(pokračuje Sládek)
Rok po přijetí Česko-německé deklarace jsou zvláště tyto dva požadavky pravidelně podporovány vládou SRN. Opět stejným stylem jsou válcováni opozičníci, kritici přístupu k Severoatlantické alianci. Nebudeme zde za rok slyšet věty o lítosti nad schválením smlouvy o přidružení, protože se obrátí proti zájmům našeho národa a naší země? To, co říkám, není žádná fantazie, to je jen to, co jsme si mohli na vlastní kůži ověřit při jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Podivná poloúřednická, polopolitická vláda. My nemáme příliš dlouhou demokratickou tradici. Nebyl ještě čas na to, aby se v naší zemi vžily určité zvyklosti, ale faktem je, že po pádu první vlády Václava Klause prezident republiky nepostupoval standardním způsobem, který se od něho očekával, a naopak vytvořil podivnou vládu složenou ze svých podivných přátel.
Paní předsedající, poprosil bych vás, zda byste mohla napomenout to málo, co zde z vlády sedí, aby nerušilo nevhodnými poznámkami, jinak bych se musel vládě, která prosazuje přistoupení do NATO, věnovat trochu hlouběji. (Pobavení v sále.)
Máme v čele státu prezidenta, ale i ten byl zpochybněn. Sice vláda i strany vládní koalice s povděkem kvitovaly rozhodnutí ústavních soudců, které koneckonců týž prezident najmenoval, ale přesto jsou u Ústavního soudu ještě další dvě stížnosti na volbu prezidenta a tyto stížnosti vyřízeny dodnes nebyly, ať už kladně, nebo záporně, takže stále ještě máme v čele státu prezidenta, který byl výrazně zpochybněn a jeho pravomoc zasahovat tak výrazně do budoucnosti naší země je zpochybněna.
Vážení přítomní i nepřítomní, v našich sdělovacích prostředcích - a znovu zdůrazňuji, naše sdělovací prostředky jsou snad jen podle toho, v jakém jazyce vycházejí, příp. tu a tam jaký jazyk v nich převládá, ale rozhodně ne podle vlastnictví a podle zaměření, ale pro jednoduchost debaty říkám v našich sdělovacích prostředcích - probíhá masivní přesvědčovací kampaň. Samozřejmě je to kampaň zároveň směšná, ubohá a nízká, avšak je to do určité míry na naše malé české poměry přesvědčovací kampaň. Sdělovací prostředky se dnes ráno vyjádřily o tom, že rozprava v Poslanecké sněmovně se nese v duchu Varšavské smlouvy. Já se ptám, kdo provádí přesvědčovací kampaň ve sdělovacích prostředcích, zvláště v televizi, co to je za osoby nebo osobnosti? Nenesou se spíše tyto osobnosti v duchu socialistického realismu, Varšavské smlouvy nebo nejhoršího období komunistické diktatury? Ale jak je vidět, ve sdělovacích prostředcích se objeví vždy to, co se hodí tzv. mocným anebo jejich majitelům. Nesmíme přece zapomínat na to, že mnozí z představitelů současné České republiky byli placeni z Německa a že se tedy jen řídí heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Vždyť ani sudetoněmecký landsmanšaft se netají tím, kolik různých disidentů vlastně za uplynulá léta živil.
Jestli tedy platí výtka o tom, že rozprava v Poslanecké sněmovně probíhá v duchu Varšavské smlouvy, potom musí stonásobně platit i moje výtka, že občany České republiky dnes přesvědčují o oprávněnosti vstupu do NATO ubohé sociální pracovnice z E55, které také jdou s každým. Kdo platí tu přesvědčovací kampaň? Kdo je v ní angažován? A přitom všichni občané, až na těch pár občanů, kteří zde žijí v tom poslaneckém nebo vládním teráriu, si všimli toho, že v přesvědčovací kampani, která má občany přimět k tomu, aby si zakoupili mávátka a vyrazili stylem prvomájového průvodu, se nikdy nepoužívají konkrétní argumenty, konkrétní čísla. Vždy se jen útočí na city, vždy se vyvolává pocit nebezpečí, vyvolávají se nemilé vzpomínky na minulost, argumentuje se zvláště Leonidem Brežněvem, člověkem, se kterým sami Rusové zacházeli velmi netaktně, protože ho do matičky země poslali rychlostí téměř kosmickou.
Tato přesvědčovací kampaň stojí mnoho peněz daňové poplatníky. Přitom kdyby takto vynaložené peníze byly použity rozumněji, třeba na podporu mladým rodinám nebo důchodcům, nebo kdyby byly použity takto vyplýtvané prostředky na obnovu povodní zasažených území, myslím, že by to naší zemi rozhodně více prospělo. Nehledě k tomu, pokud by peníze vynaložené, doslova vyházené oknem za ty šoty nebo spoty nebo jak se to jmenuje, byly rozdány mezi občany, myslím, že by občané si sami doma udělali přesvědčovací kampaň, která by je příjemně naladila na vstup do Severoatlantické aliance, a možná, že by tam ten vstup za ty peníze ještě rádi oslavili. Ale doma a za své.
Dámy a pánové, hovoří se často o Severoatlantické alianci, ale málo se porovnávají náklady a zisk. V každém oboru podnikání, tím pádem i v politice, by se měly náklady a zisk porovnávat, co vydám a co získám, kolik mě to bude stát a co na tom vydělám. Jak to, že tomuto porovnávání se nevěnuje vláda? Jak to, že vláda nevyčíslila, kolik nás bude stát v jednotlivých položkách vstup do NATO, příp. úhrnně vstup do NATO, a vedle toho nepoložila čísla, která by hovořila o konkrétním přínosu, materiálním, finančním, fyzickém, politickém?
***