(pokračuje Lobkowicz)
Zjišťuje se při ní stav plnění úkolů jen v jedné nebo v několika vybraných oblastech. Její součástí je i následná kontrola, jejímž cílem je přesvědčit se na místě, zda a jak byly zjištěné nedostatky odstraněny. Je to typ kontroly, o které pan poslanec mluvil.
Prošetřování je zvláštním druhem kontroly určené k prověření obsahu různých podání, peticí apod.
Dalšími druhy kontrol, které se v rámci mého resortu uskutečňují, jsou prověrka pohotovostních sil protivzdušné obrany, prověrka bojové a mobilizační pohotovosti svazů, svazků, útvarů a zařízení armády, kontrolní cvičení a kontroly sladěnosti, revize hospodaření s materiálem a inventarizace materiálu, samozřejmě finanční kontrola a případně kontrolní dny.
Chtěl bych říci, že kontrolu uskutečňují - a tak je nastaven rytmus kontrol v rámci resortu - především velitelé na jednotlivých stupních. Kontrola, včetně kontroly hospodaření, je nedílnou součástí jejich řídicí práce. Podle kvality jimi prováděné kontroly jsou ohodnocováni.
Kromě velitelů kontrolu provádějí nestálé orgány, které si velitelé mohou zřídit pro jednotlivé případy, dále stálé kontrolní orgány a inspekce ministra obrany, o které jsem již mluvil.
Pokud jde o konkrétní problém, o kterém mluvil pan poslanec, pravdou je, že Úřad kontroly hospodaření - VÚ 2844 - byl do 30.9.1996 podřízen veliteli logistiky. Na podzim roku 1996 byl tento úřad začleněn do kontrolní správy inspektora logistiky Armády České republiky. Tato kontrolní správa byla v rámci organizačních změn k 1. dubnu 1997 zrušena stejně jako další kontrolní oddělení, o kterém možná pan poslanec ví, tj. kontrolní oddělení protiletadlového vojska Drahovice, kontrolní středisko PVO Jihlava, inspekce zdravotnické služby Praha.
Úkoly, které tyto kontrolní orgány plnily, byly v nové organizační struktuře Armády České republiky, jak byla stanovena ještě mým předchůdcem, přeneseny na velitelství svazů a Generální štáb Armády České republiky, jak jsem o tom mluvil v předchozím vystoupení.
Důvodem těchto organizačních změn bylo odstranit duplicity v rámci kontroly v Armádě České republiky, a tím zvýšit efektivnost kontroly. Efektivnost tohoto rozhodnutí, které je - jak nakonec také vyplývá z dotazu pana poslance - poměrně čerstvé, se momentálně vyhodnocuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance, zda chce panu ministrovi položit doplňující otázku. Je tomu tak. Slova se ujme pan kolega Petr Vrzáň.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane ministře, vy jste hovořil o inspekci Ministerstva obrany, což jsem předpokládal, ale víte sám, že to je v podstatě hrstka pracovníků. Ze svého působení na ministerstvu nemůžete nevědět, kolik je vojenských útvarů v rámci Armády České republiky. Takže tito pracovníci zdaleka nemohou vyhovět potřebám následné kontroly v tomto resortu.
Jen bych dodal, že svého času jsem působil v kontrole bankovní sféry. Tam to dopadlo způsobem, který by neměl být vzorem pro státní správu. Byl bych rád a zdůrazňuji nakonec, abyste věnoval mimořádnou pozornost, byť vám budou dopřány pravděpodobně ještě asi tři měsíce. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan ministr obrany Michal Lobkowicz.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: V armádě bývá zvykem sto dní před odchodem do civilu stříhat metr. Pan poslanec správně řekl, že my už pomalu můžeme metr začít stříhat.
Pokud jde o konkrétní otázku pana poslance, ve své odpovědi jsem uváděl, že za kontrolu a její metodicko-odborné řízení v rámci Ministerstva obrany odpovídá inspekce ministra obrany. Nicméně také jsem řekl, že nedílnou součástí práce každého řídícího orgánu nebo každého velitele na všech stupních je také provádění kontroly včetně kontroly hospodaření.
