Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane poslanče, dovolte mi několik slov k vaší první otázce. Pokud jde o monitorování tisku, takový úkol skutečně je v tom poměrně silném materiálu, který je předložen do Poslanecké sněmovny a bude se zde projednávat. Chtěl bych říci, že monitorování tisku obecně znamená sledování konkrétní tematiky ve všech dostupných tiskovinách. Mám na mysli deníky, týdeníky, knihy, televizi, odborné publikace, vědecké brožury, výroční zprávy, leccos.
Chtěl bych také říci, že touto problematikou se zabývá mnoho institucí, mám tím na mysli zejména soukromých společností z různých úhlů pohledu, a zabývají se jimi také zpravodajské služby, které monitorují informace z tzv. otevřených zdrojů, a některé informace nebo zprávy uvádějí, že až 90 % informací získávají zpravodajské služby právě z těchto tzv. otevřených zdrojů.
Monitoring tisku není nic nelegálního a ani případný materiál, ve kterém je soustředěno velké množství tiskových informací, nemůže být nebo neměl by být označován jako tajný. Tím netvrdím, že monitoring tisku nemůže být neobjektivní a že nemůže úmyslně opomíjet některé informace.
U nás je ústředním orgánem státní správy ve věci tisku Ministerstvo kultury. Žádná právní úprava, která by se týkala monitorování tisku, neexistuje. Stále u nás platí starý zákon - myslím z r. 1966 - o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích. Ten pouze v § 17 uvádí, že cenzura je nepřípustná, a že cenzurou se rozumí jakýkoliv zásah státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky. Tím však není dotčena pravomoc prokurátora a soudu. Čili cenzura je nepřípustná, ale řekl jsem, že monitorování není nezákonné a není cenzurou, čili není to nic proti narušení svobody slova.
Dále bych chtěl říci, že prostřednictvím tisku lze páchat trestnou činnost. Především se jedná o tzv. verbální delikty. Může jít např. o pomluvu nebo hanobení národa, rasy nebo přesvědčení apod. Podle trestního řádu je povinností orgánů činných v trestním řízení, pokud se o takové věci dozvědí, tyto trestné činy stíhat. Čili nemyslím si, že by tady vláda dělala tímto svým usnesením, které bylo zakotveno v materiálu, který jste zmínil, něco, co je v rozporu s platnými zákony.
Pokud jde o obsahovou náplň osnov, na tuto otázku nemohu konkrétně odpovědět. Jde o to, zanést do naší společnosti pokud možno již od dětství prvky snášenlivosti mezi různými rasami a eliminovat již v zárodku extremismus, hanobení rasy a podobné věci, které bohužel u nás existují.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane předsedo. Přeje si pan kolega položit doplňující otázku? Nepřeje.
Pátý vylosovaný poslanec byl pan Maixner Pavel. Interpeluje pana předsedu ve věci plnění vládního prohlášení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Maixner: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, ve vládním prohlášení vaší vlády jste se zavázali, že vaše vláda je koncipovaná jen na přechodné období, dočasně, a nebude náš stát zatěžovat nezvratnými a drastickými změnami, které mají pro naše občany neblahé a vážné následky. Místo přípravy případné další privatizace našich podniků a společností či bankovního sektoru a provedení plošné deregulace jste změny schválili, a na rozdíl od vlády Václava Klause postupujete daleko rychleji, daleko bezohledněji, a je mi skutečně záhadou, kde se bere podpora této staronové vlády, která pro občany za své působnost 6 měsíců bude mít větší a horší dopad než vláda předešlá za čtyři roky.
Vážený pane premiére, vy nemáte právo, a to jak z titulu své funkce, tak z titulu morálního, něco takového navrhovat, natož schvalovat. Je vidět, že spuštěné divadlo ještě před demisí vlády Václava Klause funguje znamenitě. Pošramocený kredit občanských stran vedl k jejich záhubě, tak se spustil scénář s něčím údajně novým a čistým, a je vidět, že lidé na tuto hru bohužel zatím přistoupili.
Unii svobody nikdo nevolil, nikdo neschválil její program, a přesto jsou i ve vaší vládě. Ptám se právoplatně vás, pane premiére, proč. Proč se dnes vláda hemží lidmi, kteří budovali základy korupce, tunelování, poklesu životní úrovně, poklesu průmyslové výroby, ale jen s tím rozdílem, že dříve to bylo ve znamení KSČ, později ODS a dnes Unie svobody. Proč? Vážený pane premiére, než skončíte za pár měsíců, skutečně zprivatizujete ještě např. Severočeské doly, budějovický Budvar a další podniky se státní účastí? Co chcete od občanů ještě zaplatit? Platy stagnují, všechny reálné ceny včetně deregulací jdou o 50, 100 i 200 % nahoru. Kde je vaše hranice?
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Váš čas uplynul, pane poslanče.
Poslanec Pavel Maixner: Dobře, já poslední otázku dám jako doplňující.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Prosím, pan předseda vlády má slovo.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane poslanče, znovu bych si dovolil, když jste hovořil o tom, že vláda nemá právo provádět deregulace, privatizace apod., ocitovat z programového prohlášení vlády, ze str. 5. Protože jsem již citoval, co tam je o privatizaci, tak ocituji, jen pokud jde o deregulace:
"Za důležitý transformační krok vláda považuje pokračování cenových deformací tak, aby se regulované ceny stávaly nositelem spolehlivé informace pro spotřebitele i investory. V této souvislosti bude zvažovat i úpravu podmínek pro přiznávání sociálních dávek a současně nepřipustí, aby regulované a usměrňované ceny byly nástrojem zneužívání monopolního postavení firem na trhu ..." atd.
Chci říci, že vláda dala do svého programového prohlášení tuto skutečnost - pokračování nápravy cenových deformací - a myslím si, že pokud jde o privatizaci, že jsem to vysvětlil: Vláda dostala důvěru na základě také tohoto programového prohlášení, a má tedy plné právo realizovat tyto kroky.
V této souvislosti bych řekl možná ještě několik dalších věcí. Česká republika v současné době vstupuje do etapy vztahů k Evropské unii. Chtěl bych zde vyjádřit, a říkám to zcela otevřeně, určité znepokojení nad tím, že řada odpovědných činitelů nechápe, že pokud se chce naše země podílet na výhodách společného trhu, znamená to v maximální míře využít času teď, před vstupem do Evropské unie, k přípravě na silné konkurenční prostředí. Nepřipravenost na nové podmínky může vést k tomu, že naše firmy neobstojí, a proto bude hrozit riziko vzestupu nezaměstnanosti a sociálního napětí. Zde se mě zdá, jako kdybychom v dnešní době, - možná, že je to dáno tím, že se blíží termín předčasných voleb - tyto elementární souvislosti ztráceli ze zřetele. Opět sílí neochota pokračovat v nápravě deformovaných cen, je snaha brzdit proces privatizace a restrukturalizace, na vládě se požaduje, aby zastavila racionalizační kroky v poskytování zdravotní péče. Důsledek je ten, že je zpomalováno tempo transformačního procesu. Nikdo však na nás čekat nebude, nejsme to my, kdo diktuje směr a rychlost konvergence k hospodářských politikám Evropské unie.
***