(pokračuje Kühnl)
A k tomu vývoji - já musím říci, že jsem ke svému překvapení tady slyšel výroky - dramatické výroky - o negativním vývoji, o stagnaci exportu, dokonce nevím, kde se vzala čísla, která tu padla. Chtěl bych zdůraznit, že zhruba od 3. nebo 4. měsíce loňského roku se vývoj v oblasti zahraničního obchodu obrátil. On se začal obracet dokonce už předtím, než došlo k uvolnění kurzu koruny, čili kurz koruny - a na to existují další analýzy - má jen částečný vliv, částečně se obrátil ten vývoj také proto, že se projevila skutečně razantně zvýšená konkurenceschopnost našeho průmyslu, zejména průmyslu zpracovatelského. Je třeba také objektivně říci, že se projevila i naskakující konjunktura v zemích zejména Evropské unie, tedy našich největších obchodních partnerů. Zhruba od dubna loňského roku zaznamenáváme rychlejší růst exportu než importu, tedy obrat, tedy relativní snižování deficitu obchodní bilance. Myslím, že to, že se podařilo negativní obchodní bilanci snížit asi o 17 nebo 18 mld. Kč, je velký úspěch. Je nepochybně velkým úspěchem, že v letošním roce za první dva měsíce jsme zaznamenali negativní obchodní bilanci ve výši zhruba jedné třetiny ve srovnání s prvními dvěma měsíci loňského roku. To myslím nemůžeme považovat za neúspěch a já jenom zdůrazňuji, že kdyby bylo pravdou to, co tady také padlo, že koncepce je reakcí na aktuální vývoj, že jinak by vůbec žádná koncepce nebyla, tak bychom ji nyní museli stáhnout. To, že není reakcí na aktuální vývoj, je dokázáno tím, že ji nestahujeme, naopak ji budeme dál rozpracovávat.
Byl tu také kritizován můj výrok - a já na něm musím trvat, je to také přímo zapsáno v koncepci - že náš systém podpory exportu nevykazuje prakticky žádné rozdíly se systémy zejména v zemích Evropské unie. Dámy a pánové, to je - prostě a jednoduše - pravda. To, že faktická podpora exportu - např. my nemáme peníze na to, abychom vyslali do Paříže 15 obchodních diplomatů - je nižší právě proto, že jsme menší stát, že máme méně peněz, nemění nic na skutečnosti, že systém je prakticky úplně stejný.
Byla tady také kritizována ta část koncepce, která hovoří o limitech daných našimi mezinárodními závazky. Ano, my jsme ekonomika velmi otevřená. Když sečtete export a import dohromady, tak už dnes přesahuje celý náš roční hrubý domácí produkt. Jako otevřená ekonomika jsme tedy mimořádně závislí na zahraničním obchodě. Jsme mimořádně závislí na jeho otevřenosti a jeho otevřenost je jednoznačným přínosem pro nás. Proto naše mezinárodní závazky představují limity, ale nejsou to limity v nějaké nerovnosti obchodu. Jsou to limity v tom smyslu, že nemůžeme používat nástrojů, které by nám připomínaly zašlé staré doby. To je např. nástrojů přímých subvencí. Nebo nemůžeme např. používat - v největší míře jsou to právě limity těch mezinárodních závazků - ani daňové subvence, o kterých tady, i když to tak nenazýval, hovořil pan poslanec Grégr. My nemůžeme tímto způsobem zkreslovat soutěžní situaci na mezinárodním poli. To by se nám vrátilo protireakcí našich obchodních partnerů. Ostatně zmíněný případ jablek to ukazuje.
Koncepci je znovu vyčítána nekonkrétnost. Já si nemohu pomoci, je to koncepční materiál. V koncepčním materiálu není možné, aby vláda zároveň udělala rozhodnutí, že třeba na podporu zvýhodněných úvěrů vydá jednu miliardu. To je rozhodnutí, které je možné udělat jenom v rámci projednávání státního rozpočtu, ostatně schvalovaného parlamentem, nikoli vládou. A to platí o řadě dalších opatření, která je na základě této koncepce potřeba v praxi udělat právě cestou exekutivních, případně legislativních rozhodnutí.
