Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené shromáždění, myslím si, že jako Poslanecká sněmovna nejsme orgán, který má řešit zásadní ideologické nebo morální postoje, ale že máme řešit otázku, zda předložený návrh zákona je dobrý, nebo není dobrý. A proto bych byl nerad, kdyby se příliš emocionální postoje draly do popředí a zastíraly tuto věcnou problematiku.
Nejsem jaksi odpůrcem toho řešení, aby se jistým legislativním způsobem upravila možnost soužití osob stejného pohlaví. Ale zároveň si myslím, že předložený návrh přece jenom není dostatečně zpracován a neřeší všechny složité otázky způsobem, pro který bych se mohl vyslovit.
Tato problematika je nová, je tu mnoho otevřených problémů - hovořili o nich kolega Benda, kolegyně Šojdrová, teď naposledy kolega Gjurič - a myslím si, že tato věc, jakkoliv je významná, není to věc toho druhu, kde by nezbytnost legislativní úpravy byla časově tak naléhavá. Jestli tuto věc budeme projednávat v příštím volebním období, nemyslím si, že se něco vážného stane.
Čili znovu opakuji: Nejsem proti řešení této věci, ale v té podobě, jak je předloženo, si myslím, že to není dostatečně zpracováno. Vláda ve svém stanovisku upozorňuje na řadu právních problémů, a tyto problémy jsou vážné. Myslím, že v této souvislosti nemůžeme vytýkat vládě, že nedala určité analýzy. My jsme ji jako Poslanecká sněmovna nežádali, aby tento návrh předložila. Tento návrh předložili poslanci, a je tedy na nich, aby dali všechny potřebné podklady a expertizy, a vzhledem ke složitosti věci myslím, že by bylo vhodné, kdybychom dostali třeba jako součást příloh informačních materiálů některé návrhy zákonů v těch zemích, které toto upravují. Prosím, já o tom dostatečnou informaci sám nemám, protože je to přece jenom speciální problém, kterým se nezabývám.
Upozorňuji třeba jenom na takovouto věc. Podle mých informací v některých skandinávských zemích tento svazek mohou uzavírat jenom občané té země. Netvrdím, že to tak je, říkám, že je to informace, kterou jsem jenom slyšel.
Jestliže tady řekneme, jeden z partnerů musí být občanem České republiky, tak myslím, že každý si velmi snadno uvědomí, jaké možnosti to dává pro získávání českého občanství v situaci, kdy samozřejmě vedle těch vztahů, které budou založeny na oněch jaksi citových momentech, možnostem spekulace, možnostem různých dohodnutých vztahů, které mají řešit majetkové a jiné věci, se tady prostě otevírá řekl bych bezbřehý prostor.
Námitky vlády jsou tedy věcné, je třeba se jimi zabývat. Není zas bez problémů říci, že ten vztah může být, kromě toho, že tu nejsou děti, není tu rodina, ale jinak je to vlastně vztah obdobný jako manželství, protože z jistého hlediska je to tedy diskriminace těch heterosexuálních partnerů, kteří uzavírají onen vztah druh a družka. Proč se z tohoto hlediska tady právně tento vztah staví jistým způsobem nad tento vztah druha a družky?
Jenom říkám, že jsem tyto argumenty jako vážně míněné argumenty slyšel a myslím si, že není možno je předem eliminovat. A při velmi vágním vymezení obsahu těchto vztahů jsou tyto otázky otevřené a myslím si, že by bylo mnohem správnější, kdyby se o těchto otázkách vedly ještě odborné diskuse, diskuse i v tisku, v publicistice, protože i teď, po schválení novely rodinného zákoníku, se objevují různé názory na jednotlivé instituty, které v novele jsou nově formulovány. Kdyby tyto diskuse proběhly předtím, bylo by to možná lepší.
Nejsem samozřejmě tak naivní, abych si myslel, že sebedokonalejší právní úprava může vyloučit různé možnosti zneužívání. To samozřejmě žádná taková úprava není. Ale myslím si, že v rámci složitosti těchto vztahů tato právní úprava v té podobě, jak je předložena, není ještě zralá k tomu, aby ji Poslanecká sněmovna přijala, a to bez ohledu na to, že jsme před koncem volebního období.
Nemyslím si, na rozdíl od kolegy Bendy, že by některé právní předpisy, které jsme schválili na začátku, byly podstatně lepší než ty, které schvalujeme teď, ale to už je poznámka jaksi na okraj.
Čili můj závěr je v podstatě shodný s tím, co říkal kolega Gjurič, že si nemyslím, že v této podobě můžeme předloženou novelu přijmout, ale aby to nemělo jaksi ono zaostření, jehož by nechtěl být kolega Gjurič také řekl bych účasten.
Já osobně jsem pro návrh na vrácení navrhovatelům.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému, slovo má pan poslanec Hofhanzl. Připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Paní předsedající, dámy a pánové, většina věcí, o kterých jsem chtěl mluvit, zde byla řečena. Budu mluvit ve smyslu, v jakém zde hovořil Marek Benda nebo Pavel Bratinka. Dodám jenom svůj názor.
Svět má řád. Řád má jak svět fyzikální, tak svůj řád má i svět biologický a především lidská společnost, má-li setrvat v čase, musí mít jistý svůj vnitřní řád.
Člověk a lidská společnost je jistou anomálií, která se vymanila ze světa fyzikálního i ze světa biologického, a integrita lidského společenství a jeho setrvalost v čase je udržována především tím, že si člověk dal určitá pravidla, určité zákony, které udržují integritu lidského společenství a brání, aby se lidské společenství odtrhlo od své jak biologické, tak řekl bych i duchovní podstaty.
Chci upozornit pouze na to, že to, co se zde odehrálo v uplynulých 50 letech před rokem 1989, bylo vlastně dosti proti řádu lidské civilizace. V podstatě jsme se odtrhli a postavili proti řádu, kterým lidstvo celou svou existenci směřovalo a jak měnilo svoji duchovní podstatu.
To, co jsem viděl, co se zde odehrálo v osmi letech popřevratových, tak chci říci, že jsme důsledně netrvali na tom, abychom obnovovali základy civilizovaného lidského společenství, abychom obnovovali řád.
***