(pokračuje Dostál)
To, co pokládám trochu za nekorektní od pana Kužílka, je to, že se ve svém příspěvku při obhajobě zákona - ať to pan kolega Kužílek bere spíše jako vtip - tolik oháněl ombudsmanem, nikoliv jedním, ale dokonce dvěma - při odporu ODA k ombudsmanům je to pro mne dobrá zpráva.
Tento zákon má možná jedinou velkou chybu a je to chyba, která souvisí s vystoupením mého ctihodného kolegy pana profesora Jičínského. Domnívám se, že opravdu by bylo lepší, kdyby návrh tohoto zákona šel napříč politickými stranami, protože tento zákon je problém každého z nás, je to problém každého občana, který chce, aby jeho svobody byly naplněny.
Domnívám se, je to zákon na pomoc občanovi před velkou arogancí úřadů, je to vlastně zákon o svobodě pro každého, o svobodě pro každého občana. Myslím si, že občan díky právě tomuto zákonu se stává opravdu subjektem této společnosti, a nikoliv jejím objektem, objektem velice ponižovaným. Je to jeden ze základních zákonů, jak se zmínil Michal Prokop, který vymezuje prostor pro občanskou společnost. Proto se domnívám, že také požadavek takového zákona je zakotven v Listině základních práv a svobod.
Opakoval bych asi mnoho věcí, které zde byly řečeny. Chtěl bych říci z tohoto místa naprosto jasně: ačkoliv mě s panem Kužílkem dělí různé politické názory, rozličné pohledy na problémy této společnosti, na problém o svobodě a přístupu k informacím, jsme na jedné lodi a měli bychom na ní být všichni a udělat všechno pro to, abychom dnes neposlali tuto loď ke dnu. Proto se přimlouvám, abychom tento zákon pustili do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavlu Dostálovi, nyní bude hovořit pan poslanec Kučera, připraví se pan poslanec Exner.
Poslanec Miloslav Kučera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, s potěšením konstatuji, že vláda zde již má alespoň jednoho svého zástupce při projednávání tohoto zákona. Nebudu mluvit dlouho o návrhu poslance Oldřicha Kužílka na vydání zákona o svobodě informací, ale jsem povinen říci také jednu věc.
Již ve svých předešlých profesích a nyní obzvláště jako poslanec se s problémem svobody informací setkávám na každém kroku a vím, jak je tento problém pro každého z nás, ale pro řadové občana obzvlášť, nesmírně důležitý. Proto když jsem se dověděl, že kolega Kužílek zákon na toto téma připravuje, byl jsem samozřejmě zvědav, jakou podobu jeho návrh zákona bude mít. Přiznám se, že když jsem tento zákon měl poprvé v ruce, polil mě studený pot a obešly mrákoty, ale pak jsem si uvědomil, že to není až tak vina pana poslance Kužílka, jako spíš moje, protože on se i v tomto návrhu zákona zachoval tak, jak se choval vždycky ve sněmovně. Vzpomeňte, jak s buldočí úporností nám sem pravidelně, schůzi co schůzi, přišel vysvětlovat a ozřejmovat problematiku a taje jednacího řádu sněmovny a jak jde, jak se říká, až do morku kostí za svým cílem, jen aby bylo všechno tak, jak to má být.
A jeho zákon se vyznačuje podobnou buldočí úporností. Vrhl se do problému tak, že vytvořil materiál, který na první pohled pro člověka neinformovaného a méně zasvěceného je něčím, do čeho se nedá proniknout. Říkám to spíše s jistou úctou, než aby to mělo nějaký ironický podtext. Zjistil jsem, že jsem se dostal do tak složité záležitosti, že chtěl-li jsem onomu materiálu porozumět, musel jsem se prokousávat od slovíčka ke slovíčku, od věty k větě, a stejně se mě to vždycky nepovedlo. Snažil jsem se to konzultovat s lidmi, kteří s tím mají co nejvíc do činění. Že kolega Dostál jako novinář zde pleduje pro tento zákon, je naprosto jednoznačné. Kdo jiný než novinář by měl pledovat pro tento zákon? Pak jsem zjistil, že naopak právníci se začínají vůči této problematice stavět, ale spíš z toho důvodu - i když si právníci vždycky vědí rady - zde jako by si rady nevěděli.