Pan poslanec Vymětal vnesl do diskuse zajímavou myšlenku, která zněla zhruba tak, že je třeba vypracovat komoditní a množstevní plány nebo výhledy v oblasti zahraničního obchodu. Tento a také některé jiné náměty - nezlobte se na mě, pane poslanče - mi znějí jako Státní plánovací komise. To je něco, co lze také udělat, ale museli bychom úplně a kompletně změnit systém naší hospodářské politiky.
Byla též kritizována skutečnost - údajná skutečnost, že liberalizace našeho zahraničního obchodu nás staví do nerovných podmínek. Myslím, že to je tvrzení, které není vůbec ničím doložitelné. Naopak např. Evropská dohoda vytváří "nerovné" podmínky v náš prospěch. Evropská unie odbourává cla rychlejším tempem, než je odbouráváme my. A znovu - jakékoli omezení volnosti zahraničního obchodu se v celku na naší ekonomice projeví vždy negativně, protože jsme ekonomikou velmi otevřenou. Struktura naší ekonomiky odjakživa byla budována pro mnohem větší trh, než je náš vlastní. To bylo již za Rakousko-Uherska. Ale věcně to např. bylo i za doby RVHP. Náš průmysl musí vyvážet. Proto jsme závislí... (Permanentní hluk v sále. Předsedající zvoní zvoncem.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane ministře. Kolegyně a kolegové, prosím o klid. Pana ministra už téměř není slyšet. Pokračujte, prosím.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl: Pan ministr si třeba vystačí sám, hlavně když slyší sám sebe. Děkuji, pane předsedo. Přesto si myslím, že je doopravdy dobré, aby náš dialog diskuse, debata, kterou vedeme, byly skutečně dialogem. Proto panu předsedovi ještě jednou děkuji.
Dále byla zmiňována problematika zvýhodnění domácích výrobců. My máme na to příslušný zákon, který umožňuje zvýhodňování domácích výrobců v případě státních nebo veřejných zakázek. Tento zákon samozřejmě nepokrývá a nemůže pokrývat soukromé společnosti, akciové společnosti. I tam, kde je velkým nebo dokonce většinovým akcionářem stát, nemůžeme žádným zákonem - to z definice věci nejde - těmto společnostem cokoliv přikazovat. Ale můžeme to činit - a to také činíme a budeme činit ve zvýšené míře - cestou vlivu valné hromady, v tomto případě státu, na představenstva těch kterých společností. Já souhlasím s tím, že jsme i ve veřejných zakázkách dosud nevyužívali dostatečně takové možnosti, jako je zařazení do podmínek toho příslušného tendru požadavku, aby X procent dodávek bylo dodáno z českých zdrojů, z českých podniků. Tady máme ještě určité rezervy a ve vládě jsme již také rozhodli o tom, že touto cestou budeme postupovat.
Kritika se objevila i na adresu té části, která hovoří o tom, že naše obchodní politika se musí vyvíjet podle zájmů - možná, že to není šikovně zformulováno, ale je to tam tak napsáno - Evropské unie. Nechme stranou formulace. Já si myslím, že kritika toho, že se řídíme zájmem Evropské unie, nikoli zájmem České republiky je velmi nespravedlivá v tomto bodě. Myslím, že to byl pan poslanec Vymětal, pokud se nemýlím. Je totiž zájmem České republiky, a to životním zájmem České republiky, stát se členskou zemí Evropské unie. My už dnes děláme přes 60 % obchodu se zeměmi Evropské unie. My nemáme v podstatě jinou možnost, jinou volbu než vstoupit do Evropské unie. To je zájmem České republiky. Z tohoto zájmu logicky vyplývá, že naše obchodní politika, uzavírání smluv o volném obchodu a všechny další věci, se musí řídit tím, kam směřuje Evropská unie. Protože kdyby se tím neřídila, tak 1. budou výrazně ztížena naše vyjednávání s Evropskou unií, 2. při vstupu bychom všechny tyto smlouvy, které by nebyly v souladu s obchodní politikou Evropské unie, museli rušit. Čili to není žádné podřizování se v nějakých konkrétnech něčím zájmům. To je podřizování se našim vlastním zájmům, zejména pokud jde o uzavírání smluv o volném obchodě tak, abychom je nemuseli měnit v okamžiku vstupu České republiky do Evropské unie.
***