Čtvrtek 26. března 1998

 

(pokračuje Parkanová) 

Je tady ale jistý omyl, který vychází z toho, že buď měl pan poslanec mylné informace, nebo nemluvil pravdu, protože již dva měsíce před podáním interpelace pana poslance - a bylo to přesně 6. listopadu loňského roku - bylo o žalobě rozhodnuto tak, jak jsme o tom mluvili, přičemž účastníci řízení obdrželi rozhodnutí z 12. listopadu 1997. Jak říkám, věřím tomu, že pan poslanec asi nebyl správně informován.

Mluvit o neúnosných průtazích v řízení u soudu prvního stupně je tedy v tomto případě naprosto nepřípadné, protože soud rozhodl již 14 dnů po podání žaloby. Žaloba byla podána pro vaši informaci 23. října loňského roku. Pokud jde o doručení rozhodnutí, bylo doručeno již šestý den po vydání rozhodnutí. Kéž by naše soudy pracovaly ve všech dalších kauzách, jako tomu bylo v tomto případě.

Ještě včerejšího dne jsem se informovala u místopředsedkyně Městského soudu v Praze a ověřila jsem si, že odvolací soud dosud nerozhodl o podaném opravném prostředku. Zajistila jsem, aby předseda Městského soudu v Praze další průběh sledoval z hlediska plynulosti a nejpozději do jednoho měsíce ode dnešního dne je povinen mně o stavu v průběhu odvolacího řízení podat zprávu.

To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí pan kolega Krampera.

 

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vás seznámit se způsobem, jakým jsou ve státní organizaci České dráhy prováděny organizační změny za účelem předstíraného zefektivnění středního článku řízení, divize obchodně-provozní. Pan generální ředitel podepsal dne 19. 9. 1997 zaváděcí opatření č. 58930/1997, kterým změnil počet obchodně-provozních ředitelství ke dni 1. 10. 1997. Zrušil 9 obchodně provozních ředitelství v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, České Třebové, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Brně a zřídil pět nových v Ústí nad Labem, Plzni, Praze, Ostravě a Brně. Každý, kdo chce, tak vidí, jak jsou tato nová sídla rozmístěna nerovnoměrně v síti. Hlavním argumentem vedení Českých drah je snížení počtu pracovníků o 449 osob, přičemž fakta jsou taková, že za poslední čtyři roky se na tomto článku počet pracovníků snížil o 117, zatímco se aparát vrcholového managementu zvýšil o 532 pracovníků. Nabízí se otázka, kde jsou větší rezervy pro úspory pracovníků.

Výše uvedeným zaváděcím opatřením pan generální ředitel ing. Sosna porušil zákon č. 2/1990 Sb., o kolektivním vyjednávání, a kolektivní smlouvu pro rok 1997, kde v článku č. 1/1 hovoří o nutnosti informovat o každé organizační změně jeden měsíc před rozhodnutím příslušný odborový orgán. Navíc zaměstnanci zrušením OPŘ se dostali k datu 1. 10. 1997 do právního vakua, čímž došlo k porušení Zákoníku práce tím, že zaměstnavatel jednostranně zrušil pracovníkovi místo k výkonu práce a funkci uvedenou v pracovní smlouvě. Tito pracovníci se podle právního výkladu stali blíže neurčenými zaměstnanci Českých drah. Pouze díky profesionální odpovědnosti či strachu nedošlo k 1. 10. 1997 k zastavení práce na těchto pracovištích a tím ohrožení bezpečnosti a provozu na Českých drahách.

Na tyto skutečnosti byl pan generální ředitel upozorněn při projednávání této organizační změny s rozšířeným ústředím Odborového svazu železničářů dne 10. 9. 1997. Všimněte si prosím porušené lhůty dané kolektivní smlouvou. Rovněž byl na tomto jednání požádán generální ředitel o ekonomickou analýzu této sporné redukce. Ta však nebyla předložena s odůvodněním, že se jedná o interní materiál generálního ředitelství.

Ke konkrétním faktům vyvracejícím ekonomický přínos snížení počtu OPŘ a navrhujícím úsporu stejného počtu pracovníků na stávající 9 OPŘ bez vícenákladů, které podle střízlivých odhadů převyšují 100 milionů korun, nebyl pan generální ředitel ochoten nebo schopen se vyjádřit. Ze závěru jednání vyplynulo, že jde o politické gesto snížení počtu ředitelství jako viditelná úspora pro tehdejší vládu. Jde zde přímo o odstrašující příklad nekomunikace stávajícího vedení s odbory na Českých drahách, jehož cílem by naopak mělo být uklidnění situace na železnici. Jen na doplnění uvádím, že ústředí Odborového svazu železničářů podalo dne 10. 10. 1997 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pro porušení zákona č. 2/1990 Sb. s návrhem předběžného opatření k pozastavení výnosu o rušení OPŘ. Zatímco v době únorové stávky vydal tentýž soud předběžné opatření takříkajíc přes noc, tímto podnětem se do dnešního dne nezabýval. Jaká tedy může být důvěra v nezávislost soudnictví v tomto státě.

Moje další připomínka směřuje k tomu, jakým způsobem probíhá propouštění nadbytečných pracovníků řídících aparátů.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, promiňte, že vás přerušuji, ale já bych vás opravdu poprosil, abyste zvážil připomínky k interpelacím, které se netýkají vůbec této interpelace. Absolutně se netýkají. Interpelovaná je paní ministryně přesně za účelem odpovědi. Odpověď byla taková, že s ní není souhlas. Beru na vědomí pana kolegu Maixnera. Vy jste ale v první fázi - nepřerušoval jsem vás - mluvil o soudu. Teď mluvíte o propouštění. To se soudem nemá nic společného. Čili s paní ministryní to nemá nic společného. Využijte této možnosti k interpelaci na pana ministra dopravy nebo na pana premiéra, ale zdá se mi, že to není jednání k věci. Poprosím, abyste posoudil tuto moji připomínku. Buďte tak laskav.

 

Poslanec Zdeněk Krampera: Záležitost je tak provázána jako všechny záležitosti v této zemi, a protože v podstatě neexistuje otevřená komunikace přes sdělovací prostředky, není ani možná, tak není jiná možnost objasnit celou skutečnost. Nebude toho již mnoho. Je toho již jenom jeden odstavec, takže se omlouvám.

Moje další připomínka směřuje k tomu, jakým způsobem probíhá propouštění nadbytečných pracovníků řídících aparátů. Jde vesměs o specializované drážní odborníky pracující na železnici často celý život a obětující své zdraví, kteří nenajdou uplatnění a na jejichž kvalifikaci České dráhy investovaly nemalé prostředky. Kolektivní smlouva zaručuje po odpracování 20 let povinnost Českých drah nabídnout těmto lidem vhodnou práci. Praxe je taková, že jsou nabízena místa pomocného personálu nebo nižší provozní funkce. Nechceme význam této práce snižovat, ale vynaložené náklady na vyškolení jedné účetní jsou nesrovnatelné se zácvikem uklízečky. Navíc často s nevhodným dojížděním. Některým byla nabídnuta pouze nově zřízená místa na zbylých pěti OPŘ, často v nižších třídách s několikahodinovým dojížděním.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP