(pokračuje Sokol)
Odborníci totiž už řadu let avizují, anoncují, oznamují, že celá populace prochází jevem, kterému se odborně říká neotenie, prodlužování dětství. Ve školském systému se s tím setkáváme na mnoha místech. Jedním z projevů této neotenie je např. klesající schopnost čtrnáctiletých, ale i osmnáctiletých dětí rozhodovat o svém budoucím povolání. To není jenom důsledek změněných sociálních poměrů, ale podle mého soudu je to příznak právě téhleté pro člověka charakteristické vlastnosti, člověk je totiž, smím-li to tak říci, živočich s velmi prodlouženým dětstvím. A lidské dětství se i v průběhu civilizačního vývoje, zdá se, stále prodlužuje.
Domnívám se, že tendence výkonová těch lidí, kteří říkají, škoda času, už aby to bylo, kteří se honí za výkonností dětí v raném věku, je psychologicky nebo pedagogicky nesprávná, že naopak musíme počítat s tím, že stále větší počet dětí jde dokonce i v šesti letech do obecné školy vlastně předčasně. Osobně nepovažuji za chybu, když si děti nástup do obecné školy o rok odloží. A takovou tu starost některých rodičů o to, že ztrácejí rok, považuji za výkonnost na nepravém místě. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní dávám slovo panu poslanci Jaroslavu Gongolovi, který byl vylosován na 24. místě k přednesení ústní interpelace na ministra financí pana Ivana Pilipa.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, má interpelace se týká problémů, které tíží funkcionáře obecních či městských úřadů a členů zastupitelstev.
Jde například o to, že v privatizačních procesech došlo k privatizaci podniků, které zajišťovaly určité služby i pro část města či obce. Přestože obecní zastupitelstva se k privatizačním záměrům vyjadřovala a žádala o bezúplatný převod takovýchto pro obec nezbytných zařízení, Fond národního majetku tato stanoviska nerespektoval.
V konkrétním případě se jedná o privatizaci závodu 02 Moravia Hlubočky v obci Hlubočky u Olomouce. Jde např. o hasičskou zbrojnici, která slouží pro celou místní oblast, zdravotnické středisko, mateřskou školku, závodní klub včetně sálu apod. Organizace, která podnik zprivatizovala, dnes tyto objekty rozprodává zájemcům, kteří se zajišťováním těchto služeb nepočítají. V lepším případě tyto objekty nabízejí k odkoupení obci. Tato si však v žádném případě nemůže dovolit ze svých rozpočtů tyto nákupy financovat.
Vláda z prodeje národního majetku štědře dotuje pomocí Fondu národního majetku vykradené banky, neříkám vytunelované, říkám přesně vykradené. Problémy obcí však neřeší a nechce řešit nikdo.
Obdobný případ u obcí nastává i v důsledku zákona ČNR č. 172/1992 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, kterým přešly některé domy na obce. Tyto domy však byly někde postaveny na pozemcích, které dostali v restitucích občané.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Čas, pane kolego.
Poslanec Jaroslav Gongol: Mám dvě otázky:
Za prvé - co udělá vláda pro to, aby se případy takovéto nezodpovědné privatizace u objektů sloužících obci dořešily? Bude to řešit Fond národního majetku jako u bank?
Za druhé - co udělá vláda pro to, aby taková města, jako je např. město Rychvald v okrese Karviná, která se dostala zásluhou zákona č. 172 do finančně neřešitelné situace, bude vláda tyto výkupy dotovat nebo předloží návrh na změnu zákona? Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr financí Ivan Pilip.
Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, napřed odpovím na jednu věc, která tady byla zmíněna zdánlivě okrajově a ve srovnání, a to je otázka dotací bankám z výtěžků privatizace.
