Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi, nyní vystoupí jako poslanec pan ministr Výborný.
Ministr ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, přítomné dámy poslankyně, přítomní páni poslanci, měl jsem možnost slyšet obsáhlé úvodní slovo předkladatele tohoto návrhu zákona, měl jsem možnost slyšet i projevy poslance Prokopa i poslance Dostála - musím říci, že se svým způsobem kaji za to, že tak nebylo za mé přítomnosti v jednacím sále, ale mimo jednací sál, vláda by měla být přítomna jednání sněmovny, to já uznávám.
Nebudu mluvit dlouho, ale dovolte několik slov.
Myslím si, že není tak úplně od věci, co říkal pan poslanec Prokop, totiž že předcházející vláda snad ani nebyla schopna se domluvit na tom - alespoň zkraje svého funkčního období -, který z ministrů má vlastně tento návrh zákona, tuto materii připravit. Bylo to expresivně řečeno, ale bylo to v podstatě správné.
Musím se také trochu ohradit jako poslanec vůči výtkám, které vyzněly, jak jsem slyšel v rozpravě, jako by každý právník byl odpůrcem tohoto zákona, hledal rozličné právnické kličky, jak takovýto zákon nepřijmout. Vůči tomu se ohrazuji.
Ale současně musím říci, a pan kolega Kužílek to dobře ví, protože jsem mu to říkal v našich několika rozpravách o tomto zákoně, že nepovažuji ten text, který byl předložen, za právně zcela bezvadný. Jsem rád, že předkladatel má v této věci názor shodný se mnou, že tento text si vyžádá ještě důkladnou revizi v rámci dalších čtení v Poslanecké sněmovně. Já to neříkám proto, abych učinil jakýkoli návrh směřující k zamítnutí této předlohy nebo k jejímu vrácení k přepracování, ale proto, aby bylo jasně sděleno, že na jedné straně je potřeba přijmout nějaký zákon, tato potřeba tady existuje, existuje tu dávno a je škoda, že dávno už tento zákon není, a na druhé straně je okolnost, zda navrhovaný text je napsán dobře. Myslím, že není napsán úplně dobře, jsem však přesvědčen, že je přepracovatelný. A myslím si, že není napsán dobře z mnoha důvodů - my jsme o nich s panem poslancem Kužílkem přátelsky a kolegiálně hovořili.
Ale proč jsem především přistoupil k tomuto řečništi? V zápalu všech výtek vůči vládě, ať už této, nebo minulé, jako by se pozapomnělo na to, že vláda - a víte dobře, paní kolegyně a páni kolegové, že to nebývá úplně obvyklé - vyslovila s tímto návrhem zákona souhlas. Sice s některými spíše právními výtkami, ale vyslovila s tímto návrhem souhlas a vyslovila přesvědčení, že tento návrh zákona má být přijat. A to by zde mělo zaznít.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Výbornému, protože skončil jako člen vlády i jako poslanec, což je samozřejmě možné.
Další přihlášky, paní a pánové, nemám, takže rozpravu končím a chci se zeptat pana poslance Kužílka, zdali hodlá vystoupit. - Ano, má slovo.
Poslanec Oldřich Kužílek: Dámy a pánové, na začátek jen taková gentlemanská drobnost - já jsem se samozřejmě zajímal telefonicky, jestli pan ministr Mlynář zde bude, a dověděl jsem se, že je dnes nemocen. Tak bych to neměl smlčet, že to vím - možná to přijmete jako nějakou nepřímou omluvu.
Skutečně při tvorbě tohoto zákona jsem zjistil, že se k němu neodlučitelně pojí cosi jako jakési optické klamy, šoky, překvapení apod. Pan kolega Kučera to správně pojmenoval, když říkal, že ho polil pot atd. Já to přičítám tomu, že to je vlastně materie zatím u nás neobvyklá, a tudíž na to jakoby trošku nejsme zvyklí.
