Pátek 27. března 1998

 

(Schůze opět zahájena ve 13.31 hodin.) 

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se prosím do jednacího sálu, budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu

 

10.
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jany Gavlasové a Jaroslava Zvěřiny
na vydání zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví
/sněmovní tisk 359/ - prvé čtení

 

Před polední přestávkou probíhala obecná rozprava, do níž dosud nebyly vyčerpány přihlášky a ve které tudíž budeme pokračovat. Prosím paní navrhovatelku Rujbrovou a paní zpravodajku Orgoníkovou, aby zaujaly svá místa u stolku zpravodajů. Dalším přihlášeným poslancem do rozpravy je pan poslanec Jiří Payne. Pana poslance Jiřího Payna zde nevidím, jeho přihláška tudíž ztrácí pořadí. Dalším přihlášeným poslancem je pan poslanec Andrej Gjurič, kterému udílím slovo. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.

 

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedající, ještě se vydýchávám z cesty, pospíchal jsem, abych to stihl. Jste velmi přesná, což je v pořádku, a sněmovna je velmi prázdná, což v pořádku není.

Trochu mě mrzí, že tady není pan kolega Dostál, s kterým si v řadě věcí rozumíme a v řadě věcí nerozumíme, protože bych právě i pro něj chtěl prohlásit, že nepatřím ani k jednomu z oněch táborů, které on uvedl, a už vůbec ne k táboru nesmiřitelných. Celá tato věc není totiž jenom otázkou těchto dnů a není také otázkou jenom nějaké povrchní a laciné liberality. S panem předsedou SOHO Hromadou se známe řadu let a vícekrát jsme o tomto problému hovořili. Jednou dokonce v Aréně. Takže toto je problém, který se touto společností vine už léta. A dodneška - stejně jako tehdy v Aréně - kdybych měl vyjádřit svůj postoj, tak bych řekl: zatím ještě opravdu nevím. Myslím si, že nevím ne proto, protože nechci vědět, ale protože ta věc je tak složitá, ta pro a proti jsou tak významná, že si dovolím s celou věcí velmi souhlasit a sympatizovat, ale nevědět, zda už teď máme udělat to, co právě děláme.

Domnívám se totiž, že celá problematika má dvě roviny. Jednu bych nazval z nedostatku jiného termínu emotivně normativní, druhou řekněme legislativně praktickou rovinou. V té emotivně normativní nemám vůbec žádné problémy. A nemám je už léta. Nemám žádné předsudky. Nemám žádné averze. Naprosto chápu požadavek našich homosexuálních občanů a vždycky jsem ho chápal. Mám několik známých žen a mužů s homosexuální orientací. I s těmi jsem o tom mnohokrát mluvil. Vím velice dobře, proč by to bylo dobré. Na druhé straně si dovedu představit, že řada lidí v této emocionálně normativní rovině problémy má. Pokud jsou ovšem zákonodárci, tak to není tak úplně jejich věc a měli by si přiznat a připustit, že s touto apriorní představou k celé věci přistupují. Ale nechme tu první rovinu stranou.

Ta druhá, o které se tady hodně mluví, ta legislativně praktická skutečně klade řadu otázek. Jednak je to otázka kolem osvojení a výchovy dětí, o které tady padlo už několik slov. Je sice upravována jinou normou, resp. jinými dvěma normami, ale myslím, že legitimní je i obava paní kolegyně Fischerové, pokud jí nebude legislativně vyvrácena. Co se týká oslabení instituce rodiny jako další námitky, pak musím říci, že si dovedu představit mnoho daleko destruktivnějších vlivů, než je registrované partnerství. Je to řada obecných postojů k manželství, tzv. rozvodových mýtů celé společnosti. Je to růst svobodného mateřství a monoparentálních, pouze mateřských rodin. Je to růst výrazného oslabování role otcovství. Tady pro mě tento argument oslabení instituce rodiny není nijak zvlášť významný.

Třetí argument tady také už padl, že smlouva, kterou toto partnerství vzniká, je vlastně pouhou registrací a ničím asi jiným být nemůže a nemá. Zde se trochu obávám -a rád si o tom s panem předsedou Hromadou ještě pohovořím - toho, že se tady klade do tohoto institutu příliš mnoho naděje. Že je tady určitá - zejména u mužských homosexuálních párů - větší tendence ke kratším vztahům, to je obecně známo. Jeden z těch argumentů je, že právě proto je třeba udělat registrované partnerství, aby tomu už tak nebylo. Já mám trochu obavu, aby toto nebylo hlouběji zakódováno a aby skutečně nedocházelo - jak už řekl kolega Benda - k velmi častým a velmi snadným rozvázáním smlouvou, protože tam v podstatě o nic jiného nejde.

Pak je tady řada ještě ne docela verifikovaných souvislostí a důsledků. Trochu na ně upozorňuje vláda. Ale to jsou věci, které by se daly dotáhnout. Daleko podstatněji na ně upozornil kolega Benda a kolega Bratinka.

Můj závěr je bohužel stále stejný, když nevím, tak je potřeba o tom hovořit. Pan kolega Hromada jistě může říci, že o tom hovoříme už dost dlouho. Ale já jsem si právě teď po vystoupení pana kolegy Bendy uvědomil, že ještě asi ne dost hluboce. Já jsem to všechno řekl jenom proto, aby tady nebylo to černobílé vidění mezi lidmi, kteří nechtějí, aby naši homosexuální spoluobčané mohli posunout svůj vztah do určité roviny, a mezi těmi liberály a odvážnými, kteří to chtějí. Já si myslím, že je tam ještě třetí strana, ke které si dovoluji patřit. Snažím se o tom co nejvíc dozvědět, a pak teprve to rozhodnutí udělat.

Na druhé straně musím připustit, že přijmu obě pro mě možné varianty. To znamená vrácení k dopracování a v nejhorším případě propuštění do dalšího čtení, protože mám obavu, že se nám tady začíná podsouvat toto rozhodnutí jako určitá postojová otázka, a to bych nerad. Rozhodně bych tedy nebyl pro zamítnutí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Udílím slovo panu poslanci Jičínskému. Připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP