(Schůze opět zahájena v 16.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dámy a pánové, zaujměte svá místa, je 16.00 hod., budeme pokračovat v jednání.
Po zahájení 23. schůze Poslanecké sněmovny jsme vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace předsedovi vlády panu Josefu Tošovskému od 16.00 do 17.00 hod. a poté ostatním členům vlády České republiky podle seznamu poslanců, který vám byl v úterý rozdán do lavic.
Než zahájím tento bod, dovolte mi omluvit ministra vnitra pana Cyrila Svobodu, který je od středy tohoto týdne v zahraničí a na vznesené ústní interpelace tudíž odpoví písemně.
S technickou nebo faktickou pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Kolegové mi jistě prominou, ale dovolte, pane místopředsedo, abychom vám dnes všichni drželi palce při vaší premiéře, protože poprvé řídíte naši schůzi. Jsme s vámi, buďte s námi.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Pokusím se nekoktat.
104.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Nyní dávám slovo paní poslankyni Květoslavě Kořínkové, která byla vylosována jako první v interpelacích na pana premiéra ve věci privatizace dopravního zdravotnictví. Paní poslankyně Kořínková má slovo.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, v programovém prohlášení vaší vlády v části týkající se zdravotnictví uvádíte, že reforma zdravotní péče musí dostat nový impuls, musí být orientována na odstranění současné nerovnováhy mezi finančními zdroji na její úhradu, rozsah a kvalitu. Usnesením vlády č. 155 ze 4.3.1998 však vláda v bodě II/5 při projednávání restrukturalizace lůžkového fondu v České republice vycházela z rozhodnutí minulé vlády dokončit do 30. dubna 1998 privatizaci zdravotnických zařízení v resortu dopravy.
Táži se proto: není toto usnesení vlády v rozporu se slibem vlády?
Za druhé: nebylo by lépe zpracovat koncepci zajištění specifických zdravotnických služeb pro železniční, silniční a leteckou dopravu, ekonomicky vyhodnotit, a poté teprve privatizovat zbytek dopravního zdravotnictví? Myslím tím služby zdravotnické, a ne budovy, ve kterých se tyto služby poskytují, jak je zřejmé asi u případu Železniční nemocnice, Italská 37, Praha 2.
V Ekonomu č. 13 v rozhovoru s vámi je uveden nadpis: "Rychlá rozhodnutí jsou pomalá řešení". Neplatí v oblasti dopravního zdravotnictví: "Rychlá řešení jsou pomalá a špatná řešení"?
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní má slovo pan předseda vlády k odpovědi na interpelaci.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, k první otázce, týkající se privatizace zdravotnických zařízení v resortu dopravy. Je tady nová skutečnost v tom, že Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo u některých zdravotnických zařízení - jde zejména o Železniční nemocnici v Praze, Italské ulici a Železniční nemocnici Nymburk -pozastavit zatím privatizaci do doby rozhodnutí v tzv. výběrovém řízení. Nová skutečnost je v tom, že včera bylo přijato usnesení Poslanecké sněmovny, kterým vláda by vlastně měla zastavit procesy restrukturalizace lůžek a zavírání nemocnic a v podstatě výběrová řízení ve zdravotnictví. To jsou nové skutečnosti.
Musím říci, že bude nutno poradit se. Nemohu teď dát přesnou odpověď. V každém případě se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení k tomu, že bude pokračovat v privatizaci, a dále byla vázána usnesením Poslanecké sněmovny o vyslovení důvěry vládě, kde do osmi týdnů měla připravit harmonogram privatizace tzv. strategických podniků, a tam tato zdravotnická zařízení nepatří.
Ke druhé otázce, zda by nebylo lépe zpracovat koncepci zajištění specifických zdravotnických služeb pro železniční, silniční a leteckou dopravu, ekonomicky vyhodnotit a potom teprve privatizovat zbytek dopravního zdravotnictví. Tady bych chtěl říci, že je dnes obtížné hovořit už o dopravním zdravotnictví, protože v současné době Ministerstvo dopravy a spojů nemá žádné působnosti ve zdravotnictví. Prakticky již od roku 1993 je tomu tak. Železniční zdravotnictví bylo součástí Českých drah, kde toho bylo nejvíce, protože České dráhy byly institucí, kde se vytvářelo železniční vojsko, policie, zdravotnictví, byl to trochu stát ve státě. Tato zdravotnická zařízení Českých drah procházejí postupnou privatizací. Hygienická služba, která nebyla předmětem privatizace, byla převedena do systému státní hygienické péče.
Pokud jde o privatizaci ve zdravotnictví, bylo dáno celkem do privatizace 126 položek na celý movitý a nemovitý majetek v právu hospodaření Českých drah. Ve většině případů byl do privatizace přihlášen jen movitý majetek, to je vybavení ordinací, laboratoří a rehabilitačních pracovišť. Pouze u 28 položek jde také o nemovitý majetek. Jak již jsem řekl, bylo to pozastaveno z důvodu výběrových řízení.
Pokud jde o otázku, zda by neměly být zajištěny specifické zdravotnické služby zvlášť pro železniční, silniční a leteckou dopravu, současná koncepce je, že by toto mělo náležet do systému všeobecného zdravotnictví. V současné době se požadavky na zdravotní způsobilost zaměstnanců v jednotlivých odvětvích dopravy zajišťují prostřednictvím smluvních lékařů a v zásadě nic nebrání tomu, aby jakákoliv organizace nebo firma působící v dopravě měla svého lékaře nebo zdravotnické zařízení, kteří by byli oprávněni ke kontrole zdravotní způsobilosti zaměstnanců. Půjde však vždy o smluvní vztah bez vazby na státní správu v dopravě. Uzavírám tedy tuto část odpovědi s tím, že Ministerstvo dopravy a spojů nemá žádnou působnost organizovat či zřizovat specifickou formu "dopravního" zdravotnictví ani ve formě rozpočtové či příspěvkové organizace, ani cestou založení státního podniku.
Třetí otázka se týkala dnešního Ekonomu č. 13, kde je uveden rozhovor se mnou s nadpisem "Rychlá rozhodnutí jsou pomalá řešení" a zda to neplatí v oblasti dopravního zdravotnictví, že rychlá řešení jsou špatná řešení.
***