(pokračuje Krampera)
Sliby vedení Českých drah, že přednost dostanou ti schopnější a perspektivnější bez ohledu na dosavadní místo v OPŘ, nebyly splněny. Jsou skutečně České dráhy tak bohatým podnikem a potažmo Česká republika tak bohatým státem, že si může dovolit takto mrhat lidským kapitálem, který mimochodem ve vyspělých zemích je vysoce ceněn? Tito občané nemají dnes ani jistotu, že se dlouho připravovaný sociální program pro uvolněné pracovníky Českých drah bude vztahovat i na ně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále hlásí pan kolega Kapoun.
Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych diskusi vrátit zpět, ale chtěl bych napřed upozornit na to, že to, co zde zaznívá, je určitý nedostatek diskuse v parlamentu o dopravě jako takové. Chtěl bych upozornit kolegy, že 9. dubna pan ministr přislíbil účast na dopravní komisi v délce tří až čtyř hodin. Možná, že tam by diskuse byla vhodnější, pokud se samozřejmě nepodaří diskusi prosadit v parlamentu.
Chtěl bych se vrátit k interpelaci na paní ministryni. Nechci pochybovat o nějaké nezávislosti soudů, ale myslím si, že soudy mají určité priority, které považují za důležitější, jak zde bylo upozorněno. S paní poslankyní Orgoníkovou jsme podávali žalobu na tehdejšího náměstka ministra dopravy pana Římana a nynějšího náměstka pana Tošovského, který přímo porušoval zákon svým nabádáním, aby České dráhy, to znamená generální ředitel, porušil zákon č. 266 a neudržoval trať v provozuschopném stavu. Bylo to po povodních. Samozřejmě všechny dokumenty jsme předložili. Žaloba byla podána v září. Bylo nám oznámeno, že se dosud vyšetřuje. Jinak se nic neděje, pan Tošovský dále vykonává svou funkci se svou kvalifikací a se svým postojem k zákonům.
Další věc, na kterou bych chtěl upozornit a která je i v určitém rozporu s tím, co publikoval český tisk jako informaci od pana ministra, je záležitost nehospodárnosti na Českých drahách, o které se zde kolegové také zmiňovali, kde došlo k nehospodárnému hospodaření s penězi ve výši několika set milionů. Je to nález nezávislého kontrolního úřadu. Tato záležitost byla předána k vyšetřování České policii. Že by byla nějaká snaha, aby se to vyšetřilo, není. Záležitost se táhne několik měsíců od doby, co byla žaloba podána. To znamená, že jsou nepořádky, které skutečně v dopravě a na Ministerstvu dopravy jsou. Jsou určitým způsobem vázány na lidi, na kamarády. Není pravda, co psal pan ministr, ale to už bych byl zase někde jinde. Možná, že k dopravě se ještě dostaneme. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Prosím pana kolegu Maixnera, aby přednesl návrh na usnesení.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, pan kolega Krampera mluvil k věci, protože všechno je provázáno - ohledně výnosů i ministerstva, které má na starosti paní Parkanová, i Ministerstva dopravy. Kdyby daná ministerstva fungovala, jak by měla, tak hodně věcí i na základě předběžného opatření nebo výnosu soudu by se mohlo zastavit včas.
Zde šlo o to, že můj předmět interpelace byl takový, že došlo k porušení zákonů tohoto státu vedením Českých drah. To je nepopiratelné. Chtěl jsem, aby to paní Parkanová nebo soudy, které jsou v patronaci ministerstva, vyřešily. Myslím si, že když soud byl schopen předběžným opatřením v podstatě přes noc vyjádřit nezákonnost železniční stávky, tak se mohl vyjádřit následovně i k rušení jednotlivých struktur, což proběhlo také nezákonně.
Navrhuji usnesení, aby sněmovna nesouhlasila s odpovědí paní ministryně spravedlnosti.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dámy a pánové, odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej předložil pan kolega Maixner.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 87. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 54, proti 16. Návrh byl přijat.
Ministr kultury Martin Stropnický odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci působení Řádu bratří Domu Panny Marie v Jeruzalémě v České republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 409. Otevírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, děkuji panu ministrovi za odpověď. Položil jsem několik otázek. Na většinu z nich mi bylo odpovězeno.
Věc, která však zůstává bez odpovědi - podle mého soudu je zásadního charakteru - je, co je podstatou celého sporu. Spor je veden i před soudy v České republice. Jedná se o to, zda byl nebo nebyl Řád německých rytířů tou osobu, která podléhá dekretu č. 12 a dekretu č. 108 z roku 1945 prezidenta republiky. Podotýkám, že mám v ruce jak doklady týkající se přidělení identifikačního čísla, tak výpis z rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., tedy že česká provincie Řádu bratří Domu Panny Marie v Jeruzalémě je organizační jednotkou římsko-katolické církve a že jako právnická osoba existovala k 25. 2. 1948. Na základě toho je registrována s tím, že neztratila právní kontinuitu.
Připomínám přítomným poslancům, že toto zpochybňují někteří představitelé vyššího římskokatolického kléru a konference vyšších mužských řeholí, protože podotýkají, že došlo k přerušení právní kontinuity nejméně v roce 1939, potom v roce 1945, 1946 a 1948.
O co jde? V odpovědi jsem nenašel jedinou věc - pokud by ministr kultury přislíbil, že to bude řešit, pravděpodobně bych se spokojil s odpovědí ústní, s určitým příslibem, který by zde byl dán, a nepožadoval bych odmítnutí interpelace. Co tedy není odpovězeno a co je potřeba, aby v odpovědi bylo? V oněch právních sporech před soudy v České republice bylo jednoznačně řečeno, že žaloba české provincie Řádu bratří Domu Panny Marie v Jeruzalémě o určení, zda Řád německých rytířů, nyní česká provincie, byl nebo nebyl subjektem spadajícím pod ustanovení § 3 odst. 2 dekretu č. 12, se zastavuje.
***