(pokračuje Novák Jaroslav)
Mimo jiné proto, že takové smlouvy obyčejně neupravují poměry pro případ smrti jednoho z nich, zánik partnerského vztahu apod. Proto je obecně uznávána nutnost právní úpravy v této oblasti. Je nepochybné, že pár, který společně hospodařil po mnoho let, by měl mít možnost např. dědit jeden po druhém bez závěti a že přeživší partner by měl nabýt práva ke společnému bydlišti.
Je zde ovšem celá řada dalších důvodů. Může jít o úpravu jistých zvláště významných ekonomických aspektů nebo o úpravu širokého spektra faktorů týkajících se povinností párů vůči společnosti jako celku. To mimo jiné zahrnuje např. také to, že partneři v registrovaném partnerství jsou zavázáni se navzájem podporovat, že právní ustanovení týkající se majetku, která se uplatňují na manželské páry, se také uplatňují na registrovaná partnerství, že partner má právní nárok na dědictví po smrti druhého partnera, že právní ustanovení vztahující se na společné daně a sociální výhody, která se používají pro manželské páry, se užijí také pro registrované partnerství. Existuje také značný počet právních ustanovení, která jsou určena k tomu, aby zabránila manželským párům využít svého postavení k jiným osobním výhodám, a jsou zde dobré důvody, proč tato ustanovení užít také na homosexuální páry.
SPR-RSČ po zvážení všech pro a proti došla k závěru, že tento návrh zákona nepodpoří, a doporučuje sněmovně tento návrh zamítnout. Pokud nebude toto doporučení akceptováno, doporučuje návrh zákona vrátit předkladateli k dopracování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Novákovi a uděluji slovo panu poslanci Maixnerovi. Připraví se pan poslanec Nehera.
Poslanec Pavel Maixner: Paní předsedající, vážení hosté, vážená sněmovno, slyšeli jsme toho již velmi hodně pro i proti tomuto zákonu a je nezbytné ještě říci něco o právních normách a právní úpravě této materie v jiných státech. Proto mi dovolte, abych se zmínil alespoň o některých úpravách v jednotlivých státech v rámci této zákonné normy, které jsou s tím spojeny.
Začnu na Novém Zélandě. Zatím zde nebyl předložen žádný návrh zákona o registraci partnerství dvou osob stejného pohlaví, úřady však vykazují liberálnější přístup k přistěhovalectví homosexuálních partnerů. Zatímco do roku 1993 byly žádosti o přistěhování na základě humanitárních či jiných závažných důvodů posuzovány ministerstvem pro přistěhovalectví případ od případu, od roku 1993 se uděluje stejnopohlavním partnerům, novozélandským občanům, povolení k trvalému pobytu a výkonu výdělečné činnosti automaticky, např. v případě společného vlastnictví majetku na Novém Zélandě a v případě prokazatelné vzájemné citové a ekonomické závislosti.
Dne 10. srpna 1993 novozélandský parlament přijal zákon č. 82/1993 o lidských právech, který vstoupil v platnost dne 1. 2. 1994. Ve druhé části zákona, týkající se nezákonné diskriminace, jsou v článku 21 (zakázané důvody diskriminace) použity na stejnopohlavní páry aplikovatelné odkazy. V § 1 čl. 21 se konstatuje: Pro účely tohoto zákona zakázanými důvody diskriminace jsou stav, jenž znamená status žití ve vztahu charakteru manželství, rodinný stav, jenž znamená býti sezdán ve vztahu charakteru manželství s konkrétní osobou, sexuální orientace, což znamená heterosexuální, homosexuální, lesbická či bisexuální orientace.
Jelikož zákon o manželství z roku 1955 nespecifikuje pohlaví stran manželství a výslovně zakazuje pouze uzavření těch sňatků, kde by mohlo dojít k ohrožení genového fondu, tři lesbické páry se obrátily na soud se žádostí o potvrzení jejich práv na uzavření sňatku. Dne 28. května 1996 Nejvyšší soud v Aucklandu prohlásil, že není v jeho pravomoci rozhodnout, zdali neexistuje bližší specifikace pohlaví. V zákoně o manželství se zakládá právo stejnopohlavních partnerů na uzavření manželství. Tyto páry by se měly se žádostí o uzákonění přístupu stejnopohlavních párů k manželství obrátit na parlament, rozhodl soud.
V Portugalsku je řešena tato situace tímto způsobem. Podle informací portugalského parlamentu nebyl dosud předložen k projednání žádný návrh zákona, který by řešil právní otázky soužití dvou osob stejného pohlaví. Představitelé národní organizace za práva gayů v současné době usilují o zahrnutí sexuální orientace mezi zakázané důvody diskriminace uvedené v čl. 13 portugalské ústavy, což vidí jako prioritu č. 1. O právní řešení stejnopohlavních partnerství budou usilovat až do zahrnutí sexuální orientace do antidiskriminační klauzule.
V Rakousku podle informací rakouského parlamentu existují ve spojitosti s homosexuály pouze trestně právní ustanovení. Požadavek zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních partnerství se objevil v návrhu rozhodnutí podaném v červnu 1995, v němž byla spolková vláda vyzvána, aby předložila odpovídající návrh zákona. V odborné literatuře byl diskutován návrh požadovat otevřenou formu uznání homosexuálního partnerského soužití, které by partnerům poskytlo možnost uzavřít před notářem smlouvu o partnerství. Partneři by mohli jejím prostřednictvím založit řadu vzájemných povinností a závazků, jako např. vyživovací povinnost. K odstranění přetrvávající kriminalizace a diskriminace homosexuálů vyzývají rakouskou spolkovou vládu už několik let četné domácí i zahraniční organizace homosexuálů spolu se sdružením bojujícím proti šíření infekce HIV, způsobující dosud fatální onemocnění AIDS.
Ve Španělsku, i když návrh zákona o registrovaném partnerství nesezdaných párů nebyl ve španělském parlamentu dosud předložen, je rovněž tato otázka aktuální. V současné době probíhají konzultace mezi opozičními stranami v podobě návrhu zákona o registrovaném partnerství, který by skýtal možnost registrace jak stejnopohlavních partnerů, tak nezadaných heterosexuálních partnerů.
***