Ještě jednu obecnou poznámku. Souhlasím s tím - a říkal jsem to už ve svém úvodním vystoupení - že je třeba kontrole včetně kontroly hospodaření věnovat náležitou pozornost. Nicméně polemizoval bych s tvrzením, že automaticky platí, že čím větší počet kontrolorů, tím je vyšší efektivita kontroly. Myslím, že je třeba především věnovat pozornost efektivitě a kvalitě prováděné kontroly. Chtěl bych ujistit pana poslance a všechny kolegyně a kolegy, že tomu věnuji a budu věnovat velkou pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Miloslavu Vlčkovi, který byl vylosován na 21. místě, aby přednesl ústní interpelaci na ministra financí pana Ivana Pilipa.
Poslanec Miloslav Vlček: Pane ministře, myslíte si, že rušením malých finančních úřadů je splněn slib politiků přiblížit státní správu občanům? Já si naopak myslím, že rušením malých finančních úřadů se ministerstvo snaží centralizovat státní správu do velkých center.
Ne každý občan, ne každý podnikatel má auto. Při současném rušení dopravní obslužnosti venkova jsou to velké ztráty času pro tyto občany a podnikatele. V této souvislosti si vám dovoluji položit několik otázek.
1. Na základě jakých kritérií dochází k rušení malých finančních úřadů?
2. V případě rušení:
a) Dojde k úplnému zrušení těchto malých finančních úřadů?
b) Budou vytvořeny expozitury?
c) Ke kterému datu by mělo docházet k rušení těchto malých finančních úřadů?
Děkuji za odpovědi.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan ministr financí Ivan Pilip.
Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane poslanče, k vaší otázce musím předeslat, že jakkoli chápu obavy obyvatel některých míst z případného rušení menších finančních úřadů nebo jejich slučování, tak asi není úplně přesné hovořit o přibližování státní správy občanům a počtu úřadů, které zřizuje stát. Přibližování státní správy občanům znamená - alespoň v mém vnímání - především předávání části pravomocí, které má na sobě stát, směrem dolů. To znamená směrem k obcím, případně regionům. Tento trend rozhodně podporuji.
Otázka počtu finančních úřadů však není v plném slova smyslu touto agendou. Tady jde o záležitosti, které vykonával, vykonává a jsem přesvědčen, že i do budoucna bude vykonávat stát, tj. vybírání daní. Rád bych vám připomněl, že to je právě jedna z oblastí, o které i vaše strana často hovoří, takže je velice dobré, abychom zvážili cesty, které vedou k vyšší účinnosti daňové správy a k tomu, že se vybírá větší množství daní, které se platit mají a které jsou předepsány.
Zároveň musím poznamenat, že oproti požadavku přibližovat některé věci občanům - a může to samozřejmě platit i u státní správy, ale jen do určité míry, aby nebyla ovlivněna efektivita chodu úřadů a aby nebylo úředníků a výdajů s nimi spojených příliš mnoho - stojí úvaha o tom, kolik má státní správa (a daňové úřady jsou typická státní správa) vlastně mít zaměstnanců, kolik na ni mají daňoví poplatníci ze svých peněz přispívat, kolik úřadů má vůbec v České republice existovat.
Ke konkrétní otázce finančních úřadů bych rád informoval, že v současné chvíli je v České republice finančních úřadů celkem 223, což je velmi vysoké číslo. Samozřejmě k fungování každého úřadu je třeba určité, alespoň základní zázemí. Každý úřad musí mít budovu - alespoň pronajatou - každý úřad musí mít ředitele, každý ředitel musí mít sekretářku, každý úřad musí mít vůz, aby spravoval svoji agendu. A toto všechno jsou náklady, které velmi narůstají.
Zároveň zde platí úvaha - a myslím, že u finančních úřadů je obzvláště silná - že více nemusí znamenat vždy lépe. Myslím, že o tom hovořil i pan ministr Lobkowicz. Že více kontrolujících úředníků nemusí ještě znamenat lepší kontrolu. Naopak při dnešním systému fungování finančních úřadů se setkáváme s tím, že díky tomu, jak je koncipován zákon o správě daní a poplatků, příslušným úřadem ke kontrole jakéhokoli subjektu, jakéhokoli podnikatele či podniku v daném místě je příslušný pouze místní finanční úřad, třebaže jde o oblast jeho působení velice malou.
***