(pokračuje Lobkowicz)
Přičemž tato, tzn. depozitář smlouvy je v tomto případě vláda USA, podá informaci vládám ostatních smluvních stran o uložení této výpovědi. Čili, jinými slovy odpovídám ano, od Severoatlantické smlouvy lze odstoupit a jednoznačně je třeba to chápat tak, že ta 20letá lhůta začíná chvílí sjednání smlouvy, tzn. fakticky rokem 1949.
Co se týče druhé otázky, tzn., co by se stalo v případě, že by občané například v referendu rozhodli o vystoupení ze Severoatlantické aliance potom, co náš parlament rozhodne o vstupu. Já bych chtěl odpovědět tak, že lze očekávat, nebo jsou v podstatě dvojí důsledky takového rozhodnutí. Jeden důsledek je právní dopad takového rozhodnutí, druhým důsledkem je politický dopad. Základním předpokladem pro to, abychom posoudili právní dopad takového rozhodnutí, je znát právní charakter, který by předpověděl případný zákon o referendu. Jak známo, referendum předpokládá Ústava ČR, která současně říká, že o dalších podrobnostech rozhodne ústavní zákon, tzn. o právních účincích takového rozhodnutí, nebo právní účinky takového rozhodnutí musí být stanoveny před zahájením referenda, a musí tedy být v tom zákoně stanovena právní závaznost takového rozhodnutí.
Já bych chtěl připomenout, že parlament projednával dvakrát ústavní zákon o referendu, přičemž tam vlastně byly obě dvě možné varianty. Tzn. první návrh paní poslankyně Buzkové předpokládal, že případné rozhodnutí přijaté v referendu má pouze doporučující povahu. Naopak návrh předložený panem poslancem Jičínským předvídal, že případné rozhodnutí přijaté v referendu bude mít právní sílu ústavního zákona. Čili od toho se odvíjí potom event. další právní konsekvence pro náš vstup do NATO. Pakliže by tedy byla v našem zákonodárství stanovena druhá varianta, tzn., že rozhodnutí v referendu má právní sílu ústavního zákona, tak samozřejmě by to byla právní síla, která by byla vyšší než naše rozhodnutí o přijetí o vstupu do NATO, a tím pádem by rozhodnutí muselo být zrušeno.
Další z toho vyplývající otázkou je, zdali rozhodnutí přijaté v případném referendu je zrušitelné rozhodnutím parlamentu nebo nikoli. A naopak je-li rozhodnutí parlamentu ČR zrušitelné rozhodnutím přijatým v referendu. Čili to je z hlediska právní konstrukce naší vnitrostátní a já říkám, je složité předvídat, jaké by tedy vnitrostátní právní důsledky mělo takové rozhodnutí, pakliže nevíme, v jaké podobě bude schválen případný zákon o referendu.
Z hlediska mezinárodního práva je podstatná skutečnost, uloží-li orgány, které jsou oprávněné zastupovat stát navenek, u vlády Spojených států ratifikační listiny, samozřejmě za předpokladu souhlasu ostatních členských států NATO, tzn. potom co ratifikuje ostatních šestnáct států NATO, a Severoatlantická smlouva vstupuje v platnost dnem uložení těchto ratifikačních listin. Tzn., ty orgány, které jsou oprávněné zastupovat náš stát navenek, mají právo uložit ratifikační listiny a to je z hlediska mezinárodněprávního tím rozhodujícím aktem, a není tedy podstatné z hlediska mezinárodněprávního, jakou vnitrostátní procedurou k tomuto rozhodnutí stát došel.
Na závěr bych si dovolil snad ještě poznámku obecně k tomu politickému dopadu, tzn. k tomu druhému dopadu případného takového rozhodnutí, o právním jsem mluvil. Ten politický spočívá zejména v tom, že NATO je organizace, která je od svého samotného založení založena na vzájemné důvěře, a je nepochybné, že vyzvání naší země bylo jistým vyjádřením mezinárodní důvěry našeho státu, a také není pochyb o tom, že pakliže by Česká republika potom, co by parlament ratifikoval náš vstup do NATO, nějakým svým vnitrostátním aktem, tzn. například následným referendem, rozhodla o vystoupení, tak by to nepochybně mělo fatální dopady na mezinárodní postavení naší země a na důvěryhodnost naší země. Čili já bych považoval jakékoli takovéto rozhodnutí o následném referendu o vstupu do NATO za velmi nedobré z hlediska mezinárodního postavení naší země a z hlediska budoucího postavení v mezinárodních strukturách, protože by to zpochybňovalo jednoznačnou orientaci našeho státu.