Dospěl jsem k závěru, že to je zřejmě materiál, kterým bychom se měli zabývat, který "visí ve vzduchu", a jde jen o to, pokusit se ho uchopit a pokusit se celý tento problém řešit. Byl bych tedy velice pro, kdybychom nad ním nemávli jen tak rukou, buď proto, že celý zákon podceníme, nebo si myslíme, že je to něco, čím se není nutné zabývat, a mávli nad ním rukou jenom proto, že tomuto návrhu nerozumíme.
Ač se tedy sebekriticky přiznávám, že jsem ještě nepronikl až do hloubky oné jeskyně, kde jenom na konci někde mlhavě pro mne bliká světélko, věřím, že se časem k němu dopracuji, a proto bych chtěl podpořit návrh, který zde zazněl, abychom podpořili návrh tohoto zákona propuštěním do druhého čtení, protože jsem přesvědčen, že čím déle a intenzivněji se na něm bude pracovat, tím to ve svém konečném důsledku bude pro nás všechny dobře.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kučerovi a jako poslední bude hovořit pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře Výborný, dámy a pánové, dovolte, abych také já podpořil návrh na vydání zákona o svobodě informací. Domnívám se, že je to skutečně zákon potřebný. Nevítám prohlášení pana poslance Prokopa, že jde o strašné politikum. Nevím totiž, koho by toto politikum mělo strašit, domnívám se, že pro většinu občanů je to věc, která je žádoucí. V rámci našeho poslaneckého klubu jsem prohlásil, že lituji, že jsme sami nepřišli na to, abychom připravili takový návrh.
Domnívám se, že připomínky vlády jsou v zásadě správné a poměrně snadno překonatelné. Nesouhlasím s připomínkou vlády o vztahu mezi § 10 a 12, protože jde o zjevné nepochopení ze strany toho, kdo toto pro vládu zpracovával - jde o doplňkově možné případy. Myslím si, že také v řadě možností je možné text ještě dále zlepšit. Jde i o to, že některé současné zákony se mohou dostat do rozporu s úmyslem návrhu nebo do určitého nesouladu. Bude pravděpodobně potřebné provést nejlépe přímou novelizaci některých zákonů v návaznosti na tento zákon.
Mám také trochu pochybnost o tom, zda i jiné případy nejsou tak významné nebo dokonce významnější než ochrana životního prostředí, na které se odvolává § 9 odst. 3 a § 10 v odst. 2 a 3. Táhne se to trochu celým zákonem, přesto že plně souhlasím s tím, že ochrana životního prostředí je taková věc, že i v takovémto zákoně může mít ještě zvláštní privilegia a zvláštní ochranu. Bylo by ale na místě se zamyslet, jestli takových záležitostí není případně víc a jestli tato úprava by neměla být případně pro určité věci obecnější.
Chtěl bych tedy rovněž doporučit, aby zákon byl postoupen do druhého čtení, a navrhnout, aby mezi výbory, které se budou zákonem zabývat, byl také výbor hospodářský, a to z toho důvodu, že i v této oblasti je možno poskytovat spoustu informací týkajících se přeneseně i soukromých subjektů, které by měly případně na takový zákon navázat.
Přesvědčil jsem se například ve Spojených státech, že informace skoro všechny státní orgány - právě v tomto duchu bez újmy na jejich činnost, naopak se domnívám, že spíše ku prospěchu jejich činnosti - v očích veřejnosti poskytují. To, o čem hovořím v souvislosti s hospodářstvím, je to, že také mnohé soukromé instituce často nepovinně, ale po vzoru podobného zákona o svobodě informací se přizpůsobují celkovém trendu a také o své činnosti zveřejňují podobné informace. Děkuji za pozornost.
***