(pokračuje Šojdrová)
Některé zásadní právní nedostatky předloženého návrhu uvedla ve svém zamítavém stanovisku již vláda. Zdůraznila bych to, že např. chybí základní vymezení práv a povinností partnerů. Přitom tento svazek není výslovně vázán na homosexuální orientaci, ale jen na podmínku stejného pohlaví. V praxi by se jí mohlo řešit ekonomicky účelové soužití osob s možností zneužití dědických, důchodových a pojistných práv.
Jinou komplikací je vztah tohoto zákona k postavení dítěte. Zákon sice nepočítá s tím, že by pár žijící v registrovaném partnerství pečoval o dítě. Přímo tomu ale nebrání, ani tomu zabránit nemůže. Dovedu si představit několik způsobů, jak se dítě do takové péče homosexuálního páru může dostat, a to zcela legální cestou. Je tomu tak i nyní. Rozdíl je ale v tom, že dnes - protože tento zákon neplatí - je toto dítě vždy jen jednoho z partnerů a nevyrůstá v zákonném uzavřeném svazku, který by porušoval právo dítěte na otce i matku. Děkuji v této souvislosti paní poslankyni Evě Fischerové, která se nebála otevřeně hovořit o tomto nebezpečí.
Jiným právním nedostatkem je to, že zákon zvýhodňuje postavení homosexuálního páru oproti nesezdanému heterosexuálnímu páru, který spolu žije jako druh a družka.
Dámy a pánové, myslím si, že by bylo velmi jednoduché říci - schválíme zákon o registrovaném partnerství a vyřešíme tím problém homosexuální menšiny. Tak to ale přece není. Já se domnívám, že tento problém je daleko vážnější a daleko hlubší. Spočívá především ve schopnosti nás všech tolerovat to, že jsou jiní a že žijí jinak. Chápu některé, zejména majetkoprávní důvody, které předkladatele vedou k předloženému návrhu. Z těchto důvodů bych se přiklonila spíš k dílčím úpravám zákonů, pokud se to prokáže jako nezbytné, ale ne k této komplexní právní normě, z níž vyplývá mnoho komplikací a nejistoty.
Sami autoři ve své důvodové zprávě mohou uvést pouze tři evropské země - Holandsko, Dánsko a Švédsko - a dva státy v USA, kde takový zákon existuje. Nevidím důvod, proč bychom měli být tou zemí, která začne takto experimentovat se zákony i s tradičním pojetím rodiny, a proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Uděluji slovo panu poslanci Bendovi, připraví se pan poslanec Mašek.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, vidím, že zákon o registrovaném partnerství nevyvolává pozornost sněmovny jako třeba sdělovacích prostředků, ale přesto pokládám za nutné několik poznámek k němu říci.
První poznámka je tato. Jsme dva měsíce před koncem volebního období. Projednávat takto zásadní materii, materii výrazného legislativního experimentu, na kterou nepřistoupila většina zavedených evropských demokracií ani světových demokracií a kterou zkoušejí pouze v několika evropských zemích, v době, kdy sněmovna je těsně před rozpuštěním, kdy někteří z nás oficiálně připouštějí, že mnozí poslanci se zajímají spíše už o své budoucí zaměstnání nebo primárky než o svoji práci ve sněmovně, mi přijde krajně nezodpovědné.
Musím říci, že toto mě na navrhovatelích mrzí. V okamžiku těsně před závěrem poslaneckého období nemají být takto zásadní zákony v žádném případě projednávány. Ze zkušeností, které mám, říkám, že všechny věci, které byly udělány na posledních schůzích, jsou vždy na hranici toho, aby téměř škodily zemi. Málokdy přinášejí něco dobrého.
Druhá připomínka se týká zákona jako takového. V rozpravě, která zatím proběhla, bylo řečeno mnoho o toleranci, o potřebě přístupu k homosexuálním dvojicím atd. Já ovšem tvrdím, že v tomto směru je zákon do jisté míry podvodem na tuto sněmovnu a na všechny, kteří ho čtou, protože to není zákon o registrovaném partnerství. Je to zákon o manželství osob homosexuálně orientovaných. Je to z něj zcela patrné. § 4 říká: Registrované partnerství má stejné právní následky jako manželství. To neplatí, pokud jde o úpravu vztahu k nezletilým dětem.