Ale já toho teď využívám pro jednu věc. Chtěl bych vás teď všechny, kteří tu jste, velmi ubezpečit, téměř přísahat, že my jsme do toho zákona nedali nic, co by nebylo standardní v jiných zemích. My jsme si zakázali jakékoli revoluční pokusy, jakékoli vymýšlení činů takového toho někdy volně poslaneckého typu a snažili jsme se vše držet vysloveně jenom v těch mezích, které jsou zaběhnuté v jiných zemích a kde víme, jaké jsou s tím zkušenosti. Tím bych vás chtěl velmi ujistit.
Skutečně jsou v tom věci, které třeba mně trvalo několik měsíců, než jsem vůbec byl při své možná pomalosti schopen si uvědomit - třeba jak odlišovat od sebe princip mlčenlivosti od principu ochrany dané skutečnosti: že mlčenlivost je něco, co se váže na fyzické osoby, nakládající s věcmi, zatímco ochrana té informace se váže přímo na tu informaci. A třeba právě v tomto zákoně to někdy dělá velké potíže, někdy někteří kritici najednou nabudou dojmu, že to znamená, že se přestanou utajovat skutečnosti. To samozřejmě nikoli.
Pan kolega Exner říkal, že se jistě zákon dá zlepšovat, že by některé věci bylo možné řešit přímými novelami. Já jsem tuto věc vlastně navrhl, také to je jeden z těch materiálů, které jsem vám po elektronické poště zaslal, a chci navrhnout ve druhém čtení sám oblast mlčenlivosti a problém mlčenlivosti v jiných zákonech řešit jinak, než zatím to v té normě je předloženo. Kdybych říkal, co mě k tomu přivedlo, bylo by to včetně jedné komické historky, která by ukázala, že tatáž věc ve vládním návrhu se může, zatímco v poslanecké návrhu je tvrdě kritizována - podívejte se na § 78 vládního návrhu zákona o utajovaných skutečnostech, kde to, čemu se u mne říká nepřímá novela, a tudíž se to nesmí, tam najdete, ale možná se v něčem mýlím, možná nejsem dokonalý právník.
Ochrana životního prostředí - je skutečně otázkou, jestli to má být v tomto zákoně, resp. ty souvislosti s informacemi z oblasti ochrany utajovaných skutečností z oblasti životního prostředí, jak říkal pan kolega Exner. Já jsem se nad tím také hodně zamýšlel. Myslím si, že by bylo možná lepší udělat to tou širší podobou. Pro mne je důležité, že třeba analýza pana prof. Mikuleho nebo dalších specialistů na správní právo, které jsme samozřejmě kontaktovali a mnoho věcí s nimi probírali, tvrdí, že by bylo lepší všechny tyto věci dostat do jednoho zákona. To znamená i tu oblast životního prostředí. Já velmi dobře vím, že by tam vlastně pak měly být třeba i oblasti ochrany spotřebitele, a bylo by zralé to formulovat nějak obecněji, ale nebudu se k tomu teď více rozpovídávat.
Pan kolega Výborný hovořil v souladu s tím, jak jsme o tom sami hovořili vždycky spolu, že to nějakou revizi vyžaduje. Pro mne však bylo důležité, že jsem při velmi poctivé analýze všech výhrad, které jsem získával, zjišťoval, že je potřeba vždycky rozlišit hlavní od vedlejšího. A my jsme skutečně při upřímné snaze nenarazili nikdy na výhradu takového charakteru, takového základního charakteru, která by znamenala, že navržený způsob uchopení té problematiky by byl vyloučen.
A na závěr vás chci ujistit o jedné věci. Nepochybně ten zákon vyvolává spoustu otazníků, ale 99 % všech těch různých kritických výhrad mě nepřekvapilo. Já jsem jimi všemi prošel při té přípravě a vždycky jsem je měl jako varianty, znal jsem je a z nějakého důvodu jsme se v našem týmu rozhodli pro určité řešení. Věděli jsme, že žádné řešení není to nejlepší, že i to druhé má své mouchy. Takže zvažte sami.
Děkuji vám za pozornost, kterou jste věnovali tomuto návrhu, a prosím o podporu.
***