Pane poslanče, vy jste tady hovořil o vykradených bankách. Znám některé příklady i z tisku i z oficiálních podkladů České národní banky či ministerstva či útvarů činných v trestním řízení, konkrétní případy, ale nevím, jestli je možné toto nazvat vykradenými bankami. Pokud víte o vykrádání bank něco více, než je nad rámec věcí veřejně známých či již publikovaných, pak byste měl tyto věci neprodleně oznámit, protože nazvat cosi eufemisticky vytunelovanou bankou je jedna věc a říci, že některá banka byla konkrétně vykradena je věc druhá a člověk, který toto tvrdí, by měl za tímto názorem stát a plnit důsledky, které z něj jsou. Čili říkám: víte-li o některé bance, která je vykradena, nad rámec toho, co probíhá v trestním šetření, prosím vás o spolupráci s orgány, které se těmito věcmi zabývají. Pokud nevíte, pak doporučuji zvážit takto silná slova, jakkoli tím nechci podceňovat určité a někdy nemalé problémy hospodářské kriminality, které v této oblasti nastaly.
Zároveň si myslím, že otázka k podpoře, stabilitě bankovního sektoru má trošku jiný smysl a dělá se ve velkém počtu zemí, kde banky byly podkapitalizovány a dostaly se i do některých dalších problémů a dostalo se jim určité podpory speciálních programů, ať už na návratném, či nenávratném základě, ze strany státu.
Důvodem k tomu je totiž jedna prostá věc. Například znehodnocení, ať už jakýmkoli způsobem, trestnou činností, jak jste naznačoval vy, či prostě pouhým negativním vývojem ekonomiky - to mohou být třeba povodně, může to být náhlý pohyb kursu, může to být nějaký pohyb ekonomiky ve světě, to mohou být velmi objektivní důvody
- může dojít třeba k znehodnocení deseti miliard hodnoty nějakých aktiv banky, a přesto to může ohrozit stabilitu celé banky, kde je řekněme za 100 mld. korun vkladů. Překvapuje mě, že právě vy jako poslanec za KSČM nejste rád, že stát zasáhne, aspoň v krajních případech, protože jinak by došlo k tomu, že mnohdy desetitisíce lidí, kteří mají vklady v bankách, třeba celých 100 mld., by viděli jenom část z toho, co tam přinesli, a došlo by k destabilizaci celého bankovního sektoru.
Velmi bych tedy zvažoval paušalizaci podpory bankovnímu sektoru. Případy, kde došlo k nějaké krádeži nebo k nějakému podvodnému jednání, je třeba samozřejmě sledovat a potrestat, nicméně vkladatelé těchto bank za to nemohli, a proto nepovažuji za nic asociálního nebo chybného, že stát určité dílčí pomoci, podpory stabilizaci bank tady měl připraveny. A zároveň Česká republika není zdaleka jediným státem, který takovýto krok udělal, a mezi státy, které toto činily, jsou státy se všemi možnými typy ekonomického vývoje, Thajskem, Chile či Bulharskem počínaje a Spojenými státy americkými nebo Švédskem konče.
Nyní k samotným obcím. V některých případech samozřejmě došlo k privatizaci, do níž byla i nepromyšleně zahrnuta i nějaká věc, třeba nějaká součást podniku, která se vztahovala třeba více k životu obce než k podniku samému. Jestli jste tady řekl konkrétní případ hasičské zbrojnice, tak naprosto souhlasím s tím, byť by třeba formálně mohla být součástí nějakého podniku, tak pokud to nebyl skutečně velký podnik, kde jsou hasiči jeho pevnou součástí, tak je logické, že toto mělo být odděleno a že to mělo být zachováno u obce.
To jsou věci, ke kterým jistě došlo, a je samozřejmé, že v tisících privatizačních případů se nějakým takovýmhle chybám bylo asi stěží možné vyhnout.
Nicméně otázkou je, jakým způsobem s tím nakládat. Ještě vážnější problémy jsou třeba u čističek, kde je v pořádku, že to bylo zprivatizováno, ale předpokládalo se, že provozovatel bude mít zájem tam čističku prostě nasmlouvat s obcí, a dochází tam někdy k obtížným jednáním.
***