. Osoba provádějící registraci je poté prohlásí registrovanými partnery. Jestliže nebyla registrace provedena tak, jak je uvedeno, respektive pokud osoba, která registraci prováděla, nebyla k tomuto úkonu zmocněna, je registrace neplatná. V případě neplatnosti registrace z uvedených důvodů může být rozhodnutí v této věci, jestliže pro to existují mimořádné důvody, schváleno vládou. Věc může být zvážena na žádost jednoho z partnerů, anebo - pokud oba partneři zemřeli - na žádost jejich dědiců.
Článek 8 vymezuje pro provádění registrace právně kvalifikovaného soudce okresního soudu nebo osobu jmenovanou krajskou správní radou. Článek 9 vyjmenovává ustanovení zákona o manželství, nařízení vlády a zákona týkajícího se určitých mezinárodněprávních vztahů, jež souvisejí s manželstvím a poručnictvím, které se užívají v souvislosti s registrací. Kapitola 2 se týká zániku registrace partnerství podle článku 1. Registrované partnerství zaniká smrtí jednoho z partnerů nebo soudním rozhodnutím. Článek 2 se odvolává na ustanovení zákona o manželství, která se užijí odpovídajícím způsobem tehdy, nastanou-li problémy související se zánikem registrovaného partnerství. V článku 3 jsou definovány tzv. partnerské případy. Jsou to případy, které souvisejí se zánikem registrovaného partnerství, vyžadující soudní řízení za účelem určení existence registrovaného partnerství. Tyto případy musejí být podle článku 4 projednány před švédským soudem vždy, pokud registrace byla uskutečněna podle tohoto zákona.
Kapitola 3 je věnována právním účinkům registrovaného partnerství. V článku 1 se říká, že registrované partnerství má stejné právní účinky jako manželství, ovšem s výjimkou uvedenou následně. Ustanovení o statutu a jiná legislativa vztahující se na manželství a manžele se užijí odpovídajícím způsobem pro registrované partnerství a registrované partnery, pokud není stanoveno jinak v článku 2 a 4. Článek 2 výslovně říká, že registrovaní partneři nemohou ani společně, ani jednotlivě adoptovat dítě, ani nemohou být určeni ke společnému výkonu dozoru nad nezletilcem v postavení speciálně určených poručníků podle zákona o rodičích, dětech a poručnících. Zákon o umělém oplodnění a zákon o mimotělním oplodnění nelze na registrované páry užít.
Podle článku 3 se na registrované páry neužijí ustanovení uplatněná na manžele, jejichž užití se týká zvláštního zacházení s jedním z manželů výhradně z důvodu jeho pohlaví. Na registrované partnerství se také podle článku 4 neužijí ustanovení výnosu týkajícího se určitých mezinárodních vztahů souvisejících s manželstvím, adopcí a poručnictvím. Zákon vstoupil v platnost dne 1. ledna 1995.
Za hlavní nedostatek této právní úpravy považuje národní sdružení Švédská federace pro práva homosexuálů nemožnost adopce dítěte, přístup lesbických žen k umělému oplodnění a neřešení práva na společnou péči o dítě, například z předchozího manželství jednoho z partnerů, a podmínku švédského státního občanství a trvalého pobytu jednoho z partnerů v zemi. Heterosexuální páry mohou uzavřít sňatek již za dodržení podmínky státního občanství jednoho z partnerů v zemi plánovaného uzavření sňatku, kterou považují za diskriminační.
***