Poslanec Pavel Tollner: Já bych se rád omluvil za tu číslovku. Ano, v řádu familiářů jsem od roku 1995. S těmi čísly to asi neumíme, pan kolega Dostál se chudák také spletl, ten soud byl 12. ledna 1998, ne 18. ledna.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. O slovo nyní požádal pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, vystoupení kolegy Tollnera ve mně vyvolalo velice pevný dojem, že se pan Tollner snaží stát třetím Čechem, který se nesmazatelně zapíše do dějin řádu. Poprvé to byl Jindřich z Plavna, který po bitvě u Grunwaldu zachránil hlavní řádový hrad - Marienburg, dnes Malbork. Druhým Čechem, který se zapsal ovšem způsobem pro řád negativním, byl pan Oldřich Červinka, který sice vedl české vojáky, kteří tehdy byli nejlepší v Evropě, při obraně hlavního řádového hradu, ale protože je řád neplatil, nedostávali žold, tak pan Červinka vydal hrad Malbork Polákům. Takto byla vyhrána pro Poláky třináctiletá válka s řádem.
Protože tedy skóre je vyrovnané - 1:1 - tak pan Tollner, jak se zdá, se snaží misku vah nachýlit ve prospěch toho prvního postoje, postoje, který byl v případě pana Jindřicha z Plavna, a zasloužit se o to, aby řád v našich zemích získal opět majetky a přes ně získal vliv. Domnívám se, že z jeho pohledu sice může být tento postoj chvályhodný, ale z pohledu milovníků české kultury a české historie rozhodně ne.
Sdílím názor kolegy Filipa a kolegy Dostála, že se skutečně jedná o při, která je z hlediska české veřejnosti předem prohrána a má také významné trhliny právní.
Pokud jde o zásluhy tohoto řádu v našich dějinách, jsou vesměs negativní a postoj řádu v roce 1938 je dobře dokumentován. Myslím si, že v tomto případě pan Tollner udělá nejlépe, když přece jenom opustí svou snahu se zapsat jako Čech do dějin řádu, protože tím neprospěje ani sobě, ani straně, kterou v parlamentu zastupuje. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí. (Námitky.) Pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k proběhlé rozpravě a vzhledem k tomu, že jsem navrhl, aby alespoň do 31. května letošního roku bylo rozhodnuto v té úvodní věci, ve které rozhodl nepravomocně Nejvyšší správní soud, a tento příslib nemohu nijak vymáhat než přes příslušné usnesení Poslanecké sněmovny, navrhuji aby Poslanecká sněmovna nesouhlasila s odpovědí pana ministra Stropnického. Případný souhlas s jeho příští odpovědí budu akceptovat, když tam bude takový termín o tom dojednání, kdo rozhodne v té správní věci. Vím, že mi odpověděl na většinu mých otázek. Omlouvám se za to, že tam byly překlepy, zejména svým kolegům i panu ministrovi, ale panu ministrovi to nevadilo a jeho odpověď byla bez překlepů. Takže tolik v této věci.
Já ovšem považuji za důležitější než formu obsah interpelace, a protože neznáme ten pravý důsledek nebo pravou příčinu toho, z čeho se to vyvíjí, a potřebujeme znát to rozhodnutí, podle dosud platných českých a tehdy československých právních předpisů, tedy Dekretu prezidenta číslo 12 a 108 z roku 1945, jsem přesvědčen, že ústřední orgány státní správy musí dát odpověď a musí ji dát pravomocným způsobem. Takže o to žádám, a proto nesouhlasím zatím s odpovědí pana ministra Stropnického. Žádám aby Poslanecká sněmovna svůj nesouhlas vyjádřila hlasováním.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Návrh usnesení jste slyšeli. Odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat.
Zahájil jsem hlasování číslo 88 a ptám se: Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro návrh hlasovalo 66, proti 30 poslanců. Návrh byl přijat.
Bývalý ministr zdravotnictví Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslance Vladimíra Špidly ve věci zrušení Ústavu pro matku a dítě v Praze-Podolí. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 411. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Ptám se pana kolegy Špidly, zda podá návrh na usnesení. (Šum v sále.) Nenavrhne, dobře. Nezbývá mi nic jiného... (Poslanec Špidla přichází k mikrofonu.) Pan kolega Severa má náhradní kartu číslo 7. (K poslanci Špidlovi:) Prosím, pane kolego.
Poslanec Vladimír Špidla: Návrh na usnesení je, že sněmovna nepřijímá odpověď bývalého ministra Stráského.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zahájil jsem hlasování č. 89. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 57, proti 28 poslanců. Návrh byl přijat.
Ministr dopravy a spojů Petr Moos odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Kapouna ve věci výskytu nepovolených reklam. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 399. Otevírám rozpravu. Jako první se slova ujme pan kolega Kapoun.
Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na odpověď na interpelaci ohledně nezákonně postavených reklam kolem našich dálnic. Vyjadřuji nespokojenost s tím, že odpověď se týkala částečně něčeho jiného, než na co jsem se ptal, a také s tím, že se ministerstvo určitým způsobem vymlouvá na Parlament. Protože jsem byl u tvorby tohoto zákona, vím, že se to nezakládá na pravdě.
Vážený pane ministře, uvědomuji si, že jste ve své funkci krátce, a že jste tedy neměl příležitost zcela se zorientovat v problému, jako je narůstající počet nepovolených reklam podél dálnic. Tento problém je však dle mého názoru i přes svou zdánlivě malou prioritu třeba
řešit, neboť je nežádoucím a viditelným vysvědčením působení nebo spíše nepůsobení výkonné moci této republiky. Chtěl bych vyjádřit nespokojenost s obsahem odpovědi na mou interpelaci, a to zejména z důvodu její nepřesnosti, neadresnosti v řešení daného problému. Z obsahu odpovědi je znát, že byla připravena těmi lidmi na oddělení pozemních komunikací, kteří zároveň nesou velkou část odpovědnosti za vznik a protahování problému samotného. Vzhledem k dojmu, který budí nečinnost některých vašich úředníků, se vás, pane ministře, znovu ptám, zda skutečně máte prověřeno, že tento stav není otázkou provizí z dané činnosti.
***