(pokračuje Fischerová)
Měl by definovat řešení, když by se v partnerském vztahu objevilo dítě, nebo naopak, neumožnit uzavřít registrované partnerství v případě, kdy by jeden z partnerů nebo oba měli již dítě ve vlastní péči.
Jestliže se předkladatelé odvolávají na zahraniční právní úpravy registrovaného partnerství, pak si myslím, že by bývalo bylo vhodné, kdyby před podáním zákona sněmovnu seminární formou s těmito texty seznámili. Je nezbytné posoudit jednotlivá ustanovení platných zákonů v této oblasti, vyhodnotit dobu jejich působnosti, a to zvláště se zřetelem na problém nejcitlivější a velmi rizikový, tedy ve vztahu k dětem.
V důvodové zprávě předkladatelé uvádějí, že otázka právní úpravy registrovaného partnerství je široce diskutována v Belgii a v Německu. Seznámení s výsledky těchto diskusí by bylo rovněž přínosem pro objektivní a odpovědný přístup poslanců.
Dámy a pánové, závěrem chci zdůraznit: Mé připomínky opravdu nejsou motivovány intolerancí, ale upřímnými obavami z možných negativních dopadů na výchovu a hlavně na citový vývoj dítěte.
Předkládám proto sněmovně návrh na vrácení návrhu zákona předkladatelům k dopracování v těch oblastech, o kterých se domnívám, že jsou v předložené právní normě vakantní. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slova se ujme pan kolega Matulka, připraví se pan kolega Dostál.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já nechci mluvit o právních detailech, které by patřily spíše do podrobné rozpravy v rámci druhého čtení. Chci uvést poněkud obecnější úvahu, ke které mě přiměly leckteré dopisy, které jste asi dostali také, protože to vypadalo, že některé dopisy jsou rozesílány všem poslancům. Dopisy mě donutily k zamyšlení a musím říci, že mě připadaly jako poněkud zvláštní lobbing. Lobbování ve prospěch nebo v neprospěch nějakého zákona je přirozenou záležitostí, zažili jsme to tu u daňového zvýhodnění malých pivovarů, zažili jsme to u novely trestního a přestupkového zákona ve vztahu k drogám a tam zájmy na lobbingu byly evidentní. Tady mě lobbování proti tomuto návrhu připadá poněkud zvláštní, neboť jsem usoudil, že lobbování není v příliš racionální sféře, ale ve sféře pocitové, předsudkové a iracionální.
V některých dopisech se poukazovalo na to, že údajně přijetí tohoto zákona by mohlo, obdobně jako je tomu prý ve skandinávských zemích, vést k ohrožení nebo k prohloubení krize institutu rodiny. Já osobně nejsem vůbec přesvědčen, že instituce rodiny v severských státech by měla bezprostřední příčinnou souvislost s existencí možnosti partnerství osob téhož pohlaví.
Instituce rodiny podléhá krizi nejen ve skandinávských zemích, ale např. i u nás, a jsem toho názoru, že příčiny jsou daleko složitější. Spíše je shledávám v postupné přeměně lidských hodnot směrem k horšímu. To souvisí se vzrůstem kriminality, rozšiřováním konzumace omamných látek, honbou za majetkem, vzrůstající nezaměstnaností, zhoršováním sociálního postavení především mladších generací atd. To vše, podle mého názoru, má vliv na krizi instituce rodiny.
Pokud však jde o možnost registrovaného partnerství osob téhož pohlaví, jsem toho názoru, že toto řešení jednak odpovídá již dosaženému stupni společenského poznání konce 20. století, jednak naopak může přispět k vytváření obdobných svazků, jako jsou právě klasické rodinné svazky osob rozdílného pohlaví. Je totiž evidentní, že homosexuální jedinci nejsou schopni vytvářet klasické rodinné svazky s osobami opačného pohlaví, resp. jsou v těchto svazcích nešťastni, a tedy kvalita i trvanlivost takových "rodin" je na velice nízké úrovni.
Nevidím jediný důvod, proč by v této oblasti měla zkostnatělost a poněkud středověký charakter dosavadní právní úpravy i nadále uvádět poměrně významnou menšinu populace do nešťastného postavení a diskriminovat je v jejich právech.
Ostatně, kolegyně a kolegové, zkuste si představit situaci, že homosexuálních občanů by byla většina a nutila nás, heterosexuály, podobným způsobem, jako je tomu dnes, k podivnému způsobu života dle jejich měřítek.
Chápal bych odpor vůči navrhované změně právní úpravy tehdy, jestliže by se jednalo o osoby, které mají možnost volby. Jak se však dnes již ví, homosexuálové nemají možnost změnit svou sexuální orientaci, a tedy vlastně možnost volby nemají. Jestliže je přesto dosavadní právní úprava nutí vstupovat do právních vztahů, které jsou pro ně nepřirozené, pak to považuji za neúctu společnosti k člověku.
Chceme-li skutečně vykonat něco pozitivního pro demokracii, a nejen se demokraticky tvářit, pak považuji za vyloučené pokračovat v diktátu většiny, tedy ve vnucování pravidel většiny menšině, pro kterou jsou tato pravidla nepřijatelná.
Je obecně známo, že svoboda jednoho končí tam, kde narušuje svobodu druhého. V tomto případě jsem přesvědčen, že umožnění spokojeného partnerství osob téhož pohlaví nikterak nenarušuje svobodu osob heterosexuálních.
Jako heterosexuální občan, žijící poměrně spokojeným manželským životem, alespoň osobně žádné takové omezení svých svobod přijetím navrhované právní úpravy nepociťuji. A necítím se tedy oprávněn upírat jiným občanům ta práva, která sám mám.
Takže závěr je jednoznačný: Nehodlám lobbistickým návrhům na nepodporu tohoto zákona vyhovět a hodlám tento návrh zákona podpořit. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, to byl poslední diskutující před přerušením tohoto bodu.
Na četné dotazy poslanců opakuji, že zítra, v pátek, budeme projednávat:
1. Bod 41 - koncepce proexportní politiky.
2. Přerušený bod 10 - právě tento, o registrovaném partnerství. /Pokračování projednávání bodu viz turn 127./
3. Bod 21 - sdružování v politických stranách, poslanec Krása a kolektiv.
4. Bod 22 - sdružování v politických stranách - předkládaný poslancem Janečkem a kolektivem.
5. Bod 23 a dále podle schváleného programu.
Dámy a pánové, současně vyhlašuji přestávku do 16.00 hodin, kdy bude zahájen bod 104 podle schváleného programu, což jsou ústní interpelace poslanců na předsedu a členy vlády.
Do zítřejšího dne přerušuji projednávání tohoto bodu.
(Schůze přerušena v 15.48 hodin.)
***