(pokračuje Filip)
A pokud se mohu vyjádřit, já jsem přesvědčen, že celý spor je totiž veden o to, jakým způsobem je momentálně řešena legislativně, tzn. z pohledu Ústavy České republiky, zdravotní péče, z pohledu zákona, zejména zákonných věcí, které se udály v roce 1992, a následných věcí, které se odehrály v roce 1994 a 1995. Tato změť jednotlivých různých legislativních norem totiž popírá sama sebe.
Chtěl bych podotknout, že nejde o znárodňování, nebo nejde dokonce ani o privatizaci nebo převzetí zpět. Jde jen o to, že v zákonech je dána možnost privátnímu subjektu vykonávat zdravotní péči, fungovat jako privátní zdravotnická zařízení, ale např. v základním spojovém řádu, vyhlášce, kterou se provádí zákon o zdravotní péči a která řeší např. zdravotnickou záchrannou službu, je řečeno, že takový privátní subjekt nesmí mít ani vlastní telefon. Tento spor se vede nejméně od roku 1994 i v Českých Budějovicích. Považuji tento stav za skutečně velmi podivný a požadavek nejen na pozastavení, ale anulování oněch výběrových řízení, která proběhla podle jiných norem než 4. března 1998 vláda připravila, za zcela legitimní a na místě. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, slovo má další předseda klubu - pan poslanec Sládek, připraví se paní poslankyně Kořínková a pan poslanec Janeček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, myslím si, že zde zaznívá příliš mnoho slov a zcela zbytečně, protože jsou přesvědčováni přesvědčení, anebo je přesvědčována prázdná sněmovna. Přitom se zapomíná na to, že v obavách žije příliš mnoho lidí, kteří se samozřejmě a zcela přirozeně obávají toho, že nebudou mít ve svém dosahu kvalitní lékařskou péči. Já si myslím, že by bylo zcela na místě debatu co nejdříve ukončit a odhlasovat usnesení, které by vládu vyzvalo, tuto vládu, která věděla už při svém jmenování, že je pouze dočasná, aby zastavila likvidační kroky a nedělala nic, co by se nedalo napravit. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi, slovo má paní poslankyně Kořínková a jako poslední přihlášený se připraví pan poslanec Janeček.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych k tomu, co zde již bylo řečeno, řekla ještě jenom několik poznámek, a to jako neodborník, jako laik z oblasti zdravotnictví, ale možná trochu odborník z oblasti finanční kontroly.
Musím konstatovat, že nedostatky finančních zdrojů ve zdravotnictví nejsou jen záležitostí nesprávné koncepce a špatného hospodaření ve zdravotnictví, ale jak vyplývalo i ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, velice špatného vnitřního hospodaření zdravotnických zařízení a neschopnosti Ministerstva zdravotnictví v uplynulém období, aby státní zařízení tohoto typu byla určitým způsobem vedena k větší hospodárnosti. To znamená to, co se prohospodařilo, musíme teď uspořit tam, kde můžeme. Myslím si, že toto je jedna vize nebo jeden bod, který bychom si měli jasně říci, a také říci, jak ho napravíme.
My jsme na podvýboru pro kontrolu rozpočtového výboru, to bylo ještě v době, kdy paní ministryně nebyla ve funkci, rozebírali zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu o hospodaření zdravotnických zařízení. A nebylo to ani trochu příjemné čtení, ani trochu příjemná diskuse. Mé současné informace z Ministerstva zdravotnictví jsou, že se velmi pomalu ve skutečnosti dělá náprava.
Druhý základní problém, před kterým stojíme a který souvisí s výběrovými řízeními, je působnost této vlády. Něco zde již o tom bylo řečeno. A schopnost pokračovat v těch krocích, které byly započaty. Uznávám, že je velmi obtížné za šest měsíců provést takovou přípravu na základní kroky, které by napravily ty výsledky činnosti, které tady byly v uplynulém období. Paní ministryně, bohužel, byla nucena vzít materiály, které jí byly předkládány bývalými pracovníky, a v nich dílčím způsobem pokračovat tak, aby tento proces nezastavila. Ale já se domnívám, že když jsme projednávali programové prohlášení vlády, tak jsme natolik nevnímali z vyjádření představitelů vlády a zejména pana premiéra, že půjde o rychlou realizaci, jako spíše o přípravu kroků, které budou následovat. A tady bych chtěla zdůraznit, že jsme mezitím přijali zákon o vyšších územně samosprávných celcích a já ve všech dokumentech postrádám transformaci z okresů na vyšší územní samosprávné celky. Dopravní obslužnost a spádovost v rámci vyšších územních samosprávných celků bude pravděpodobně trochu složitější, než se někdy jeví jen z hlediska okresu.
Dalším problémem, který rovněž v této práci spatřuji, je ta skutečnost, že vnímáme ty aktivity, které nejsou už po transformaci součástí zdravotnictví, ale součástí sociální péče, jako zefektivnění zdravotní péče. Ale ono to tak není. Mohu říci, protože jsem předsedkyní sociálního výboru v Praze, že pokud budeme naplňovat základní myšlenku, tzn., že vytvoříme řidší, ale po všech stránkách efektivnější systém akutní nemocniční péče současně s posílením nemocniční péče následné a zlepšením péče ambulantní, jak je uvedeno v tisku 424, a pokud budeme preferovat pohodlnější léčení doma při dobré organizaci ambulantní péče, včetně domácí ošetřovatelské péče - home care - tak nás to stojí také peníze. A bohužel musím říci, že potom se peníze přenášejí na obce, které musí home care nějakým způsobem zajišťovat, ať už - ano, samozřejmě, paní ministryně, to, co dodáváte vy z Ministerstva zdravotnictví, to je jenom např. v Praze dílčí část a my musíme shánět další finanční zdroje nejen pro zařízení, které zřizujeme sami, ale dokonce tak, abychom vůbec kapacitu byli schopni pokrýt pro zařízení nestátní, tzn. občanská sdružení, prostě jiné typy a formy takových péčí s tím, že samozřejmě počet klientů jim musíme uhradit. To nejsou, až na výjimky, tzn. doplňkové služby, výdělečné aktivity. A to, co dostanou od zdravotní pojišťovny, to v podstatě tyto náklady také nekryje.
Mohu vám jen říci, že např. včera probíhala výběrová řízení pro mj. home care tady v Praze. Praha na to dává, nad rámec všech okolností, o kterých jsme hovořili, dává víc jak 15 milionů korun ročně a je to málo. Mělo by to být více. Ale 15 milionů korun musíme někde v rozpočtu získat. Zdá se vám to v miliardách dávaných do zdravotnictví velmi málo, ale když to nasčítáme po všech obcích, tak ta částka bude pravděpodobně větší. Mně prostě v tom dokumentu, kterým představujete transformaci pomocí restrukturalizace lůžkových zařízení, chybí okolnost, o kolik se ušetří ve zdravotnictví a jak se navýší náklady, včetně třeba nákladů na následnou péči v té oblasti, která je zabezpečována spíše ze sektoru sociální péče. Takže musíme postupovat koncepčně, tzn. sněmovna by měla, a nejen sněmovna, samozřejmě především také naše veřejnost, jak jste zde správně uvedla, by měla být informována o tom, co to bude stát. A to v materiálech takto daleko dopracováno nebylo.
***