Ještě poslední poznámku obecně. Myslím, že zazněla celá řada debat o referendu, zazněla celá řada argumentů pro a proti. Já myslím, že nejpádnějším argumentem proti konání referenda o vstupu do NATO je fakt, že jsme země položená ve složitých geopolitických poměrech, jsme země, která leží ve středu Evropy, jsme země nevelká velikostí, a tím pádem také svou silou. Z tohoto důvodu bych považoval za velmi nešťastné, aby země byla a její občané byli rozděleni v tak zásadní klíčové a citlivé otázce, jako je národní bezpečnost, na dva tábory. A to, že každé referendum nutně vede k tomu, že dva tábory vznikají, myslím, že je nepochybné. Nakonec existuje celá řada příkladů, kdy i o méně kontroverzní otázce, jako je třeba vstup do Evropské unie, a v zemích, které jsou dlouholetými demokraciemi a které mají velmi stabilní situaci, debata o otázce položené v referendu byla velmi trpká, velmi hořká a dokonce přinesla i oběti na životech. Já nepředpokládám, že by něco takového se stalo u nás, nicméně říkám, myslím, že je vhodnějším fórem pro debatu o vstupu do NATO parlament než debata, která by nutně vznikla ohledně referenda.
Děkuji. (Slabý potlesk.)
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane ministře. Přeje si pan kolega doplňující otázku? Nepřeje. Další vylosovaný je pan poslanec Loukota Milan, který interpeluje paní ministryni Parkanovou Vlastu ve věci úrovně platů úředníků soudů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Loukota: Paní ministryně, obracím se na vás ve věci úrovně platů administrativního aparátu a pomocných obslužných složek soudů. Nepříliš dobrá hospodářská situace v našem státě se odráží v každé oblasti našeho života. Nejinak je tomu i v případě administrativního aparátu a pomocných složek okresních soudů v naší republice, které přímo podléhají vašemu řízení. Zde dochází k zmrazování a dokonce i ke snižování stávajících platů výše jmenovaných pracovníků.
Proto se vás, paní ministryně, táži, jaká je skutečná průměrná hrubá měsíční mzda uvedených pracovníků na jednotlivých stupních soudů. Jste si vědoma toho, že popsaná situace vede ve svých důsledcích k odchodu nejzkušenějších administrativních pracovníků z justice? A otázka poslední - je dle vašeho názoru důležitější všestranně se starat s ostatními ministry ČR o vstup do NATO či EU než poctivě řídit svůj vlastní resort? Děkuji.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím paní ministryni Parkanovou, aby se ujala slova.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Vážená, dosti osiřelá sněmovno, či spíše event. vážení televizní diváci, já bych ráda přispěla v tuto chvíli něčím zajímavějším a veselejším do naší poněkud unavené atmosféry, nicméně zadání od pana poslance…
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Dámy a pánové, prosím o klid.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: ...nicméně zadání od pana poslance mě nutí k tomu přispět dalším tématem, které zřejmě nás nikterak příliš mnoho neosvěží.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Já se omlouvám.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Není proč, já čekám, jestli se pánové rozhodnou poslouchat, anebo odejít.
Než budu vysvětlovat panu poslanci odpovědi na jeho první otázky, tak bych velmi ráda upozornila na to, že nebylo rozumět jeho závěru. On tu poslední otázku kladl v tom smyslu, jestli se domnívám, zda je důležitější starat se o vstup do NATO nebo - teď nerozumím tomu, co nebo. Byla bych velmi ráda, kdybychom si to vyjasnili už teď, pokud nám pan předsedající dovolí, pokud se nedopustíme příliš značných procedurálních prohřešků.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Nikoli, pan poslanec má právo na doplňující otázku, takže přeje-li si...
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Ano, pan poslanec má právo na doplňující otázku. Já se ptám, jestli by bylo možné, aby ji položil teď.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Samozřejmě, připustíme.
Ministryně spravedlnosti ČR Vlasta Parkanová: Nebyla by to otázka doplňující, ale částečně vysvětlující.
***