Mnoho let se mluví, a dokonce všechny evropské či neevropské země, které jsou citovány, že zavedly registrované partnerství, mluví o registrovaném partnerství, o možnosti oficiálního soužití dvou osob stejného pohlaví, která má přesně vymezeno, které výhody stát takovému svazku přiznává.
Navrhovatelé si zde bohužel nedali práci, aby se pokusili vymezit, které výhody a které závazky a povinnosti budou takovému páru přiznány, ale prostě z něj udělali manželství. Manželství s jedinou výhradou vztahu k nezletilým dětem. Já se vší zodpovědností říkám, že pokud takový návrh zákona přijmeme, tak nejpozději do pěti let se objeví požadavek na to, aby tato věta byla vypuštěna. Velmi silný požadavek, opět velmi zalobbovaný požadavek, který bude říkat, že je přece lépe, aby děti měly rodiče oba, i když stejného pohlaví, než aby měly jen jednoho. Před tím varuji. Vím, že to dnes organizace prosazující tento zákon nepožadují, ale tvrdím, že bude-li tento zákon přijat - a vzpomeňte si na mne - tento požadavek se nejpozději do pěti let objeví.
Kromě této jediné výjimky navrhovatelé předpokládají, že se prostě bude jednat o manželství dvou osob stejného pohlaví, a to o manželství s nesmírně rozvolněnou formou sňatku a s nesmírně rozvolněnou formu rozvodu nebo rozchodu.
To, co jsme udělali na minulé schůzi, kdy jsme se pokusili v určitém slova smyslu přitvrdit v klasickém manželství heterosexuálních osob v rozvodové části, zde u manželství - říkám manželství, protože se nejedná o registrované partnerství, ale jedná se opravdu o manželství - osob homosexuálního původu rozvolňujeme do zcela absurdních ustanovení, že stačí jakákoli smlouva. Já vám teď na místě vymyslím deset nebo patnáct příkladů, jak pomocí tohoto zákona obcházet jiné zákony této země. Říkám na rovinu - být rozumným podnikatelem, pokud přijme tato sněmovna zákon o registrovaném partnerství, tak nikdy žádnou obchodní smlouvu už nebudu dělat jako obchodní smlouvu, ale vždy přes registrované partnerství, přes společné jmění a přes přerozdělení tohoto společného jmění. Kdykoli bude registrovaný partner kupovat dům, tak vnese tři, pět sedm milionů, kolik takový dům bude stát, pak z toho odejdeme, každý si odnese tu druhou část. Veškeré daňové zákony na nás nemohou, protože jsme pouze rozdělili společné jmění. Takových příkladů, kterých se dá pomocí tohoto zákona použít, podvádět, šidit, bychom našli určitě víc.
Je to prostě nedomyšlený experiment, který se snaží na jednu stranu vyjít vstříc požadavku homosexuální minority, aby nějakým způsobem byly legalizovány jejich vztahy, ale dělá to nedomyšlenou formou a způsobem, který nevytváří registrované partnerství, ale manželství osob homosexuální orientace s absolutní volností vstupu a s téměř absolutní možností výstupu. To je podle mého názoru zásadním způsobem špatně.
Poslední poznámka, kterou musím říci a požádat, aby o ní navrhovatelé a tato sněmovna přemýšleli, je poznámka týkající se vůbec institutu manželství nebo rodiny a výhod přiznaných tomuto institutu zákony České republiky a zákony všude v celém civilizovaném světě.
Mám opravdu pocit, že výhody přiznávané manželství, ať už jsou v oblasti daňové, bydlení, majetkové, dědické atd., jsou klasickému manželství přiznávány proto, že se dva lidé mají rádi? Já jsem bytostně přesvědčen, že tomu tak není a že tomu tak ze vzniku institutu rodiny tak není. Výhody stát přiznává právě proto, že - jak praví zákon o rodině - základním účelem rodiny je řádná výchova dětí.
***