(pokračuje Tošovský)
Poté bylo opětovně odročeno pro hospitalizaci obhájce na 27.10.1997 a znovu na
11.11.1997 za účelem doručení předvolání dr. Sládkovi Policií ČR. Hlavní líčení nařízené na 11.11. bylo znovu odročeno pro neúčast obžalovaného na 18.12.1997.
Chci jenom říci, že pětkrát z různých důvodů, nikoli na straně soudu, bylo odročeno jednání. Za těchto okolností byl dne 8.12.1997 předsedkyní senátu vydán příkaz k zatčení obžalovaného. Protože v mezidobí nedošlo k zatčení, bylo hlavní líčení dne 18.12. znovu odročeno pro neúčast obžalovaného. Dne 6.1. letošního roku byl
dr. Sládek vzat do vazby po zatčení usnesením obvodního soudu pro Prahu 1 do vazby z důvodů § 67 písm. a) trestního řádu. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 23.1. letošního roku byl dr. Sládek podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle § 198 a odst. 1 Trestního zákoníku a téhož dne byl propuštěn z vazby na svobodu. Rozsudek není v právní moci. Toto jsou fakta, která jsem zopakoval.
Já bych chtěl říci, že vláda žádný zásah v této věci udělat nemohla a neudělala, protože vláda, a já osobně také, respektuje nezávislost soudů, i když musím připustit, že vidím určité rezervy v jejich práci.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance, zda chce doplňující otázku předložit. Je tomu tak. Slova se ujme pan kolega Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Pane premiére, já vám děkuji za odpověď. Já v žádném případě nemíním polemizovat o faktech, která jste tu uvedl. Já jenom znovu opakuji, že v tomto trestním řízení mohlo řízení proběhnout bez přítomnosti obžalovaného. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Pane poslanče, moje odpověď na to je pouze taková, že já osobně nikdy do činnosti soudu nezasáhnu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající, pane předsedo vlády, vy osobně a celá vládnoucí garnitura je přímo posedlá co nejrychlejším vstupem ČR do struktur EU. Vzhledem ke skutečnostem, že naše veřejnost nemá možnost se podrobně seznámit s textem smlouvy o Evropské unii, se vás, pane premiére, zeptám, proč tato smlouva o EU není občanům ČR k dispozici na podrobné prostudování a seznámení se se všemi podmínkami členství v EU. Jako další otázku vám, pane premiére, kladu vysvětlení významu těchto článků o EU. Hlava I - Společná ustanovení - čl. f) odst. 3 - Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro provádění svých politik. Hlava I odst. 4 - členské státy podporují zahraniční a bezpečnostní politiky unie aktivně a bezvýhradně v duchu loajality a vzájemné solidarity. Zdrží se jakéhokoliv jednání, které je v rozporu se zájmy unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích. Rada zajistí dodržování těchto zásad. Čl. j) odst. 2 Rada zaujme společný postoj, kdykoliv to považuje za nezbytné. Členské státy zajistí, aby jejich národní politiky byly v souladu se společnými postoji EU. Za další, jak hodláte obhajovat článek o občanství EU. Jsme plně přesvědčeni, že vstupem ČR do EU ztratíme poslední zbytky své samostatnosti.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme předseda vlády pan Josef Tošovský.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Pane poslanče, otázka, kterou jste nastolil, je pochopitelně závažná. Musím říci, že je problematika ještě daleko širší, než jste tady naznačil, a musím říci, že na rozdíl od velmi obšírně diskutované otázky ratifikace našeho vstupu do NATO se event. vstup do EU daleko více dotkne našich občanů než v otázce NATO.
Já bych možná řekl nejprve pár obecných věcí, ale potom bych naznačil postupy, aniž bych reagoval přímo na jednotlivé články, protože ukáži možná další souvislosti procesu přípravy na vstup do EU.
Nejprve bych chtěl říci, že česká ekonomika je velmi malá ekonomika, otevřená, a že je do velké míry závislá na vnějších ekonomických vztazích, a to především s Evropou. Osud české ekonomiky, našeho státu, našich občanů souvisí tedy s osudem Evropy. Můžeme se tedy ptát, proč se chceme vzdát části své suverenity ve prospěch EU. To byla vaše otázka. Proč tedy nezůstat stranou a starat se jenom o vlastní záležitosti. Já se domnívám, že toto uvažování by asi nebylo správné. V dnešní Evropě se prakticky žádná země nemůže vyhnout integračním procesům, které probíhají v Evropě, ale i celkově ve světě. Zejména když naše země leží ve středu kontinentu, domnívám se, že se tomu nemůže vyhnout.
Dále domnívám se, že pro každou ekonomiku, zejména tu naši, je výhodný trh téměř bez hranic. A sjednocená Evropa, EU, bude mít více než 350 mil. lidí, kdybych to teď přesunul do ekonomické terminologie, tak zákazníků nebo spotřebitelů. To znamená pochopitelně být součástí takového trhu a bez jakýchkoliv překážek na něm operovat, to znamená mít možnost rozšiřovat vývoz, rozšiřovat výrobu a služby a znamená to také zajišťovat pracovní příležitosti. Čili pro nás je to ohromná příležitost.
Mohl bych říci i to, že když budeme uvnitř tohoto celku, můžeme také daleko více participovat na spolurozhodování v orgánech EU, a mít tedy, chcete-li, prst na těch rozhodovacích procesech, zatímco dnes se to děje mimo nás a my jenom přihlížíme. Pochopitelně, že pokud jde o ekonomickou stránku věci, tak EU má rovněž určité podpůrné fondy, ze kterých může přijít finanční podpora na pomoc zvyšování životní úrovně, která jde přes více směrů, jsou tam určité tzv. kohezní fondy, ze kterých se přispívá ze zemích nebo ze společného rozpočtu zemím, kde je nižší životní úroveň.
Zároveň bych chtěl říci, že vstup do EU znamená otevření možností studovat, pracovat, podnikat v zemích EU bez omezení. Já si myslím, že je to velmi důležité. Nebýt členem EU by bylo ekonomicky velmi nevýhodné, protože na rozdíl od některých zemí, jako je např. Norsko nebo Švýcarsko, naše země nemá svébytný zdroj vlastního blahobytu, jako je ropa v případě Norska nebo tradičně dobře rozvinuté bankovnictví v případě Švýcarska.
***